Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Ve starých kolejích

Popravdě, koleje jsou od mých študáckých let renovované. Takže docela nové 🙂 Ivonka má zde v Praze třídenní školení s komplikovaných ubytováním i cestou, a tak vyrazila po vlastní ose a já s ní. V neděli si mě sem musela dovézt, protože jsem po sobotní svatbě nebyl schopný řídit. Před tou svatbou jsem byl i v lese, takže jsem popravdě nebyl schopný ničeho.

V neděli jsme se ubytovali u sestry, protože na hotelovém ubytku na kolejích ještě nebylo volno. Zaparkovat se dalo asi tak na jednom ze dvou posledních míst v celé tamní čtvrti – jak jinak, v neděli pozdě odpoledne. Zašli jsme na véču a i když jsem byl pořád ještě „po tahu“, tak jsme neodolali a protože měli v nabídce i různé švejkovské likéry jako kontušovku nebo kmínku, tak jsme i lehce zadegustovali 🙂 Ivonka ráno vyrazila na metro, sestra do práce a já s autem přejel ke kolejím a ubytoval se. Nechápu, jak bylo možné, že v neděli neměli žádný pokoj volný, když jsem se pak v pondělí mohl v devět ráno ubytovat, „protože tam před vámi nikdo nebyl“ (a nebylo třeba tak pokoj uklízet) … pokoj fajn, úplně na mě dýchly ty minulé časy, nábytek je tu hodně povědomý … a opět vtipné poličky, kdy musí člověk vylézt na postel, aby na ně vůbec došáhl. Na chvíli jsem si rozložil kancl, ale na oběd vyrazil na kulaťák za Hágenem a později na pracovní schůzku k nim do firmy. E-shop s módou, inu, proč ne, každá zkušenost dobrá. Také jsem si otestoval, jak jednoduše se vybírá z Air Bank účtu na Sazka terminálech. Snadné jako facka.

Později jsem se sešel s ivonkou na Flóře a konečně jí koupil nový mobil. Její současný Samsung Gio (či co) je pomalý, občas místo telefonování fotí, baterka už nic nevydrží … a tak jsem jí pořídil S3 mini. Tak uvidíme, jak s ním bude spokojená. Ale to, že přestal T-Mobile dávat k prodloužení smlouvy dotované telefony, to mě tedy nasral. Ještě že jsem z něho stihl vytáhnout Galaxy Nexus se slevou 7000 Kč.

Na koleji jsme se dali do kupy a vyrazili na Anděla na cestovatelsko-podnikatelskou přednášku kamaráda Freda, se kterým (a s Hágenem) jsme byli v roce 2009 na Lofotách. Ivonka hlady neviděla, sedli jsme tedy do naší oblíbené Olše na Žižkově a měli dobře hodinu a půl času. Když jsme v sobě měli po hodině dvě piva a dvě vína, ale jídlo stále nikde, a zbývalo deset minut do poslední šaliny, se kterou bychom tu přednášku stíhali, tak jsem číšníkovi oznámil, že platíme pití a po hodině bez jídla odcházíme. Byl to ten stejný, u kterého jsme objednávali, a tehdy mu asi došlo, že naši objednávku zapomněl naťukat do kasy a začal se nám překotně omlouvat. Inu, stane se, ale pokračovali jsme stejně hladoví jako o hodinu dříve s vyhlídkou na další hodinu přednášky … která nakonec začala o dvacet minut později a když byla půl hodiny po svém avizovaném konci sotva v polovině, tak jsme se s ivonkou sbalili a utekli se někam najíst. Jakási Jihočeská hospoda kousek od Hubu nebyla úplně nejlepší volba (nebo se v jižních Čechách dělají bramboráky z bramborového těsta alá bramborové palačinky?), ale najedli jsme se, sešli se po konci přednášky se sestrou a vyrazili na kolej a konečně do pelechu. U sestry se nám noc předtím spalo špatně, i když nám přenechala dvojlůžko a sama spala na nafukovací matraci … oba jsme se pořád budili, při každém otočení na bok. Tak jsme se těšili, jak nyní nevyspalí usneme jak dřeva.

Jenže to by ruskymluvící sousedi (na patře / pod námi / nad námi – nešlo to rozlišit) nemohli začít hrát někdy o půlnoci na pokoji v patnácti lidech fotbal, či co. Já opravdu nejsem schopný určit, co tam do dvou v noci dělali, dokážu to definovat jen jako „kurevskej bordel“. Neustálý výkřiky kluků a jekot holek, šoupání s nábytkem, rány do zdí ve zběsilém rytmu, vzdálené hulákání na chodbě a pak zase vše v pokoji … asi to bylo opravdu od vedle, protože občas to byla taková jeba do zdi, až jsem cítil, jak se zatřásla i moje postel … kam se na to hrabou jedni tehdejší sousedi posedlí pozdně nočním přehráváním Fairytale gone bad. Tohle byl fakt nový zážitek. Plus nezvyk na šumot šalin a nočního čištění ulic … vstávání v 6:45 stálo za to 🙂

Doprovodil jsem ivonku na šalinu, kluka v obchůdku u Žida v 7:08 šokoval dotazem, jestli má studený pivo, koupil si jej, a šel na pokoj. O práci to ale dnes moc není. Asi si otevřu druhýho lahváča.

Komentáře (1)

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.