Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Odjíždíme lovit tresky do Norska

Sice až zítra o půlnoci, ale čas na psaní mít asi nebudu. Ivonka bude smažit řízky pro celou rodinu, já se budu snažit balit, protože ostatní tři členové rodiny budou ještě v práci. Ale nakonec to stejně dopadne tak, že ivonka bude mít za hodinu usmažený a pak se na cestovky vrhne sama 🙂

Jede nás celá rybářská banda, bratru 27 lidí i s manželkami, takže to tam bude poprvé pěkný babinec (část té bandy tam jezdí už x let i víckrát ročně). A ta spotřeba alkoholu…

Beru noťas, alespoň megabitový bezdrát by tam měl být, a fakt se těším jak malý kluk. I kdybych tam nevlezl na loďku a jen někde zevlil u Atlantiku nebo na kopcích nad Snillfojrdem, tak to bude stát za to. Jen škoda, že jsme byli dlouhodobou předpovědí nalákáni na teploty k třiceti stupňům a aktuální korekce způsobuje zamrzání úsměvu na rtech (doslova). Deset dní slabého deště v tahu a max 13 stupňů „tepla“. Ale stejně si beru plavky 🙂

Jedeme autobusem … možná … patrně ještě teď, den před odjezdem, není jasné, jestli máme druhého řidiče. Což by znamenalo, že taky můžeme vyrazit v osmi autech, která jsou sice zajištěná, ale že by se mi jako jednomu z řidičů chtělo vyrazit hned z první na německé dálnice, tak to moc ne. Ale takové stresy mám já před vším. Z německého Rostocku pofrčíme trajektem, pěkně přes den, a pak přes další noc Švédskem a Norskem. A pak už jen … rybolov. Třeba i něco chytnu 🙂

Týden hlídání domu utekl rychle. Vstával jsem, pracoval, ivonka sem tam obešla zahrádku a den co den jezdila odpoledne domů a kolem osmé se vracela, já párkrát vyrazil na kole, jednou jen tak pro radost na nejvyšší kopec okolí, a hned druhý den s báglem rajčat a okurek k babičce, aby nám tu ta enormní úroda neshnila. A protože si ivonka často stěžuje, že ne******* filmy, které by se také líbily jí, polepšil jsem se a tři dny po sobě jsem jí nabídl fajnové komedie a jako třešničku na dortu dva tři díly Červeného trpaslíka. Nikdy jsme nešli spát před půlnocí a vždy až po litru vína 😀 Jo, pěkný rozjezd.

V pátek jsme spáchali posezení u krbu, kde se nás sešlo úplné kvantum. Celá parta až na sestru, která jela za našimi do Františkových lázní (její volba). Fajnové posezení, opíkání, grilování, decentní pití. Ale v sobotu mi dvakrát dobře nebylo. Domluvenou večerní zábavu jsem ale odříct nemohl a nakonec to bylo taky super, sešli jsme se tam skoro všichni a bavili se pořádně. I přes předešlé socialistické závazky o sežratí se jak dobytci jsem zpočátku nepil a pak přešel z nealka na bílé víno prolévané spoustou vody. Náladička tak akorát, do dvou hodin svěží jak nová vložka a druhý den bez jediného záblesku kocoviny. Paráda. A tak jsme celé slunné odpoledne proleželi u bazénu na zahrádce, který byl i přes 20 stupňů ledový jak prase. Taky to možná bylo poslední sluníčko…

To léto utíká nějak rychle.

| Cesty Ze života | 1 komentář

Komentáře (1)

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.