Člověk nechodí do hokny, sedí celý den u PC, ale přesto se na ten víkend taky stejně těší … je pátek večer, a je to boží. Ale po celém týdnu vstávání v 4:54 je stejně v posteli klidně o půl osmé. A v sobotu v osm ráno by za hrnek vonící kávy zabíjel, a těší se, co si během dopoledne „napracuje“ na příští týden. A tak zase sedím u PC.
Minulý pátek jsem si zkrátil a před příjezdem ivky z práce se projel na kole, pěkných 35 kiláčků, kolem místních uranových provozů. V sobotu bylo pěkně, tak jsme vyjeli courat sspolečně. S ní žádné drsňárny neplánuji, má ve zvyku sebou někde švihnout, něco si narazit, a pak mi to roky vyčítat, a pak má srdeční vadu a výšlapy kopců taky nejsou ono. Blbá kombinace, když bydlíte v údolí obklopeném kopci. Ale nakonec jsme se nějakých 9 km ujeli a i trochu terénem (neplánovaně), po naučné stezce … to, kam jsou posílání chodci, tedy zaskočilo i mě, až jsem z toho položil kolo a zaryl se beranem do hlíny… to vše před zraky ženy (tlačící své kolo). Ehm. Nemilé. V neděli měla svůj program, já si tedy našel trasu a jel. Zatím nejlepší (a nejdelší) letošní projížďka, na server na kopce, a pak stále dál a dál do lesů a vesnic, kde jsem nikdy nebyl. Naprostá nádhera. Cukr jsem do sebe pral pod tlakem, ale ten pocit svobody a bezstarostnosti, na rozbitých cestách/polňačkách/pěšinách kdesi v cizí krajině, kde jsem nikdy dříve nebyl … ten mě sem snad donutí po letech vložit i foto.
Udělal jsem velké kolo po mapě, a na konci sil (co si budeme namlouvat) se vrátil za ivkou a míšou a malým petříkem, kterého celou dobu venčili. Na tachec jsem se podíval až tehdy, a najetých 45 kilometrů mě zaskočilo … pocitově jsem si myslel aspoň na 55. Ale bylo to prndání po lesích, první hodinu jsem měl průměrnou rychlost cca 13 km/h. To taky napoví o profilu tratě 🙂
V týdnu jsem v úterý dojel domů pomoct tátovi kopat jakýsi odvodňovací příkop místem, kde je celý rok mokro a pořád se tama chodí. Celá obec stojí na bývalém řečišti, deset cm pod povrchem končí hlína a začíná kamení, kamení, kamení (všechno oblázky) a písek. No a ještě vedle stojí statný ořech, takže to vše propletené kořeny … ale když celý den sedím u PC, tak pak bych ten krompáč raději i zlomil, než abych ho dal tátovi s tím, že si musím chvilku odpočnout. Krása. Když bylo hotovo, tak jsme s našima seděli pod balkónem a přišel tradiční dotaz „A co bydlení?“ … nj. Oficiální odhad byl již na cestě na poštu, dokument, s nímž můžeme jít žádat o hypotéku na koupi řadovky. Asi nám nic jiného nezbývá, pokud se chceme pohnout z místa. Výhled na rok dva pomalé rekonstrukce vlastními silami, kde z toho nakonec bude bydlení pod dohledem sousedů s pidipozemečkem v prudkém svahu vhodným tak akorát na … vysokohorská kaskádovitá rýžová pole. Řeč došla i na fámu, že se tu bude prodávat kompletně zařízený a kompletně zrekonstruovaný rodinný dům s velkým pozemkem. Prý za tři miliony … tomu jsem se prvotně zasmál, protože to vypadalo, že hodnota domu s pozemkem může být klidně přes čtyři miliony. A my, co si můžeme vzít úvěr na max dva a půl mega…
A pak se během čtvrtka sešly dvě věci. Neboť na mě máma tlačila, ať se zkusíme zeptat, že za to nic nedáme, tak ivonka „bokem“ zjistila realitu – kdo dá tři miliony, tomu to prodají. Hm, zajímavé. A já se podíval do výpočtů našich příjmů, se kterými jsme operovali pro hypotéku a rekonstrukci. A všiml si „drobnosti“ – že mi známý/fin. poradce v lednu napsal, že s našimi současnými příjmy atakujeme možnost třímilionového úvěru. Aha. Nojo, vlastně … naše původní představy vycházely z příjmů v loňském roce a z nastavení, které by bylo třeba pro naše plány s řadovkou (půjčit si jen tolik, abychom mohli zastavit řadovku i dům našich, a ten poté zase rychle ze zástavy vyvázat). Ono to nebylo, že dosáhneme maximálně na úvěr 2.5 mil, ale že si můžeme půjčit max. 2.5, aby se dala po roce snadno změnit zástava. No a najednou tu koukám na obratem zaslané propočty od známého, které mi říkají, že pokud bude mít onen dům odpovídající hodnotu do zástavy, tak bez problémů dostaneme hypo na 3 mil.
No ty vole. To be continued …
Připojte váš komentář