Dlažba skoro položena

Zase post tak akorát o práci … je sobota ráno, před osmou. Potřebuji jet k našim, ale nemusím tam strašit zbytečně brzy. Takže čásek na malé blognutí, o práci na příjezdovce, jak jinak.

Dva týdny zpět jsem na 2× zhutněný makadam nechal navézt tři tuny „osm šestnáctky“ (takový ten tradiční štěrk). Řidič to celkem rozprostřel po celé cestě, pak jsem to rozhrnoval a rozvážel. A od desky položené přes obrubníky odměřoval, jak vysoko už jsem. Bylo třeba nechat aspoň 13 cm mezeru, 8 cm bude dlažba, a pod ní pět čísel jemného podkladového štěrku. A místy jsem změřil třeba jen devět cm – takže jsem ještě pracně odebíral makadam. Docela vojeb. Ale bylo rozprostřeno, ale tenhle štěrk jsem navezl hlavně pro srovnání plochy a aby zapadl mezi makadam a „ucpal“ jej, protože do všech možných děr by pak padlo strašně moc toho podkladového štěrku, kde tuna stojí skoro půl tácu. Nastartoval jsem vibrační desku, a ta mi za pár minut z plného výkonu zdechla. Druhý den dopo jsem to řešil, a zavolal si do servisu téhle značky. Poradili mi vyčistit svíčku, a zkusit ji nastartovat bez vzduchového filtru … pokud to bez něj povalí, tak je jasné, že je zanesený. No a just jo, bez fitru se mašina utrhla ze řetězu a lítala by po pozemku jak splašenej kůň … tak jsem filtr zkusil co nejvíc povysávat vysavačem, místo původního oklepání a ofoukání, a projevilo se to bleskově. Takže jsem uhutnil štěrk, mohl se navozit jemný štěrk, a jít do dlažby.

Ale shodli jsme se, že to o týden odložíme. Konečně se do cesty dá vjet autem, tak bychom tam týden mohli jezdit, a ujíždět to, případně poprosit nějakého místního traktoristu, jestli by nám tam párkrát nepopojel … pokud by podklad někde klesnul, tak ať se to stane nyní a dosype se štěrk, než aby klesnul až s dlažbou. Nevím, jestli to nebylo pitomé uvažování, ale udělali jsme to tak a práce se na týden zastavily. Ne že bych ale neměl co jiného na práci …

V závěru týdne jsem nechal navézt jemný štěrk, také tři tuny, snad to bude stačit … což ani smykem. Celý víkend propršel, takže jsme začali v pondělí, a položili ale pět metrů dlažby. Speciálně naměřenou deskou strhnout štěrk, pak pokládat šáry parket … táta klečel a pokládal dlažbu, a já lítal s kolečkem k paletám a dlažbu mu pak pokládal přímo k ruce. Každá parketa váží tři a půl kila. Každá paleta 375 parket. Deset palet. Dvanáct tun. Vzít z palety a dát do kolečka, pak popojet s kolečkem a z kolečka vzít dvě parkety a položit je tátovi na zem (a tedy se ohnout). Jeden den nám pomáhal i tchán, pak zase ivonka … takže mi všechna dlažba rukama neprošla, ale tun to bylo pěkných, a ty stovky sehnutí se sedmi kily v rukách … co stovky … to mohlo být klidně dvanáct set ohnutí hřbetu k zemi 🙂

V úterý nám pomohl tchán, a došli jsme na nějakých 18 metrů dlažby? Možná. Ve středu jsem pokračoval s tátou, a s ivončinou pomocí jsme došli až do místa zlomu cesty a jejího rozšiřování do šířky celé brány. Jedna strana dlažby se tedy bude muset neustále řezat do oné šikminy. Ale především nám došly „kostky“, tedy půlky dlažby. Tehdy jich neměli více na skladě, věděl jsem tedy, že se budou muset dokoupit. Tím jsme začali ve čtvrtek ráno, při plánovaném celodeňáku … a ouha, kostky nejsou, tedy ne v 8 cm výšce. Jedny stavebniny, druhé, třetí … tak jsme koupili jen chybějící tři metry parket, a jeli pokládat neúplné šáry. A pak mě napadlo, že tchán pojede odpoledne z Brna z práce, a mohl by mi těch 30 kostek koupit, když obvolám stavebnictví po cestě a zjistím, kde je mají. To dopadlo úspěšně, kostky nám dovezl právě když jsme pokládali poslední šáry. Nafrkali jsme je do vynechaných míst, a nachystali vše na řezání. Dobře sedmdesát parket bude třeba uříznout … což strašně – ale opravdu STRAŠNĚ – práší. O randálu nemluvím, ten se dá přežít, ale ten oblak prachu z každé jedné parkety … to je prostě strašný. A jak to řezat, abych pak sousedi neměly parapety a auta zasypaná jemným bílým prachem … no těžko, jak jinak. Naštěstí směr větru je tu většinou na prostor mezi domy do ovocného sadu a na louku. No z tohohle jsme pořád špatní, nejde to nijak dobře vyřešit. Inu, začali jsme řezat, a po pěti parketách flexa vypnula. Pojistky OK, takže dvoukilowattová flexa kaput. On to byl šmejd za osm stovek z akce v Lidlu, ale právě proto ho táta koupil, za osm stovek ideálka na to ho sedřít při řezání pár desítek parket, a pak to hodit po psovi … no ale že klekne na páté parketě, to jsme nečekali. Takže místo „Dnes to musíme dodělat!“ najednou celkem vážný problém, protože půjčit si od nějakého známého flexu na 230 mm kotouč a oddělat mu ju při řezání dlažby (do flexy se brutálně napráší, což už nejde vyčistit), to je trochu blbý. Koupit si za x tisíc flexu, a hned si ji stejně tak oddělat … to tu cestu taky dost prodraží. Takže jsme to ukončili s tím, že se podívám po netu, kde by se tu dala taková mašina na den půjčit, to by bylo celkem ideální. A později mi tchán volal, že ji zajistil u místního kameníka, a za chvíli jsem měl doma jeho špinavou flexu se spešl kotoučem. Ale od té doby mi tu leží, sám se do toho řezání moc nehrnu, a v pátek se nic nedělalo, to jsme šli na oslavu narozenin. Jenže … raději bych si byl tu flexu někde půjčil, i proti kauci třeba 3000 … protože takhle tu mám brusku za šest táců, kterou můžeme zlikvidovat stejně tak snadno jako tu, co bychom si půjčili. A kdyby opravdu klekla, tak by mě to vyšlo dvakrát levněji. No, chceme na to jít s tátou v pondělí, hned od rána – výhoda je v tom, že budou všichni sousedi v práci 🙂 Jenže včera jsem kameníka potkal na narozeninové párty, poděkoval mu za půjčení, a kdy že ji potřebuje vrátit. V úterý ji potřebuje. Sakra. Kdybychom ji v pondělí utahali, tak budu těžko shánět novou do druhého dne. A tak si říkám, jestli na to nepůjdeme už dnes, v sobotu … se všemi sousedy doma. Toho prachu a randálu … ach jo. A jestli tím pádem nebudu řezat sám, protože táta je do tří v práci. Hm hm hm …