Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

To byly ty únorový krutý mrazy

Občas volím nadpisy, co mi něco připomenou … a ne jen obligátní „To už je to zase měsíc“. Ale on už je to zase měsíc. Zase. Znáš se, řekni mi, co je jiný …

Leden utekl. Mně začala práce, ivonce začala práce. Já se programátorsky podílím na spuštění budoucího kaprařského serveru No. 1, který se měl prvního února rozjet, ale bylo to rozumně odloženo. Celé ty týdny jsem všechny zakázky odkládal na únor, že leden mám bez výjimky zabitý, a najednou je únor, práce mám stále hodně a musím zvládat i odkládané věci. A bude hůř. A bude líp? Finančně? Ivonce začala práce, neb nastoupila do Brna do nemocnice na transplantační oddělení… zatímco ve škole kuchala kytky, tak nyní kuchá sleziny a rozhoduje, komu je možné co transplantovat.

A to jste věděli, že jsme všichni automatičtí dárci, pokud svůj nesouhlas výslovně nevyjádříme? Umřeš, a sklidí tě jak obilný lány …

No a tak každý den dojíždí … bourák kroutí 100 denně, plnou nádrž točím každý druhý víkend. A vstává. Ve 4:55. Zůstávám teď přes týden u ní a poslední dobou vstávám s ní. Jdu jí otevřít bránu, ona odjede, já si dojím snídani a s kávou dojdu k probouzejícímu pc, aby mi za zády ještě dvě hodiny světlala tma … po obědě už netuším, co jsem ráno vyřizoval a je to pro mě pomalu „včera“. Ale mám pár hodin na drobnosti, než vůbec začne pracovní den.

A teď jsou ty brutální mrazy (první únorový týden 2012). Celé měsíce nadprůměrně teplá zima, pohůdka, ještě minulý týden jedině v botaskách, čepice? k čemu … a nyní desítka pod nulou jako nic, dnes ráno mínus devatenáct a bourák startoval jak tuberák v pátým patře bez výtahu. Den za dnem mrazy a slunce … kolem druhé mi začne do pokoje svítit ve správném úhlu, kdy vytáhnu žaluzije a přistavím si ikeácké křeslo do paprsků, nechám hrát hudbu a spočinu … a pak mě za hodinu probere telefon, nebo příjezd ivonky. Absolutní relax … taky proč ne, to už mám dávno pracovních osm hodin za sebou. Kéž by.

Únor … byli jsme bruslit! Tedy ještě v lednu. Na zimáku na veřejným, v bruslích po dvou letech, do kolečka mezi dětma … fajné. 

Divokej bill.

A víno, ano. Život.

| Ze života | 1 komentář

Komentáře (1)

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.