Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Proc? Takova nevinne detska otazka…

Jo, uz tu dlouho nebyla, stejne jako pitoma diakritika… vis proc bez hacku a carek? Nebot mam dlane oprene o roh desky stolu a pohodlne tak dosahnu na vetsinu pismen, ale ne na nejhornejsi …

(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)

| Ze života | 7 komentářů

Komentáře (7)

  • řetězka

    kdybys nebyl tak dobrý student, řekla bych ti: a co když ti ta vysoká škola nevyjde? co když se na žádnou nedostaneš a najednou nebudeš vědět, co dělat, protože to byl jediný a pevný plán do budoucna?

    já se přihlásila na jedinou školu a nedostala se. člověku až pak dojde, že se měl snažit…

    cestování a dálky si nech na druhý a vyšší ročník výšky. neprohloupíš. kolu budeš mít jistou a už budeš jistější v tom, kam se vlastně chceš podívat, a budeš se taky mít kam vrátit. věř mi.

  • pavel

    Skvělé čtení.

  • Chani

    Díky… Taky mi tak včera bylo a ještě je. Problém byl v tom, že se nenašla a asi ani není kamarádka, která by vybíhala do noci.

    Už jsem myslela, že jsem v tom byla-jsem sama

  • lucinka

    jo… utéct pryč, odvrátit stereotyp, žít si, jak chceš bez pravidel a omezení… povídej mi o tom…

  • Hughhh

    proč mě tenhle zápis tak stresuje? pomoc… Pomoc! POMOC!!!!!

  • maggie

    Tenhle pocit jsem taky měla… v létě před čtvrťákem. Sbalila jsem si batoh a jela… Ten pocit byl neuvěřitelně krásnej… Ale počkej aspoň do května!!! A pošleš mi pak pohled, jo?

  • juneau

    stejne na to neseberu odvahu, takze je to bezpredmetny. ty jsi ulitlejsi nez ja 🙂 nebo spacham neco uplne jineho

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.