Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Únorové střípky

… i když to bude spíše vzpomínání na leden. Bára oslavila šesté narozeniny, usmívá se na mě z narozeninových fotek na druhém monitoru, a oči mi jihnou. Dostala telefon, nafrkal jsem jí tam kontakty na rodinu s fotkami, tak sem tam obvolává babičky. Ale to se pořád těší a těší, a jak se spojí hovor, tak ticho a stud něco říct. Adam dostal vozík za traktor (který dostal k vánocům), aby „taky něco dostal“. No pak jsme byli na nedělním obědě u našich, kde byla na návštěvě i švýca, tak bylo Báře zase popřáno a naděleno … Adam naštěstí dostal jen malé puzzle. No a pak měla druhé narozeniny sestřenice Emička, a ti naši dva smradi dostali tašky, TAŠKY dárků, „aby jim to nebylo líto“… kriste pane. Adam prostě vyrůstá s tím, že ježíšek chodí 3-4x po sobě, a kdykoli je „oslava“, tak on dostává dárky … protože tak to prostě je.

Zima není. Podle fotek v lednu jednou napadlo pět čísel sněhu, druhý den už všude lezla tráva, třetí den nic. Teď sněžilo v úterý? Trakaře padaly! Večer se sníh držel, sněžilo dál, ale byly dva tři nad nulou. Ale všude sníh. A ráno byl skoro pryč, až mě to šokovalo. Na loukách lezla tráva… a po obědě nebylo po sněhu ani stopy, vše holé. Ten den bylo tuším osm stupňů.

Prohnala se nám rodinou střevní chřipka. Začalo to v Adámkově školce, ten se nám pak zničehonic zeblil na chodbě tělocvičny, když jsme vyzvedávali Báru z kroužku gymnastiky. Žádné náznaky, nic, obouvám Báře zimní boty a ta furt šermuje nohama a čumí jinam, péruju ju, a pak se teda podívám, kam kouká, a tam stojí Adam, proti němu ivka, a mezi nimi na dlažbě školní chodby chvístanec blitků. Aha? Táhlo se to s ním do druhého dne, v každé místnosti nachystaný kyblík, ať jsou po ruce. Následující den v noci nás prodbudila Bára, „že ju bolí bříško“ … a za minutku už bylo prázdné. A tak že budou s ivkou spát v obýváku, ale tam se za nimi hned socil Adam, „za maminkou“, tak šla ivka s ním do ložnice a já že budu s Bárou na gauči. Té už pak špatně nebylo, ale já prakticky od dvou do pěti nespal. Bára pak prozvracela celý den, ivka se v práci taky tak tak držela, domů jela s igelitkou nachystanou u spolujezdce… já už také něco málo tušil, průjem naznačoval následující vývoj. Ivka přijela ve tři, lehla na gauč a do sedmi spala, dál jsem se o všechny staral, až jsem k večeru odpadl taky, a s 38 teplotou si šel lehnout, abych se záhy probral a „to je divný pocit, no raději se zkusím vyzvracet, než se takhle trápit“ … klečím před záchodem, zvracet se mi nechce, prst do krku se mi taky strkat nechce, ach jo, to je napi-BLUEÉHHGRGHRGRHGGHH ….. kiiiiisteeee pane! Zvracet střílivý, to je strašný zážitek. Blít z přemíry alkoholu se mi tedy už roky nestalo, ale hlavně si toho  do detailu člověk moc nezapomatuje. No tož to by bylo, odešel jsem spát, a od dalšího dne (pátek) jsem už fungoval. V sobotu šla ivka pomáhat do květin, děti si pod mým dohledem poručili k snídani jogurty, no budiž, a za půl hodiny jsem držel Adamovi kýbl pod bradou a bluéghééghéé … div ho nenaplnil celej, chuďátko. A to už dva dny vypadal úplně zdravě. Mléčné produkty odložit. No zvládlo se to, nikde žádná nehoda, vše se „odchytlo“. Jak začalo dítě z ničeho nic vzlykat a záhy přešlo do regulérního pláče bez zřejmého důvodu, tak měl člověk 5-8 sekund na nahmátnutí kýblu a přípravu, a už to jelo. Ale ten pocit bezmoci, když se zeblil Adam, druhý večer Bára, a byla 1000 % pravděpodobnost, že to za den dva skolí i mě a ivku … bezmoc a rezignace.

Padá nafta. Jen co měsíc jezdíme s novou autobaterií, tak jedno ráno či kdy motor chytl a obratem zdechl. No totok? A pak startuju a startuju, startér točí, motor nechytá. Míša k nám vezla zrovna Emičku na hlídání, a tak odvezla děti do školky ona, zatímco já jsem se místo práce ponořil do googlu a diskuzních fór. Padající nafta, nebo KO palivové čerpadlo. Vrátil jsem se k autu, a držel startér, a držel, a držel … 30-40 sekund motor točil (díky bohu za novou baterku), pak blafl, zachrochtal, a naskočil jako by nic. Uff. Vypnu, nastartuju, vypnu, nastartuju. A pak celý den v pohodě. Přes noc baterku na nabíječku. Druhý den ráno to samé, 2×10 sekund točení motorem, pak zážeh. A poté celý den bez problémů. Domluva s mechanikem, ať mu po víkendu auto přivezu. Ve čtvrtek jede ivka na Brno, a ráno auto chytne na brnknutí. Tož co to kurva má znamenat? No pro změnu ho pak startuje půl minuty na parkovišti u nemocnice. Pak vezme plnou nádrž, a od té doby starty 14 dní bez problémů. Indicie! Jenže tím pádem mechanik nic neodhalil, když mu tam auto tři dny stálo a on ho chodil startovat a to šlapalo jak hodinky. Tak mám aspoň vyměněný olej. Postupně jsme vyjeli nádrž do čtvrtky, a problém se objevil znovu, takže to bude problém v nádrži, zanesený koš palivového čerpadla, něco takového.

Ale to se vracíme vichřicí z nedělního oběda u našich, po silnicích větví a bordelu, a při zatáčení k domu začne něco škrtat u pravého předního kola. Doprdele, tam bude namotaná nějaká větev, při zatočení tam někde drhne. Jenže za kolem žádná větev, nic. Druhý den se to sporadicky ozývalo dál, tak že by nějaký kamínek v brzdách? To bývá takový plechově skřípavý zvuk, tohle je takový křupavě škrtavý zvuk, jen v zatáčkách … a když jsem pak ještě zjistil, že to dělá jen v záběru, kdy zatáčím a přidávám plyn, tak bylo jasné, že máme (další) problém. Hodinka u googlu, a odchází nám homokinetický kloub. Za rovné jízdy vše v pohodě, ale při nízké rychlosti a zatáčení do plného rejdu křupání. Pohovořil jsem s mechanikem, a ten mi dal termín za 10 dní, že tento víkend odjíždí na týden hory. Doprčic. Ale nakonec svolil, ať mu auto v pátek přivezu, že mi kloub stihne vyměnit, ono to ostatně na videích taky vypadalo jako něco, co si mírne zručný řidič s vybavenou garáží udělá sám za 30 minut … no a ve dvě odpoledne místo obvyklé SMS „Auto je hotový, xx 000 Kč“ telefonní hovor, a ať mu nějak ofotím velký techničák, že potřebuje vědět přesný typ motoru (…), že má auto od sedmi ráno na zvedáku a už vyzkoušel / nechal si naposílat osm různých kloubů, a žádný na naše auto nepasuje, absolutní záhada … no a především zmar, protože naše auto si vpíchl do nabitého pátku jako rychlovku, a nyní mu to absolutně dosralo všechnu ostatní práci, kterou potřeboval před odjezdem na hory stihnout, má ho na zvedáku s rozdělanou nápravou, a nemá ji jak dát dohromady … . No a tak tu v sobotu ráno sedím u pc, po očku koukám na mobil, jestli se nějak ozve, a nebo prostě odjede na hory a bude na týden „po problémech“. Protože co s bourákem bez nápravy, si pro něj nepřijedu. Pomalu nemám odvahu mu ani volat, jak to vypadá, „jestli to dnes bude“ …   naštěstí můžeme mít ještě půjčené tchánovo auto, ale ten má k dispozici služební jen po dobu koronakrize, aby vedoucí/klíčoví pracovníci nemuseli jezdit hromadnou dopravou atd. Se vším rozvolňováním se taky může v pondělí objevit firemní pokyn „vraťte auta“, a budeme mít problém. Ach jo.

Ideální čas, na ten suchý únor, fakt.

| Ze života | 6 komentářů

Komentáře (6)

  • Jirka

    Hele, nebude lepší koupit auto a ne vrak?

    To se nedá číst, jako taky mám problémy s autem, ale ne každej měsíc. A rozhodně ne za tolik a to teda z 99 % navštěvuju autorizovaný servisy.

    • juneau

      Tak to je jasné 🙂 Jdu si vycucat z prstu půl mega na nějakou hezkou základovou lehce jetou oktávku ze Škoda plus 🙂

      Právě jsem si auto přivezl, za 5000 vyměněné oba homoklouby, můžou nalítat dalších 300 000. Záhada byla v tom, že na mé naftě 1.9 tdi jsou poloosy z 1.6 benzínu … mechanik jen kroutil hlavou, ale už se s tím setkal. Škodovka pět let vyrábí nějaké auto, celou dobu do něj dávají palivové čerpadlo od Bosche, ale dva měsíce tam dávají jiné od jiné firmy, a pak se zase vrátí k Boschi, a ta druhá firma následně přestane čerpadla vyrábět. A o deset let později pátrej, jaktože tam nové čerpadlo od Bosche nesedí … nebo homokloub.

      No nedá se nic dělat, okta má 16 let, za chvíli bude moct mít svý papíry … ale vlastně je to auto v top stavu, obzvlášť teď s opraveným lakem. Když se ze zvědavosti koukám po bazarech, za kolik se obdobné oktávky (stářím a nájezdem) prodávají, tak se směju jak cenám, tak „ubohé“ výbavě oproti té naší…

      • Jirka

        A tak jako jo, takhle už to nezní tak strašně.

        Ale jinak, já moc nechápu tu obsesi škodovkama, měli jsme doma kdysi felicii nebo fabii, pak jsme přesedlali do Fordů (a to teda jako taky nebyl úplně ideální tah 🙂 ) … ale problémů s tím bylo snad míň než tady popisuješ.

        Jako jo, upadlo mi za jízdy kolo, ale to byla blbá náhoda, kdy mi servis namontoval špatný matice … 🙂

        Třeba takový ty věci s tou naftou, špatným tlakem a podobně, to by se mi nechtělo řešit. To musí být hroznej stres, ne?

  • young parisian

    Jo, homokloub s tím mám taky spoustu božích zážitků 😀 Kdaž je vadný ten vnější, tak v plném rejdu dělá ten divný zvuk co popisuješ. Ten vnitří (blíž k převodovce) zase před smrtí při akceleraci rozklepe celé auto… taky tě to čeká 😀

    • juneau

      Ano, ano 🙂 Co problém na autě, to pak hodiny pročítání diskuzních fór a získávání znalostí, takže se vždy značně vzdělám. Vibrace do volantu (…) = vnitřní homoušek, křupání od kola při zatáčení = vnější homoušek.

      Když nám padala nafta a zkoušel jsem deset sekund startovat, tak se pak palubka rozblikala jak diskotéka a pípání červené kontrolky „porucha motoru“ … tóóóó mě hodně vyděsilo. Chvilka googlení a už vím, že jde o výstrahu nízkého tlaku oleje v olejovém čerpadle, kdy startér točí motorem, ale těnhle „běh“ není dostatečný na to, aby olejové čerpadlo pumpovalo olej v dostatečném množství pro mazání během běžného provozu motoru … tož výstraha! A člověk je hned chytřejší …

      Člověk si s hlavou v dlaních stýská, co má za autovrak, a pak při pročítání fór naráží na zkazky „Mám oktávku rok výroby 2020, najeto 14 500 km, a při zatáčení mi křupe v pravém kole, nevíte, co by to mohlo být?“ Nová auta … za 330 000 km měly mít mé homoklouby pohřeb se státními poctami.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.