Nový rok

První ráno nového roku 2022. Venku je pošmourné ráno, ovšem jarních 10°C. Náladu mám mizernou, respektive … jsem na sebe naštvaný, že jsem úplně podcenil silvestrovský večer a nepřipravil si něco, na co bychom se po uspání dětí mohli koukat a dočkat se půlnoci. Takhle jsme zkoukli Wallace a Gromita, a pak tam bylo fakt absolutní prd. Děti jsem uspal čtením, respektive jim přečetl dvě kapitolky, a pak je nechal napospas šeru ložnice, a vrátil se k televizi. Ale v té už po té desáté bylo prostě hovno … na chvíli jsme skončili u záznamu koncertu Kabátu, pak jsem se šel umýt a spát. Šáňo jsme vypili ještě s dětmi, a ani předchozí roky jsme ty půlnoce moc neprožívali (dávno spali). Ivka do půlnoci vydržela, já od jedenácté spal, a kupodivu mě neprobudil žádný ohňostroj. Že by tu byl letos klid? Jinak to vždy vypadalo na začátek války …

A je po Vánocích. Minulý zápisek z rána 25. prosince jsem končil tím, že jsem Báře slíbil postavení elzinýho zámku (Ledové království). To byla první věc, co na mě vyhrkla, když jsem sešel dolů. Zašel jsem nakrmit kočky, dal vařit šunku, a jdeme na to. Notypičo… po mnoha a mnoha letech první regulérní lego, a nikoli duplo. Tak titěrné dílky? Tolik? Cože, návod na složení má 170 stran??? Adame, nešlap mi v tom!!! Přesunul jsem se s tím ke kuchyňskému stolu, a dvě a půl hodin jak fretka skládal dílky, ať je to z krku. Zámek je to krásný, a jak si s ním pak děti vyhrály, ale … ale. Takovou dřinu jsem nečekal. A ten den se to zrovna nehodilo, protože už ve dvě jsme čekali povánoční návštěvu, naházel jsem do sebe oběd a vrhl se na zprovoznění kávovaru. 

To ani nevím, kdy vzniklo. Věčně jsem ivce pomlouval její instantní kávu, zatímco jsem si sypal lavazzu do bialetky. Vedle toho jsme byli postaveni před úkol vymyslet si, co „většího“ bychom si na vánoce přáli, ať nám rodiče a švagrová nekoupí nějakou pitomost. Kontaktní gril jako u tchána byl jasná volba, jenže … nemáme v kuchyni odtah, a u nich v kuchyni taky občas nebylo skoro vidět, pokud zapomněli odtah nad grilem zapnout. Hele, ivi, ten gril raději ne … „Tak si koupíme automatický kávovar! Já konečně přestanu pít rozpustný, a budu si dělat latéčka!“ Hm, na tom něco je. Vlezl jsem na alzu, podíval se na automatické kávovary, pobaveně se zasmál cenám, a vše zase zavřel. To mě poser na holý záda, dumáme nad grilem za trojku, a teď se tu koukám na ceny deset plus, pokud si nechci koupit nějakého základního mrzáka? Na to jsem nebyl připraven. Ivka to ofňukala, ale co se dá dělat. Já to pak sem tam ještě zkoumal, vánoce se blížily… a v emailu mi pípla zpráva od Eonu, že mi jako zákazníkovi nabízejí slevy u různých partnerů. No jasně, to budou „slevy“ … ale koukl jsem na to, a hle, 20% sleva na kompletní sortiment Phillips. Hm, dělá Phillips kávovary? A hle, dělá! Od nějakého základu až po top řadu za 19 000 Kč. Při 20% akci by i top kávovar přišel na 15 000 Kč. No nějaké peníze dostaneme pod stromeček, … tak sakra že by? Pár dní zkoumání, a pak jsem kávvoar natajnačku objednal. Šoupl jsem ho na půdu, a dál hrál „automatický kávovar? víš jak je to drahý???“ roli. Ivka pak přišla s tím, že když nebude kávovar, tak že tedy chce chytrý hodinky … že už jsem ho koupil jsem prozradit nechtěl, takže jsem byl o další 4 tisíce lehčí 😀 Vtipná kritická situace byla na předvánočním nákupu, kdy ivka chtěla nakoupit do zásoby kapsle do kapslového kávovaru, které nám došly … ale které už za pár dní nikdo pít nebude (což jsem věděl jen já). Neochotně jsem tedy svolil, ať jedny vezme. Jen jedny??? No vždyť nejsou v akci, za stovku vem jen jedny … aháá, tak to jo. Naštěstí si nevšimla toho, že byla v akci i mletá lavazza, která normálně stojí 120 Kč, a jak ji jednou za rok zlevní na 80 Kč, tak si koupím klidně dvacet balení do zásoby. A to už teprve nebudu potřebovat 😀 A tak byl tedy automatický kávovar pod stromečkem nakonec opravdu překvapení.

Tož jsem toho mazlíka na Boží hod po poledni zkompletoval, a jal se jej zprovoznit, pět presíček vylitých do dřezu, a pak už to šlapalo. Ze zrnkové kávy, co jsme doma shodou náhod měli (protože koupit kávu mě nenapadlo, a při nákupech s ivkou jsem do košíku zrnkovou kávu přihodit nemohl) mi tedy kafe moc nechutnalo, takové kyselé … dál si do mašiny tedy sypu zásoby lavazzy, to je pak lepší. Ale už jsem i zjistil, že když si presso z mletého vyšteluju na max aroma, tak je to bez toho kyselejšího vocásku. To bude ještě ladění … a taky údržby. Zlatá bialetka.

Odpoledne tedy návštěva tchána, švagrové, staré babičky, dům plný lidu a dětského povyku. Zápřah. Na Štěpána jsme pro změnu jeli na svíčkovou k našim a sestře, kufr plný dárků a bobů. Po obědě jsme si za domem trochu zabobovali, jako za mlada, věčně jsem jen servisoval děti a tahal je po mezi nahoru, ale jednou si také vytáhl sáňky až pod les, a pak mi nezbylo než s hrůzou v očích sjet dolů, gumáky toho tedy moc neubrzdily. Odpolední kávička, chlebíčky, čekání na setmění, prskavky na magnólii, a pod stromečkem se zase naježilo! Trhání papíru a výskot nad dárky 🙂 

Sedmadvacátého zase na návštěvu k tchánovi, kde ježíšek také zapoměl něco dárků … člověk by si už jeden den fakt akorát poseděl na gauči u televize, svátky klidu a pohody my ass. Celý týden jsem pracoval, i když v notně rozbitém režimu, vstávání na šestou jsem každopádně vzdal. Ve středu přijeli „na kávičku“ zase naši se sestrou, ve čtvrtek jsme se jeli rozloučit se starým rokem zase k tchánovi, páteční včerejší silvestr jsme už trávili doma, s výjimkou kátké procházky v deseti stupních a se sluníčkem. Před odjezdem jsem byl s dětmi chvíli na terase, ukazoval jim led vyklopený z kýblů, a ze sudu. Jeden sud tu mám pod okapem celou zimu, abych mohl vyplachovat konzervy od kočičího žrádla, rozbíjím na něm led a doufám, že nepukne … a včera z něj šlo vytahat potáté kusy ledu, kterými je uvnitř  kolem dokola za mrazů „vystlán“. Tyhle obrovské čiré „střepy“ jsem pozapichoval do zbytků sněhu z hromady a hradu, a vypadalo to tu úplně jak na ledovém zámku 🙂 Za tmy jsme pak vyšli ven nakrmit kočky a oslavit konec starého roku prskavkami, zapichoval jsem je k rozzářivším se střepům ledu … pěkné to bylo. A dnes jsou pryč. Dneska tedy přes noc asi žádný vožralec neumrzl, o půlnoci tři stupně, o půl paté ráno devět, nyní v devět deset stupňů.