Tenkrát poprvé … na WordPressu

Tak už i kovářova kobyla se přezula z RS2 na WordPress. Trochu línější týden jsem využil k přemigrování všeho do WP, nasadil si identickou minimalistickou šablonku … no, a je to. Není moc co řešit, slza taky neukápla … na druhou stranu, při kontrolním procházení a pročítání, co jsem  to támhle v roce 2003 psal za puberťácké emodepresivní cance … brr, až jsem se studem otřásl. Raději to možná nějak omezit, ty dávné posty …

Tak už vím, kudy se jede do „dětské“ v Brně. Před týdnem Bára večer unavená, šla si zalézt do postele, nezvykle brzy (v devět), i s teplotou, tuším … ráno ji ivka ani nemohla vzbudit, na záchod ji musela pomalu donést, Bára se neudržela na nohách, motala se jí hlava, trochu blinkala … zůstala doma, lehla si, a spala, celé dopoledne. Obědvat odmítla, a spala dál, nebo se dávila do kbelíku. A když spala ještě ve čtyři a prakticky ji nebylo možné vzbudit, tak už jsme byli hodně nervózní. Žádná teplota, horečka, nic. Dojela babi na hlídání Adama, a my do auta a do dětské v Brně, aby to vyšetření stálo aspoň za to. No, postarší doktorka to brala jak Hrušínskej ve Vesničce („Že celej den spí? Kdo by nespal, v takových hicech!“) … CRP 28 ale na nějakou virovou nákazu ukazovalo, a i když měla lehce potáhlý jazyk, tak jí kriste pane ani nemohli udělat výtěr, protože jim to pojišťovny přestaly proplácet. No boží … Bára spala cestu tam, spala cestu domů, ale mimo to byla „zdravá“. Postupně se z toho sbírala, ale o den dva později jí ivka naměřila dost nízký tlak, pak by dávalo smysl to motání a zatmívání před očima. No a teď už je zdá se v pořádku … 

To byl tuším minulý čtvrtek, a v pátek jsem si večer vyjel na kole na kopce. A v neděli zase, ale to jsem už dopoledne dostal  úplně iracionální nápad na jednu trasu, a nemohl jej dostat z hlavy. Vypadalo to tak na 60 kiláků, a já letos ještě neujel snad víc jak 20 km najednou. První třetina do kopce, pak do údolí kolem říčky do Ticha, a pak po cyklostezce kolem štreky zpět. V jednu jsem doobědval svíčkovou, a měl jsem tři hodiny do grilovačky. Dám to? Musím! A když se mi podařilo celkem pohodlně (s rozmyslem, samozřejmě, nepotřeboval jsem si kolo poblejt svíčkovou) vyšlapat úvodní stoupání nad Sýr, tak jsem to místo nějakého zkrácení riskl a šlapal dál původní trasu. Místa, kde jsem ještě nikdy nebyl … po pěšinách, po loukách, lesy, kolem řek. To se to šlapalo. A pořád v tempu a naplno, ať mám aspoň hodinu na návratových cca 20 km kolem štreky. A tam jsem to pral taky, co to šlo, voháklej jak na Tour, od pohledu profík …  proti těm důchodcům na elektrokolech 🙂 V závěru mě začalo píchat v koleni, ve šlapátku vrzat, ale dojel jsem to, s pár minutami do čtvrté hodiny.  Padesát čtyři kilometrů, pěkné. Koleno mě přestalo bolet po dvou dnech. 

Dva dny zpět přišla očekávaná noční bouřka, ale nebýt plných sudů dešťovky, tak bych o ní ani nevěděl. Blýskalo se, když jsme šli spát, ale vše další jsem už zaspal. A dole přitom vítr odhodil plech zatížený dvěma pneumatikami. A pak mi pípne zpráva od táty, a v ní fotka mého kaštanu rozlomeného ve dví. Z kaštánku jsem ho vypěstoval, někdy v druhé třídě zasadil či kdy. Tedy, mámě mezi růže, kde byl za rok za dva tátou považován za metrový plevel, takže skončil přelomen na kompostu. Přinesl jsem si ho zpět a zasadil do neudržovaného rohu zahrady, aby tam nevadil. A kaštan se vzpomatoval, a rostl. Po letech ho ještě strejda vzal emefou při sekání trávy, takže jsme ho – už s ivkou – ošetřovali zahrádkářským voskem. A teď už z něho bylo velké stromisko, kmen dobře 20-25 čísel v průměru, koruna košatá … a pěkně bránila pohledům od sousedů. Sestra vždycky mrchtala, že kaštan na zahradě teda nemá co dělat, naši z něj moc nadšení taky nebyli … ale jak začal dělat poctivou clonu, tak jim asi vadit přestal. Inu, padlou polovinu táta odřízl, a lom se pokusil ošetřit, aby stojící zbytek kmene přežil. Tak uvidíme. Je to „můj“ strom. Taky snad až loni či kdy mě napadlo, že bych si mohl zasadit jeho potomka tady, u nás. Jenže loni z něj jak na potvoru nebyl ani kaštánek … 

Ha, a co bych sem nevložil fotku, když je to nyní s WP taková brnkačka.

Takže tak.