Na přehradě jsem se koupal naposledy … no ani si nevzpomínám. Bylo to v tomto tisíciletí? Možná ani ne. Taky se to nesmí, že 🙂 Pitná voda, ochranné pásmo, bla bla bla … ale tentokrát jsem na to celý týden myslel. Janys na to zavedl řeč o víkendu, kdy jsme jeli splavení kolem, ale už se připozdívalo a nebylo sil ani na plavání. Nyní, po týdnu třicítek, to lákalo o to víc. Janys večer dojel z Brna, slovo dalo slovo a za soumraku jsme vyrazili. Opuštěný břeh, voda ustoupená, vítr ve stromech protějšího břehu a temná hladina. Fakt temná. Vlezl jsem tam, teplota mě příjemně překvapila a zatímco janys kníkal v pěti centrimetrech vody zimou, já se tam hned ponořil. A jak byla čistá … jedna z nejznečištěnějších nádrží, a letos jako křišťál. Byl jsem opravdu příjemně překvapený. Jen škoda, že to tady v Čechách moc nenadnáší 🙂 Je to nějaká větší dřina …
Z druhého břehu jsme koukali na vzdálené obrysy našich kol a nervózně přešlapovali … chmatáků je kolem dost, jít pěšky domů by také chvíli trvalo. A ještě aby nás začal nahánět na člunu hrázný … a jak jsme pak schnuli zase na původním břehu, u kol, vůkol padalo šero a cvrčci řvali, první hvězdy zářily … to by se nahazovalo. Nejteplejší večer roku.
Návrat zpátky byl také zážitek. Vidět jakž takž bylo, teplo bylo nádherné, ale jak jsme přejeli hráz a zanořili se do lesů na kilometrové klesání, tak byly znát jen okolní lesy a světlejší šedý pruh mezi nimi … janys jel první, já za ním, a v jedné zatáčce jsem si snad myslel, že mě šálí zrak, jak divně přede mnou ta tmavá skvrna na tmavě šedé silnici divně kličkovala a uhýbala … a přitom jela stále rovně, respektive plynule projížděla zatáčku. Prostě málo vjemů, o které by se mozek opřel … až jsem se bál, jestli to celé nevyhodnotí špatně a nešvihne se mnou někam do meze. Nebezpečné, ale zážitek.
Zítra mají přijít bouřky. Uvidíme. Jel bych se koupat.
Připojte váš komentář