Před pěti a půl lety jsem se nastěhoval na Blanici na Jižáku a včera se odstěhoval z Déčka na Jarově.
Život v Praze končí.
Měsíčně mě koleje stály něco pod 3 000 Kč a poslední dobou jsem se tam otočil fakt jen jednou měsíčně. Docela drahé přespání. Vyrazil jsem se tedy odstěhovat … původně i s představou, že dojdu za vedoucím diplomky zkonzultovat jeden nápad, ale pak jsem se na to vykašlal, neboť jeho odpověď by byla vyloženě ano/ne, takže to vyřeším po mejlu. Večer jsme zašli na ochutnávku vína, ale ta byla epickým zklamáním – vína mi nijak extra nechutnala, byla drahá a celkově to bylo dimenzováno na 15 lidí, zatímco nás přišlo asi 30 a logicky se do sklenic nalévalo méně vína. Podělit dvě sedmičky mezi třicet lidí… smutné. Alespoň jsme byli brzy na pokoji, s hágenem a sestrou koukli na Sáblíkovou a pak to tak nějak vypustili … což přeloženo znamená, že jsme šli spát ve tři a na čtvrtou nařídili budíky, neb se hrál hokej s Finama. Hágen vstát dokázal, já se na to vybodl a spal dál.
Venku regulérně chčije! V tomhle mám jít venčit kima? Ale aspoň mi to lehce umeje auto, to už začíná vypadat jako tank po manévrech … minulý týden všude povolilo a k ivonce jsem si to plaval skrze obří kaluže černé vody pěkně se stěrači ON, a auto podle toho vypadá.
Ráno jsem vstal, bloumal po pokoji a rozmýšlel, jak a co zabalit, co vyhodit a co nechat být… vrátil jsem povlečení, lampičku, získal podpis od uklizečky, která pokoj neochvějně poznala a já si něco vyslechl, takže Hágen, příští týden tě čeká pěkný kartáč, mají v plánu k vám zavítat (nelíbil se jí koberec, prej je to zakázaný) 🙂 No, ale já měl vzorně uklizeno a už mi zbylo jen odnést lejstra a klíč vedoucí koleje. Jestli tam hned někoho místo mě pošlou, to se mi nepodařilo zjistit, neb tam byla jen jakási její asistentka a nedokázala mi na to odpovědět.
S vražedně nacpanou cestovkou jsem pomalu zamířil na šalinu. Nostalgie by se dala krájet. Koněvka. Devítka. Šérvůd. Hlavák. Střední Čechy. Železné hory a Lichnice. Kopce kolem Golčáku. Tunely a mosty před Tichem, ivonka čekající před nádražím. Odvoz do mého budoucího života.
A pořád prší.
Její táta slavil narozeniny, takže jsem se ještě za světla mírně zpráskal – bylo nutné zlepšit si hladinku po abstinenční ochutnávce. A večerní únava a ospalost…
Dnes jdeme na ples. No to zase bude něco…
jakub
Do měsíce a do dne tady tu živnost zabalíme a sbohem matičko Praho. Bylo to tu krásný, historie na tebe jen dýchá, holky a hospody jakbysmet, ale je čas pro lidstvo něco vykonat…