Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Víkend

V pátek přišel 38 kg balíček, nový bazén. Starý gumák s nafukovacím prstencem sloužil šest let, tolik lepení prstenec také asi měl, nakonec začal ucházet kolem šlauchu, to jsem loni zapatlal silikonem a drželo to, letos se šlauch už skoro odlomil… zalepit tavkou, zalepit silikonem, znovu silikonem … nějak to drželo, ale prstenec lehounce ucházel stejně, a neobjevil jsem kde. A navíc, když jsem před létem vytáhl tenhle modrý bazén a začal jej chystat, tak byly děti zklamané, že to je furt ten malej bazén. U dědy mají větší, hlubší …  mrdat na to, studený bazén plný bordelu z břízy se přes poledne vypustil, a jal jsem se chystat ten nový rámový, 3,66 x 1 m. A chystání na pohodku, sestavený raz dva, napouštění, vyhlazený dno, smontovat nové schodky … a do večera byl do 3/4 naplněný. A ledový.

V sobotu jsem se probral brzy, slunce zrovna lezlo přes kopec, se snídaní jsem si sedl na terasu a začetl se do novin, abych si během chvilky došel pro plácačku. Vosy. A nebyl pařák, nějakých 15°C, ale sluníčko hřálo. Dopouštěl jsem bazén, a čekal, až budou na ohřev dopadat sluneční paprsky. A po hodince na ranním sluníčku jsem byl tak opečený, že jsem do té 16°C vody na pár chvil vlezl 😀 Osvěžující. Ivka měla v plánu food festival, a pak třeba přejet na blízké koupaliště. Cesta na hodinu, ještě se zastávkou v jiném městě v Mountfieldu pro novou bazénovou zakrývací plachtu. Na festivalu až moc lidí, Adam chtěl hranolky, Bára nevěděla, všude burgry a všechno možné, a moc nefungoval koncept „u každého stánku se něco ochutná“. Natlač tam na začátku velký burger … a pak co? Adam se hranclí (s trhaným masem) dočkal, Bára si dala palačinku, my s ivkou každý po miniburgeru s velkým chlebíčkem. Dobré to bylo, ale člověk byl najezený. S dětmi to tam dál nemělo smysl, přejelo se na koupaliště. Tam to bylo fajn, ale 24°C voda trochu překvapila, takže to byla dvě smočení a osvěžení, a válení na dece … k okýnku pro dvě pivka,  a pak pro langoš „se vším“. A ten asi děti viděly – a jedly – poprvé v životě 😀 Chutnal, gastrozážitek dne 😀 Dojeli jsme domů, a bazén měl také 24°C. Od rána se ohřál o osm stupňů, to jsem nečekal. Chtěli jsme grilovat, ale odkládali to, langoš se ne a ne strávit. Najedli jsme se, seděli u vínečka, slunce dávno zapadlo. Domů, do Minecraftu, a po usnutí dětí zpět na terasu v 18°C vyhlížet perseidy. A to byl tedy proser, půl hodiny čuměť na nebe, kde se za celou dobu mihly jen dvě padající hvězdy. Bylo to fajn, ale člověk už toho měl po tom dni také plný kecky a regulérně jsem se přestal přemáhat a zabral, však do mě pak ivka drbne…

A na nedělní ráno jsem měl budík, přece ta rána neprochrápu … opět na terase, snídaně, dočtení novin, vosy tradičně otravné nejvíc z celého dne (nechápu). Pařák, modré nebe … nedá se nic dělat, musím, prostě musím vyjet na ranní vyjížďku, možná je to poslední ráno tenhle rok, kdy je to možné, a tak musím. Vzhůru byl jen Adam, ten chtěl jet hned se mnou, ale chlapče, to musíš ještě fest šlapat, abys pak mohl jet se mnou „na kopce“. Na křižovatku pod limitem, a pak do polí. Kriste pane, tam je krásně, na té prašné polňačce mezi sklizenými lány, a dál po kopečkách. Za to ta úvodní dřina do kopce prostě stojí.

Sjel jsem z kopců do údolí a zastavil se u našich, po jejich návratu z Chorvatska. Byl jsem osvěžen Karlovačkem, popovídali jsme, a jel jsem krásným dopolednem kolem řeky za rodinou, abych hned vlezl do bazénu. Bájo. Leháro na terase, pak rychlý oběd, a osedlat kola a přejet ke tchánovcům a Emičce. Děti se vyšplouchaly v (teplejším) bazénu tam, pohráli s tlapkovou patrolou, a jeli jsme zase zpět. A po zdolání kopce k domu šup do bazénu, teď už měl skoro 28°C. Osvěžili jsme se, a najednou to bylo jen deset minut do příjezdu našich na večerní grilování a „oficiální“ podovolenkové setkání. Ivka šla chystat grilování, já nachystal terasu, děti se dál pokoušely navzájem utopit. S našima jsme pak na terase seděli až do osmi, vykládali o Řecku a o Chorvatsku … a pak na chvilku do Minecraftu, a šlo se spát. Parádní víkend. 

Akorát že kvůli pátečnímu chystání bazénu a sobotnímu výletu … nemám posekanou trávu.  Takže asi dnes v pondělí, a zase celé odpoledne v prdeli.

 

EDIT: No ty krávo, to se kání trávy tedy bylo fakt za trest. Jak jsem si v neděli poprvé po měsíci zase pořádně vyjel na kole … no, tedy pitomých 28 km, ale zase kopce, a po rovinách naplno … tak mě v pondělí bolely nohy, že mě i schody zmáhaly. A to se pak za sekačkou chodí fest blbě. Ale ve třicítce nejdříve jít a posbírat hlínu z krtečáků na mezi, pak kýbl spadaných jablek, pak vyžínač a vymlátit baterku kolem keříčků, borůvek, atd., dvacet minut v prdeli. A pak teprve vytáhnou sekačku … první koš trávy, druhý, a už jsem se za ní jen ploužil a škromtal. Byl jsem úplně KO. Někdy se přetlačuju s pojezdem, abych měl posekáno rychleji, včera jsem byl rád, že si jede celkem sama. Tohle bylo letošní fyzicky nejnáročnější sekání trávy. A odpoledne v pr. Ale pak jsem se vznášel v bazénu (dokud to šlo s dětmi vydržet), povečeřeli jsme všeličím namazaný opečený tousty na terase, i volské oko k tomu bylo, nakonec krásný večer.

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.