Vánoce byly fajn, a nejvtipnější bylo, jak děti objevily kouzlo pohádek v televizi, a pak byly později překvapené, že je večer nějaký film pro dospěláky, a nikoli pohádka. Štědrý den proběhl akurátně, bez zádrhelů. Po obědě jsem ve sklepě posbíral poslední neshnilá „domácí“ jablka, a že je zavezeme zvířátkům do lesa na malou popolední procházku … a v křižovatce / zatáčce pod domem bordel, jako rozsračkovaný pytel s plastama, po silnici, ve škarpě. A ony to nebyly „plasty“, ale tři balíky citronových minerálek … plus velká dárková papírová krabice, v ní nová izolepa, ozdobné mašličky, baterka / svítilna. Všechno roztahané asi 20 metrů po krajnici. Všechno jsme to s ivkou snosili na jedno místo, třeba se pro to smolař vrátí. A jeli do lesa s jablky, pak se stavili na hřbitov, pak ke tchánovcům, a domů … a o dvě hodiny později byl onen rozsypaný nákup stále u našeho plotu. Se soumrakem jsem to prohlásil za náš majetek, a odnosil si to domů 🙂 Všechny petky dobité a odřené, ale jen dvě byly poškozené a tekly. Šestnáct lahví minerálky doma. Štědrý večer pak dopadl, ježíšek trefil …
Další den se zastavili tchánovci, 26. jsme jeli k našim, a vydali se na procházku na kopec, na zříceninu. Mrazivo, azuro, sluníčko. Přes Cánoce to byla spousta krásných dní, vyráželi jsme na procházky, do baťohu termosky s kávou a čajem, a hurá za sluníčkem. A dokonce nám opět zamrzl místní rybník! Ale teda, zase tak moc nemrzlo, a v ledu praskalo fest, a na těch prasklinách bylo až nepříjemně jasně vidět, že led má třeba jen 7 čísel. Slabota. Ale třikrát nebo čtyřikrát jsme bruslili – na druhý den vždy napadlo pár čísel sněhu, takže jsem strávil hodinu shrabováním placu na bruslení. Reálně mi to nevadilo, konečně nějaký „pohyb“, ale po druhé šichtě už mě tak bolelo celé tělo, že jsem doufal, že příští den už nepůjdeme. A nakonec to taky už bylo naposledy. Opět připadlo sněhu, potálo, zamrzlo, pak zase připadlo … a ony vlastně zbytky sněhu tak trochu drží až do dneška, protože poslední týden tu byla naprostá inverze – celé dny mlha, mínus dva mínus tři, přes den se neoteplilo, furt jen mráz. Když jsem dnes ráno na nebi zahlédl srpek měsíce, tak mě to úplně překvapilo – cože? No snad po tolika dnech uvidíme i nebe?
A taky jsem si pěkně postonal – před týdnem v pondělí pokašláváníčko, ale ale, co to? V noci už jsem si šel ustlat do obýváku, v úterý jsem ještě obstaral děti, dopoledne pracoval, pak zajel po obědě pro Báru, no, na chvilku si lehnu … a už jsem nevstal. Kašel k udušení, horečka, krásná chřipečka. Za dva dny jsem se z toho sebral, ale kašel mě od té doby trápí pořád. A teď je druhý den doma Bára, ale u té to zatím není nic horšího než jen lehce zvýšená teplota. Snad to nebude nic horšího.