Odřené klouby na rukou

I don’t want your hapinnes … Hm, budu si muset do RS2 nějak zabudovat mého „hudebního“ smajla. Nebo výstup TinyMCE editoru před uložením ještě prohnat přes Texy!nu. Taky možnost. Kolidovat by to nemuselo.  Hm hm hm … mrkvička v zimě …

To mě přivádí k veselostem dnešního dne. Demonstrace neschopnosti jasně uvažovat. Ale to musím začít již v pondělí … spravujeme web jednomu pořadateli dětských letní a zimních pobytů. V létě tábory v přírodě, v zimě pobyty na horách a spol. Na webu jsem jim implementoval přihlašovací formulář, jehož obsah se jako přihláška odesílal majiteli na e-mail. Časem přišel požadavek, aby redakční systém v závislosti na vybraném pobytu zákazníkovi automaticky odeslal e-mail s přiloženými dokumenty – pokyny pro rodiče, co si má dítě na tábor vzít s sebou, atd. Vše fungovalo.

A v pondělí se majitel (obrazně) přiřítí s tím, že se k některým přihláškám na zimní pobyt 2011 přikládají pokyny na rok 2010. A že tu přílohu z webu smazal, ačkoli byla neaktivní (nebyla připojená k žádné automatické odpovědi). Jak je to tedy možné? ptal se. Nechal jsem si popřeposílat přihlášky, kterých se to v poslední době týkalo a začal jsem zkoumat. Tušil jsem asi nějakou chybu, ale proč by se projevila až nyní? A když majitel smazal ten sporný záznam, tak jsem ani nemohl ověřit, jestli to opravdu nefungovalo. Co mě ale zaráželo bylo, že žádná z problémových přihlášek se neuložila do archivu. Ostatní – korektní – ano. Že by nějaká slabost hostingu s mikrovýpadky databáze? Tedy v tu samou sekundu výpadek databáze + kvůli tomu přiložení špatné přílohy => odeslání emailu, ale nezarchivování přihlášky kvůli výpadku db. Ale ne … přece informace o přílohách se také tahají z databáze, takže i kdyby její výpadek neohrozil odeslání e-mailu (to může nastat), tak se k němu nemůže přiložit příloha – ty jsou uložené v databázi. Tak tím to být nemůže. Nechal jsem si přihlášky ukládat na FTP, kód ošetřil proti výpadku databáze a dál pracoval na něčem jiném. Přece jen, ta problémová příloha je smazaná, tak už to snad bude ok.

A houby! Včera dalších pět přihlášek, z nichž se uložila – i na FTP – pouze jedna se správnou přílohou a ostatní čtyři ne, ale se špatnou přílohou byly pěkně rozeslány zákazníkům. No to mě poser. Vždyť ten dokument připojený k těm rozeslaným přihláškám už ani na FTP na dané adrese neexistoval! Jak?! Jak je to možné! Co je to za magickou záležitost? Je snad v externí aplikaci rozesílající e-maily nějaký bug způsobující přikládání? Google odpověděl, že ne.

Zíral jsem do kódu jak tele na nový vrata a nevěděl. Tohle se přece nemůže stát. Ten dokument na FTP není! Tak jak by se mohl z webu odesílat? A pak mi to docvaklo. To, co jste vy od počátku nevěděli, a na co jsem já dokonale zapomněl. Před čtvrt rokem se bez mé přítomnosti majitelův web duplikoval na další doménu zaměřenou na zimní pobyty, a to se vším všudy. I s přihláškou, automatickými odpověďmi, vším. Přihlášky se tedy najednou na střídačku odesílaly ze dvou webů, ale e-maily byly úplně identické. A zatímco na jednom webu se chybný dokument smazal, na druhém zůstal. A vesele se přikládal k přihláškám tam vytvořeným.

Málem jsem začal tancovat po místnosti, když jsem na to přišel – po třech dnech! Ale co tímto sáhodlouzenudným povídáním domenstruji? Ano, domenstrujeme a pak budeme demonstrovat. Ach jo. Pouze to, jak jsem celou dobu nebyl schopen udělat onen cimrmanovský krok stranou. Pořád jsem hledal dílčí vysvětlení a pod, ale kdybych si byl řekl „A teď klid. Nadechni se, vydechni, vezmi papír a …“ a sepsal si situaci a pod ni musel napsat a) v e-mailové aplikaci není bug, b) výpadek databáze nepřipadá v úvahu, c) přihlášky se neukládají ani na FTP, d) dokument na serveru fyzicky neexistuje, tak bych snad musel dojít k jasnému závěru, že ta situace není způsobena stávajícím webem. Poslední dva body neomylně dokazují, že tento web za tuto situaci nemohl. A pak by mi to možná docvaklo – on přece existuje druhý web se stejnou přihláškou! Ale ne. Pořád pižlání v malichernostech a hodiny ztraceného času.

Ledové intermezzo

Šel jsem se podívat ven před dům. Rodiče venčili psíka a auto mám prý kompletně obalené ledem. A fakt jo! Pár milimetrů ledu, komplet celé. Jojo, ledovka.

Silvestrovské vzpomínání

To zase bylo … jak se zamluví chata! Jak se všichni sejdou! Jak se to dopředu domluví. A tohle a tamto. A dopadlo to jak každý rok … buď budu sám s ivonkou u ní, nebo ona se mnou a šesti dalšíma klukama někde u nás. Pro holku fakt lákavý. A tak jsme strávili příjemný silvestrovský večer sami samičky. V podvečer jsme vyrazili na procházku na hotel za jejicho, a po jednom pivku šli zase domů. Příjemná zima, klidná noc. V deset jsme do přehrávače šoupli České nebe a skvěle se bavili až někdy do půl dvanácté, kdy jsme pokračovali u překvapivě vtipných sestřihů z Československo má talent či co to na Primě bylo. Opravdu sranda SmÄ›jící se A pak půlnoc, pusa, přípitek, idylka. Zašli jsme i za její babičkou a dědou a vypili s nimi další lahev bublinek. Pak mi volal jakub, sestra, já pro změnu zavolal láckovi, spolužákovi z gymplu. A pak byly dvě hodiny a my šli spát. Příjemný konec starého roku.

Drobky

No … naši mě mají za alkoholika. A proč? Byli jsme na jedné návštěvě a zeptali se mě, jestli si dám vínko „Však pořád na fejsbůk píšeš, jak popíjíš, tak si dej!“. Zasmáli jsme se. Když jsme o týden později předvánočně objížděli příbuzné, tak jsem si dal tři skleničky u babičky a na k tetě jsem přišel již veselý, a hned se tam nalévalo dál. A opět! „Tady máš skleničku! Na fejsbůku taky furt jen chlastáš!“ Taky sranda, ale v tu chvíli mi už bylo jasný, že to naši začnou brát vážně a budou z toho špatní. A taky že jo! Big grin

Ale jak chcete argumentovat proti nadměrnému pití? To nejde. To byste museli prostě přestat pít. No já o tom raději přestal psát na fejsbuk. Ale třeba na tátovi – co si večer vždy naleje sklenku červeného a mámě sklenku bílého, a mě se zeptá, jestli chci taky – to bylo znát: přestal se ptát, jestli chci taky Big grin Fakt vtipný, poslední dobou. Ale zase se tomu nelze tak moc divit. Když si vezmu, jaký dobytčárny byly poslední zábavy …

V úterý od rána do noci u práce, ve dvě jsem šel spát a ještě na stackoverflow narazil na grandiózní debatu, kterou jsem dobře hodinu a půl pročítal. A pak bylo půl čtvrté. No tak už tedy jdu spát. A ležím. Tma. Za okny fakt studená noc a brutální vichr. Poryvy a praskání namáhaných oken. Vrzání vrat u stodoly. Čtyři hodiny. Tma. Čtyři patnáct. Ležím a zírám do stropu. Na jednom boku. Na druhém. Půl paté. Vůbec se mi nechce spát. Sakra! Naši ani ne za dvě hodiny vstávají … nemám se na to vysrat a jít k pc? Půl paté proboha a já nemůžu usnout! A pak začal někdy o půl desáté řvát budík.

A pak zase 16 hodin u pc, po půlnoci do postele a místo čučení do zdrojáků na monitoru čučení do zdrojáků v knížce.

A dnes dalších 16 hodin, jak jinak.

„Chceš se přepracovat? Vyhořet?“ ptal se parťák.

Musím se začít hýbat. Lehké protžení a pár kliků nestačí. Odřené klouby na rukou.