Bouráme

Zateplování zpomalilo. Na obou půdách se zateplilo první vrstvou vaty, a šlo se na druhou … což bylo ještě o nějaký ten řád větší peklo. Pás vaty dlouhý 4,3 metru a metr dvacet široký, ve třech lidech nějak přikládat ke krovům a snažit se jej uchytit provizorně drátky, a pak lépe a finálněji, ale stále tu všude převiselo (gravitace, mrcha) a nešlo to dodrátkovat, protože tam bylo třeba napojit další pás … peklo, peklo, peklo. Pak už to bylo hotové (po pár dnech), vata všude vyboulená, cik cak, no bědný pohled … nastala fáze finálního drátkování, kdy jsme přes celou šířku půdy vatu zajistili horizontálními nafest napnutými drátky od štítu ke štítu, které sloužily hlavně k zafixování krokvových držáků, aby se ani nepohly, a mezi nimi jsme pak už vázali drátek do malý ixek a všelijak jinak, aby byla vata co nejvíce utemovaná a nečučela ze stropu do prostoru. To už jsem si dělal sám , hodiny a hodiny na půdě, v respirátoru, ruce dorasované od ukrutného dotahování dátků co největší silou, aby byly co nejvíce napnuté a vata tak co nejméně prověšená … 

Zbývala druhá půda, kde byla jen první vrstva izolace mezi trámy. Nojo, jenže tam chci mít časem pracovnu. A časem znamená tak za rok za dva. A dávat tam teď pracně druhou vrstvu vaty, když by se třeba už na jaře nebo v létě zase sundávala, aby se mohl udělat sádrokartonový obklad? No, vzhledem k tomu, co je to za strašnou práci, tak raději za zimu protopím o pár stovek na plynu víc, a necháme to jen částečně zateplené. 

Takže půdy by byly… sice ještě polovinu té první finálně dodrátkovat, ale to už můžu kdykoli, netřeba se s tím honit hned teď. A co tedy dále? Shodit strop v budoucím dětském pokoji a udělat tam sádrošový strop ještě přes zimu? Jeden den táta přijel, odpojilo se světlo, a i když jsem se na to moc netvářil, tak zatáhl za kábl a během chvíle byla ve stropu díra … staré dobré dřevěné desky, k nim přibytý palachový rošt, a ten nahozený omítkou. Bejvávalo. Pokoj nachystaný na demolici stropu, už byla tma, a tak že táta příští den přijede a budeme pokračovat. A my s ivonkou večer došli k tomu, že bychom ten plánovaný děcák rozšířili vybouráním příček na obou stranách do zbytečně rozlehlých půd po stranách. Protože když už se bude dělat sádroš, nová elektřina, nové omítky … tak to přece zase za rok nebudeme rozbíjet, abychom vybourali příčky. A když to neuděláme teď, před „nastěhováním“ dítěte/dětí … tak kdy? Nikdy. A tak jsme seděli s vínem v obýváku, dohadovali se o tom, bára spala, a na mě padala deprese, že aby bylo možné tento plán realizovat, tak bude třeba zase odstrojit celou tu finálně zateplenou a zadrátovanou polovinu půdy, se kterou jsme se dva týdny dřeli (aby se tam mohl onen výklenek a šikmina zasádrokartonovat). 

Jak u blbejch. Zateplíme rovné stropy. Nojo, ale vždyť tam začneme s rekonstrukcí, a všechny stropy budeme shazovat a dělat sádroš. Tak to necháme, a jdeme zateplit šikmé půdy. Zatepleno, ta větší kompletně, ta menší částečně, tam se udělá brzy sádroš. A tak tedy uděláme nový strop v budoucím děcáku, aby se na něj mohla dát finální vata. Nojo, jenže tam chceme časem vybourat příčky, a to by tedy chtělo udělat rovnou. Nojo, jenže to jsme neměli zateplovat tu část půdy, do které se děcák bude rozšiřovat, protože tam teď nemůžeme dát sádroš … prostě se postupně postupovalo od jedné věci k druhé tak nějak organicky, neudělal se přesný promyšlený plán. Prostě byl právě čas se tomu věnovat, tak se do toho šlo. A teď si připadám jak idiot.

Až se mi to ani nechtělo psát na blog. Té kurevské zkurvené práce, ty desítky hodin v respirátoru, ruce zhrublé a prsty rozedřené od natahování stovek metrů jednadvojky drátku na deset metrů široké půdě, oči i přes brýle plné prachu z minerální vaty, usínání na gauči v devět večer a ploužení se druhý den jak mátoha … a copak já, ale tá práce, co tu odvedl táta s mámou? … a tak za pár dní vezmu kombinačky, a polotinu toho všeho zase odcvakám. 

Doprdele to jsem se zase nasral. No. Strop začneme osazovat příští pondělí, do té doby musíme vybourat dvě příčky, odklidit cihly, nachystat vedení nové elektřiny … strop už je pryč, z pokoje se dívám do střechy. A venku mrzne.

A práce jak na kostele.