Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Tehdá, jak byly na konci srpna ty neuvěřitelné hice

Červenec je škaredý, ale na srpen hlásí nadprůměrné teploty a slunečno. Nevyjde ani to, a srpen je prostě „jen“ normální, sem tam sluníčko, sem tam slejvák, zataženo. A pak, týden před koncem, přijdou třicítky pět dní v tahu. Zajímavé. Prý bude i září slunečné a teplotně nadprůměrné, ale známe své lidi.

Tenhle týden stál za to … pracovně. Kapraři si před dvěma měsíci vymysleli soutěž po objednávce … kdo nakoupí, zodpoví deset otázek a podle výsledku dostanu na onu objednávku slevu. Čekal jsem, co z nich nakonec vyleze za koncept, a moc to neřešil. Před dvěma týdny jsem neměl do čeho píchnout, tak jsem na tom začal pracovat … přece jen systém vyhodnocování otázek můžu mít zpracovaný i bez toho, abych znal finální procenta slev. Soutěž měla začít dnes, v pátek (teď je hodina po půlnoci). V pondělí jsem měl dofinišováno, jen sem tam nějaký detail, trochu uhladit podobu … a věnoval jsem se jiné práci kolem. A v úterý si ve firmě usmysleli, že když už se tedy tak snažili, tak tu soutěž spustí i na slovenském e-shopu. Krve by se ve mě nedořezal … celá důkladně otestovaná a připravená aplikace se bude muset dva dny před soutěží kompletně překopat. Doposud o Slovensku nepadlo ani slovo, nikdo tu možnost vůbec nezmínil … a tak jsem měl samozřejmě veškeré texty a určující informace zadrátované přímo v kódu. Celé úterý a půlku středy jsem to předělával a programoval jako už dlouho ne … a teď to běží a funguje. Krásný pocit.

Ale měl to být jiný týden … když bylo o víkendu jasné, jaké hice budou, dohodli jsme se s ivonkou na výletu pod stan na Mělice. Ale kde splašit stan? A budu moct vůbec jet? Přece jen, nemůžu odjet během spouštění soutěže, která na eshop přinese pořádnou zátěž a kterou naplno otestuje až reálné spuštění … takže jsme mohli jet leda v úterý nebo ve středu. Podle toho, jak to uvidím v pondělí s prací … a v pondělí se nahromadila pěkně a bylo mi jasné, že si nemůžu na dva dny odjet od počítače. Ivonka to vzala sportovně … a když pak v úterý viděla mé strhané rysy a rozlomenou klávesnici, tak mi ani nic nevyčítala. V září si zase vyrazíme někam do skal …

Ve středu odpoledne jsem už ovšem musel od pc vypadnout a sedl na kolo. Ano, venku bylo 32°C ve stínu, a já vyjel na kole. Záměrně. Prostě jsem chtěl vědět, jak se bude moje tělo v takových extrémních podmínkách chovat … takže jsem vyrazil do kopců 🙂 Zase jsem to nehrotil, to ne, po zhlédnutí birell cykloškoly jsem si oblíbil i fakt nízký převody, takže jsem si to chvílemi šupal na 1–2 a byl spokojený. A pak 4km sjezd divočinou, tělo došlehané od větví a kopřiv, slité potem … yummy. A místo abych to v civilizaci otočil k domovu, vyjel jsem na jiný kopec a dal si další 4km sjezd a nechal se zase došlehat vším možným … a pak návrat po lesních cestách… bratru 23 kilometrů, v ďábelských podmínkách. Zítra má být 36°C … beztak si zase něco švihnu.

A jinak už asi půjdu spát. Pokud se zítra začnou objednávky nějak srát, tak ať mě nemusí budit telefonem.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.