Došel jsem o půl desáté k pc s hrnkem čaje a představou, že bych ještě mohl pracovat, ale nějak mě tenhle nápad opustil. Bolí mě záda, po dopití čaje je mi horko a zívám.
Říkal jsem si, jestli se po Ing. něco změní … jestli třeba budu svědomitě vstávat o půl osmé, soustředěně pracovat až do čtyř nebo pěti hodin a pak vstanu a budu dělat něco jiného, nebo jestli budu relaxovat po práci. No, naivní jsem nebyl, protože jsem nečekal, že to tak bude vypadat. Alespoň jsem včera a dnes sedl k večeru na kolo a jel se projet. Alespoň nějaká přestávka od monitoru.
Díky dlouhému letnímu dni jsem mohl na kolo vyrazit až o půl deváté, na západě slunce teprve nedávno zašlo. Vyjel jsem si na přehradu a po pravobřežce kousek do lesů. Tam, pod klenbou z buků a dubů, už bylo poctivé šero. Až by měl náhodný cyklista i strach, co na něj kde vyskočí. Když se nám tu v lesích lidi odpalují ručními granáty nebo do nich Kalivoda vyprázdňuje zásobníky, tak se nelze ničemu divit. A chlad, svist, drnčení kola na rozbitém asfaltu …
Připojte váš komentář