Vyplatí se v sobotu vstávat v šest, abych si sedl k PC a napsal něco na blog? No asi ne. Myslel jsem si, že budu pracovat, ale žádné drobnosti mi tu nezůstaly, pouze dlouhodobější zakázky, kde hodina práce nic nevyřeší… a stejně: spát dlouho je plýtvání drahoceným časem! Já se úplně klepu, abych už mohl jít věn něco dělat, ale ivonka dumala o sobotním výletu, tak musím být opatrný a případně souhlasit s nějakým rodinným odpolednem. Mám ale také zajet nakoupit, a to už bych to mohl trochu protáhnout do stavebnin a koupit kolínko mezi kanalizační trubky, kterými mám pod zemí svedenou dešťovku … jedna z tisíce věcí, co tu čeká.
Před těmi cca dvěma týdny jsme téměř každý večer seděli až do (půl)noci venku na terase. Malá někdy mezi osmou a devátou zalezla do postýlky, a my se potichu vyplížili s flaškou vína a skleničkami na terasu, zapálili svíčky a koukali na nebe. Nebo do displejů. Nebo probírali, co a jak s budováním cesty, dlažbou, atd. Večer za večerem, ačkoli dobře oblečení – tropické noci tu zatím nebyly … no a na tento týden se ochladilo a pršelo tak, jako za celé jaro ne. Jestli už teď nejsou v lesích půlmetrový hříbky, tak nevím kdy teda.
V neděli před dvěma týdny se tu také stavil bagrista obhlédnout plánovaný výkop, a v pondělí v šest ráno přijel i s bagrem, a za hodinu a půl byl v pozemku zářez pro budoucí cestu. Pořádný zářez. A té hlíny … dával ji stranou vedle cesty na již existující mírnou mez, a tu zvedal nahoru. Jenže hlíny přibývalo, a mez by byla tak strmá, že když bych na ní uklouzl, tak se skutálím dolů a zastaví mě až plot 😀 Dokud tedy tento týden nezačalo pršet, tak jsem házel lopatou a odkopával tuto hlínu a převážel ji o cca 20 metrů výše kolem stání na auto. To samé bylo cca půl metru nad terénem (z jedné strany), takže tam padne hliny ještě hafo. No a paralelně s tím se začalo řešit, co dále, aby tu tenhle výbuch na pozemku byl co nejkratší dobu. Ivonka si totiž samozřejmě pomrchtává, že proč se to muselo vykopat teď, když stejně táta odjede na dovolenou a nebude se tu dva týdny nic dít atd 😉
Plánovali jsme, že rozebereme dlažbu z terasy, a tu použijeme do příjezdové cesty, ušetřili bychom jí třetinu. A opravili terasu – nově ji „založili“, kamením, makadamem, pak jemným štěrkem. A položili hezčí dlažbu. Jenže! Nyní už nám sem traktor s kamenivem nezajede, maximálně do nově vykopané cesty. Takže to vozit všechno na kolečku přes půl pozemku. A také – dlažba v terase je 6 cm silná parketa, „pro občasný pojezd auta“. Raději bych měl v celé cestě osmičku, pro vyšší zatížení. Přece jen sem ještě sem tam traktor s nějakou tunou písku (…) nebo fekálem přijede. Jenže když nerozebereme terasu nyní, a nedáme její dlažbu do cesty … tak co pak budu příští rok dělat s 27 metry „jeté“ dlažby, až se rozhodneme terasu opravit v druhé vlně? A také co s rozbitými betonovými chodníčky kolem domu, co jsem chtěl rozbít úplně, a dát na spodek do cesty, kde by se krásně ztratily? A bylo by třeba méně kamení. Minimálně ten na čelní straně domu by se musel zase hned udělat nově, s novou „terasovou“ dlažbou, abychom tam mohli chodit. Když to budu rozbíjet až za rok, tak co pak s hromadou starého betonu, co mohl být krásně v podloží cesty? A když by se už dělal nově jeden chodníček, tak by teda mohla hned i terasa (stejnou dlažbou).
A TOHLE VŠECHNO je prostě začarovaný kruh, kdy se do toho nelze bezhlavě pustit. Ale přišel nečekaný impuls – zajeli jsme se podívat do stavebnin na dlažby, které by se nám líbily na terase, a já se rámcově zeptal na plánovaný velký nákup. A šéf mi řekl, že osmičkové parkety mají posledních 57 čtverečních metrů za staré ceny, a že pak budou navážet novou dražší. Což na těch 70 metrech pěkných pár tisíc udělá. Tedy dva tři, ale to je cena dopravy, kdy mi to vše dovezou až na pozemek. Pokud tedy nebudu otálet a nakoupím všechno nyní. A tak jsme společně s ivonkou vykoumali a uzavřeli ten začarovaný kruh takto: letos terasu a chodníčky kolem domu nebudeme řešit, rozbijeme vše až příští rok. Podloží terasy vykopeme, založíme ji vším tím rozbitým betonem z chodníčků, co se tam vleze. Pokud něco zbyde, tak se to už zvládne odvézt do lesa pro zpevnění cest. Stará dlažba z ní teoreticky padne na nové chodníčky kolem domu, a když pár metrů zbyde, tak už to také nebude takový problém. Jediné, co tedy nyní budeme řešit, je příjezdová cesta. Tááákže … 56 metrových obrubníků +1 do foroty, dvanáct metráků cementu (raději trochu podceněno, aby mi zbytečně nezbyl), 70 metrů dlažby, 280 „kostek“ (parketa 10×10)… a nějaké kanalizační trubky, pro přeložení trativodu. V pátek ráno jsem odjel do stavebnin, a za hodinu se vrátil o 22 000 lehčí, a to jsem z dlažby platil jen těch stávajících 57 metrů, příště doplatím zbytek a dopravu. A závěrem příštího týdne mi tu vyloží 11 palet. To už se bude vracet odpočatý táta od moře.
Do té doby mám stále spoustu úkolů. Především musím přeložit svod dešťovky, která je od okapu svedená kanalizačními PVC trubkami pryč od domu, ale přímo přes cestu – nyní dokonce vzduchem. Musí se tedy více zakopat, ale hlavně ji chci přeložit, aby vedla společně s odpadem ze septiku, nyní se někde kříží. Ten vede také pod cestou, ale dostatečně hluboko, obrubníkům vadit nebude. Jenže. Šedesát let staré betonové trubky. Pokud je tam nechám, a navalíme na ně beton, obrubníky, kamení, dlažbu … tak co až se za deset dvacet let něco stane? Takže můj plán je nahradit je také za moderní plast. A když už budu cca dva metry od septiku začínat výkop pro přeložení dešťovky, tak bych ho mohl udělat širší, a položit tam rovnou i tohle vedení. A staré betonové trubky nechám, kde jsou, a nebudu muset kopat dva výkopy. Fajn, rozhodnuto, a je třeba to udělat co nejdříve, protože dokud to nebude hotovo, tak nelze začít s obrubníky. Včera jsem s výkopem začal, a je to vzrušující práce! Především ale proto, že někde těmi místy vede elektřina od domu ke garáži …
Takže pokud bude tohle poslední příspěvek …
Připojte váš komentář