Anebo les … v sobotu jsme odklidili poslední kmeny z vykácené parcely, v úterý to tam ještě chlapi trochu pouklízeli, ve čtvrtek jsem se k nim zase přidal, a s třema stovkama sazeniček olší se jelo sázet. Jeli jsme brzy, na trávě ještě rosa, dlouhé ranní stíny. Krásný včerejší den, na pár dní poslední jarní. Zasadilo se, ale byla to dřina … místy bahno a voda, jinde tvrdá suchá zem. Táta na to měl jakýsi umak, úzký rýč, který se zapíchl do země, zapáčilo se s ním a hle, díra pro zasunutí kořínku sazenice. Ale kde se muselo kopat motyčkou, to byl vopruz. Dopoledne v gumákách taky nic moc … ale zase jsem mohl kousek popojít a stát uprostřed potoka v ledové vodě, která od slunka rozpálenou gumu hned krásně ochladila. Naložili jsme jednu vlečku, a jeli domů. Jedno pracovní dopoledne v tahu.
A dnes na novo, akorát u ivonky 🙂 Tři otočení s malým vozíkem pro smrkové kmeny nachystané u silnice, nařezalo se a odváželo. Déšť nedéšť, neřeší se. Po dlouhé době jsem si zase zařezal pilou, a zaskočilo mě, jak brutálně namáhavá práce to je. Oháněl jsem se s ní jen sotva deset patnáct minut, svaly na zádech mě okamžitě bolely tak, že jsem se nemohl ani narovnat, v levé ruce bych teď snad nic neuzvedl (hrnek s kafem se mi chvěje u pusy), a fakt si nejsem jistý, jestli ty kapky, co mi po pár minutách tekly po xichtu, byly od deště, nebo od potu. Až jsem se za sebe zastyděl. Však copak to jde, vrátit pilu třiaosmdesátiletému dědovi se slovy „Teď zase chvíli řežte vy, já si musím odpočnout“ ? No nejde … na druhou stranu, je to práce s kurevsky nebezpečnou srandou, u které by mělo převážit rácio … a ne se chybou z vysílení nebo nižší koncentrace fiknout přes nějaký úd. Podobně při ještě náročnějším ořezávání větví, kdy je všechno pořád ok, člověk se přestane soustředit a pracuje mechanicky, a padesátá větev je napružená a schopná vyrazit pilu z ruky, když se snažím ulehčit si práci a nesvírám ji železným stiskem … no, druhé pracovní dopoledne v tahu.
A je pátek odpoledne, za pět tři. Padla?
Připojte váš komentář