Když si v 21:45 vaříte kafe

… tak ho máte v 21:50 ready. K smíchu, jak se zaběhnutý stereotyp změní, když má žena službu v práci, a dojde na nejhorší, a musí tam přes noc zůstat. A co najednou s volným dnem. No co by, sednu na kolo a dojedu domů, abych chlapům pomohl složit nařezané dřevo u jednoho „zákazníka“. To se tak každé jaro v lesích nadělá padesát kubíků pro naše dva rodinné domy, a pak dalších deset dvacet kubíků na prodej. Jako kdyby té práce nebylo málo … začal červen, a ještě není všechno dřevo z lesů pryč. Kupec má na chatě malá kamínka, a chce metry/štípy nařezat na dvacet čísel … a šest kubíků polínek, to se do rázíků skládá dlouho. A tak jsem jim šlapal na kole pomoct. S mámou – zatímco táta jel ještě se strejdou pomáhat se senem – jsem poté zkompletoval napojení bazénu na filtraci a solární ohřev, a pak jel sem dolů na jih. Klídek, pohodička kolem řeky, žádný rekord. Vlahý večer, chladivý vzduch kolem vody, červen … stále byla naděje, že ivonka dojede domů, ale pak to odpískala, dojet domů v deset večer, a v pět zase vstávat… no to už je lepší zůstat v Brně. Táta měl nachystané makrely na gril, byly vynikající, pak se posedělo s lahví slivovice uprostřed stolu, a nyní je oněch deset večer, a já si konečně sedl k počítači k práci … když pracuje žena, tak já budu také. Jen jsem se asi o tři hodiny zpozdil. A s koncentrací je to také na štíru.

Ale ta změna, kdy člověk není o čtvrt na osm v posteli … ta za to stojí 🙂