A je po létě. Proletělo to jako vždy, zase mi z toho utkvělo v paměti akorát sraní s bazénem, resp. kvalitou vody … ale tentokrát jsem nemusel sekat trávu! Nebylo co 🙂 Vyprahlá poušť „dodělaná“ pásy bagru a zemními pracemi kolem čističky. V půli srpna nebylo na co čekat, pokud se chci pustit do obnovy trávníku na místech výkopu, tak je třeba i přes vedra začít. Ovšem po částech – nemohu si celý dům a terasu obehnat pruhem nového trávníku, na který se nebude směr 14 dní šlápnout. Nedejbože přejet kolem nebo motorkou. Takže nejdříve část od původního septiku k dílně, nechat mezeru pro pohodlné chození do dílny, pokračovat kolem terasy a bazénu za dům, zase s „přechodovou“ mezerou … jenže srpen přešel, rána chladná, a tenhle druhý pás trávy vzešel hodně pomalu. Nechal jsem si navézt dvě hromady zeminy / ornice, a teraformouval nejvíc dobitou plochu za domem a kolem čističky. Tam jsem trávu zasel teprve před dvěma dny. Tož to jsem zvědav, jak to bude do zimy vypadat. Půl roku tu chodit po blátě, to by byl masakr … go, trávo, go!
Co bylo v srpnu … *checks google photos* … večerní zatmění slunce, putování na kolech k našim a až na přehradu, letní kino na hřišti. Naši si pak odvážně vzali všechna vnoučata na krátkou dovolenou kamsi na chatku v kempu, a poté jsme se všichni sešli u sestry v Lysé. My tam putovali přes Litomyšl, oběd, procházka městem, pak zastávka v Poděbradech, procházka městem, pěkné to bylo. A dojedeme do Lysé, ještě málem ani nevystoupím z auta a už na mně visí Adam, že strejda říkal, že je tam velký obchod s ovládacíma hračkama a autama a domysli si tisíc informací vychrlených za pět vteřin, zatímco se snažím přivítat s mámou a ostatníma … je víkend, obchod má zavřený, Adam se hroutí, ne, fakt tam nepojedeme, ahoj tati, jo, jelo se dobře, Adame nech toho! … ve výsledku Adam někde fňuká v koutě, já nasranej a bez nálady… věc se totiž měla tak, že má od vánoc „toyotu“ na ovládání, velmi vděčnou hračku (právě z toho obchodu), dobitou a opotřebenou až běda, no a bratranec Vašík má podobnou (s korbou), takže celou dovolenou drandili spolu a byla to nejlepší dovolená evr. A navíc Adamova toyota uz začínala protestovat… a druhý den při procházce k blízké zřícenině nějaké kaple klekla skoro úplně – motorek kvičí, kola se netočí, hnací ústrojí KO. Kupodivu ale ještě nějakou dobu fungovala jízda vzad, než se někde nějaká kolečka oholila úplně, a byl konec. Nezbylo než slíbit novou toyotu jako dárek k blížícím se osmým narozeninám. „Ale to jsou ještě dva týdny!“ Njn, spíš tři, co naděláš … no a co nadělá táta? Koukne na youtube, co by obnášela oprava, a hle, ony se dají koupit obě … nápravy? Výměna celkem jednoduchá, večerní zábava, i když pravda, dodřená toyota původně za dvojku, a náhradní díly za 800, a složeno zkompletováno, a tadá, přední kola se točí dopředu, a zadní … dozadu. Což zní správně, ale nemělo by se to dít při jízdě vpřed 😀 Takže otočit zadní nápravu, a hotovo. Přesto k narozeninám objednána nová toyota sporttourer, kterou si Adámek vysnil, a těšil se na ni. Ostatně, my byli vděční za to, že je tím vyřešený dárek. A tak máme nyní dvě toyoty, a ta starší je „moje“.
A když se řešily narozeniny, tak jsem dumal, že by se mohlo nadělit – na závěr sezóny – i nové kolo. Na jaře bude potřeba tak jako tak. Po nepřímých zkušenostech se značkou (lehkých) kol Woom bylo jasné, že kupování (těžkých) dětských kol v Decathlonu skončilo, a po smíření se skutečností, že i jetá woom kola se na bazoši prodávají za 12 000 Kč a více (a nová za 18) … jsem našel krásné zelené woom 5 kolo za 13 000 Kč. Výlet pro něj málem půl dne, ale stálo to za to. Kolo o polovinu větší než to jeho původní, a málem o polovinu lehčí (!!!). A je to fakt znát, jak najednou jede do kopce … zatímco Bára se na své těžké herce plazí. A vzdychá, kdykoli se řekne, že se někam pojede na kole … protože když bydlíš na kopci, tak každý návrat domů je … do kopce.
V závěru srpna se mi také podařilo vyjet na svém kole … po kolikáté letos? Počtvrté? Trajdání s rodinou moc nepočítám. Jel jsem do kopců, do mého oblíbeného „lesa“. Za mých mladých let do byl několikakilometrový jednolitý les, nyní se střídají holiny a stromy … a pak se otevře výhled na východ. Tam je tak krásně …
A začala škola. Adam nastoupil do druhé třídy a zapomněl číst a dělat háčky čárky nad písmenky, Bára nastoupila do páté třídy, a zapomněla číst, háčky čárky tečky nad písmenky nedělá od první třídy, takže pohoda, čtení s porozuměním je tragédie, po R se píše zásadně měkké i, porozuměním textu málem na nule, o vijmenovaných slovech možná někdy něco slišela … naprostá bezradnost.
A i přes hezké počasí začalo léto končit, především tedy bazén. Voda celkem čistá, a dařilo se ji i tahat k 28-30 stupňům, ale když už není venku úplně tropický hic, tak na co teplý bazén, když se tam člověku „nechce“, a potom mu bude zima? To já si jej kousek odkryl a „když už“, tak jsem do něj na osvěžení vlezl, ale bylo jasné, že je konec. O první zářijové sobotě jsem do něj hodil čerpadlo a naplnil všechny bečky a sudy, a odpustil vodu aspoň pod prostupy filtrace, abych mohl demontovat tu, všechny hadice, ohřevy, a vše „kolem“ bazénu. Spěchal jsem, neb odpoledne byla ivka pozvánka na mecheche někde za Blanskem, a my ji tam s dětmi hodinu vezli, pak přejeli do Boskovic a vylezli na hrad, přejeli zpátky do Blanska do kina na Toy Story 5, a poté byl akorát čas mámu zase vyzvednout. Hezké odpoledne, návrat domů za tmy. V neděli vypustit zbytek vody z bazénu, valil jsem vodu všude možně do „trávníku“, ať se vsákne kolem domu a neodteče jen do potoka … zatímco jsem ve studené vodě pucoval stěny bazénu, aby se nezazimovával „špinavý“. Moc dezinfekční chemie už ve vodě v závěru nebylo. Vypustit, vysušit, nechat na sluníčku, zlikvidovat konstrukci, složit gumu, do pytle … to je sraní, to je sraní. A když bylo tohle hotové, tak jsme museli nastoupit na bazén u tchánovců – tchán po operaci cév, švagr si paralelně s tím naštípl palec na štípačce … a najednou není v domě chlap, který by mohl vzít za práci 🙂 I tenhle bazén už dva týdny sklizený, a tento týden jim začne „sranda“ s jejich čističkou. Nezávidím.
A nás čeká „chalupa“. Všichni se tam třepou na houbaření a procházky (za houbama), ale to ještě netuší, že budou hodiny poslouchat bzučení dvou elektromotoků, jak se za nimi budou dvě toyoty prodírat jehličím.
Připojte váš komentář