Léto v plné palbě. Překlopilo se to strašně rychle, chtělo by se napsat, ale ona je to jen nějaká myšlenková mlha … to si pořád říkám začíná se zelenat tráva, začínají rašit listy, za chvíli budou kopce celé svěže zelené, kvete šeřík, no o víkendu by to chtělo naložit bezové květy a udělat šťávu, hned jak dochystám bazén … a je tu konec června, třicítky, jak na vzduchu, tak v bazénu, tvrdé léto na 100 %. A půl roku 2022 je pryč.
Minulý víkend jsem si dokonce dovolil vyjet na kole, v sobotu časně ráno. Adamovi to neušlo, ale posadil jsem ho s jogurtem k televizi a děj se vůle boží, a vyrazil v dresíku do 17 stupňů … trochu chladno, ale záhy jsem šlapal do kopců, a zahřál jsem se. A to až tak, že jsem si dal po měsících nárazově 30 kiláčků po kopečkách, a domů dojel dost bolavej. Přes rozpálené odpoledne na výlet s dětmi do umělé jeskyně a na rozhlednu, a na tu jsem málem nevylezl – přetažené koleno bolelo při každém kroku – nedejbože schodu – jak prase. Poučení pro příště. Což nastalo teď v neděli, kdy jsem se zase před osmou v dresíku vyplížil, a opět si to hvízdl na kopečky za ranním sluncem … a pak se vracel sjezdem „po červené“. O půl desáté doma, a dopolední šomtání, koupání v bazénu, relax. Ale pokračovat takhle v 33 stupních až do večera? To úplně nelákalo. Hurá do jeskyně! Za cca hodinku jsme byli u Skalního mlýna, a vešli do Kateřinské jeskyně. Úplně jsem se rozpomněl, jak jsme s našima výletovali po všech možných jeskyních, a už je to tu 🙂 Děti poprvé v opravdové jeskyni, obzvlášť v takové, kde byla zima jak prase (7-8°C), oči navrch hlavy … v infocentru si pak každý koupili malého plyšového netopýra po 200 Kč, bez toho by to nešlo, dali jsme si ledňáka, a vyrazili domů k bazénu.
Je to takové mezidobí, kdy nemám moc co dělat. Mohl bych ještě dovyspravovat spáry kamenice, kde jsem řešil prostup pro trubku s přepadem septiku, ale to se mi ve třiceti stupních moc nechce, a také jsem minule tedy hodně šetřil s cementem – až následně jsem se dočetl, jak by se mělo spárovat směsí 1:1 cementu a písku. Já si namíchal chudší směs, a ve staré zašlé kamenici nyní svítí šedobílé spáry. Dumám, jestli si nenamíchat jen cementovou pastu, a nezkusit to prostě nějakým štětcem zatřít 😀 Potřeboval bych natřít podbití a štíty, na některých místech už je to od slunce značně vyšisované, ale nevím jakým odstínem hnědé, aby to ladilo se zbytkem, a jak se k některým místům vůbec dostat – štít, pod kterým je ještě přístavek s vchodem do domu a schodištěm do patra, tedy bez šance nějak se tam dostat z žebříku. Rozebrat tašky na spodní střeše, a balancovat na latích a něco natírat nad hlavou? Možná bych ani nedosáhl. Ach jo.
A zrovna jsem si všiml paní sousedky odpočívající na terase, a vydal se přes silnici za ní. Patří jí pozemek za starým plotem, odkud na nás štěká nový pes sousedů – z jejich strany tento její pozemek oplocený není, takže pes tam má volný přístup. Ale starý a místy skoro vyvrácený plot je postavený uvnitř našeho pozemku, nikoli na hranici – ta je ale o tři čtyři metry „dále“. A tak bych rád postavil nový plot na přesné hranici – jednak se tím štěkající pes odsune o pár metrů dále, jednak tím vznikne prostor před novým plotem pro vysázení tújí, a jednak mi vznikne velice zajímavý prostor za dílnou mezi ní a novým plotem, který bych rád nějak lehce zastřešil a přetvořil na sklad všeho možného – vozík, míchačka, … a pak bude možné zbourat rozpadající se hnusou starou garáž u vjezdu na pozemek, která slouží akorát jako skladiště. A ta řada tújí snad časem zabrání psovi, aby k nám viděl. Nemám nejmenší problém investovat 10-15 000 Kč do vzrostlých tújí, aby to bylo „co nejdříve“. Raději dřív, než mi z toho uštěkance mrdne. A proč na ten plot nepověsit stínící síť? No, ona na tom starém původně byla, a zdejší vítr ji neustále servával a páral na cáry … až jsem se jednou smířil s tím, že bude mít každý naši terasu a celý pozemek jako na dlani, a sundal ji. To už raději opravdu „plot“ z tújí.
No a tak jsem tedy konečně došel za paní sousedkou a „ze slušnosti“ ji informoval, že bych rád opravil plot mezi naším a jejím pozemkem, ale když už se do toho pustím, tak bych ho rád postavil na správné hranici. Vlastně jsem to plánoval roky, jenže ještě donedávna měla hned za naším plotem, a tedy i na našem pozemku, několik posledních keřů rybízu, které si chodila sklízet … a postavením nového plotu na správné hranici by se ony keře ocitly u nás 😀 Keře před dvěma roky či kdy odvál čas, a už je tam jen tráva. Předpokládal jsem, že s tím sousedka nebude mít nejmenší problém, a samozřejmě že také ne – méně trávy na sekání pro její potomky, více trávy na sekání pro mě. Probrali jsme ještě všechno možné, a pak jsem se vrátil k bazénu, abych dumal nad tím, co to nyní bude obnášet. To máte zaměření. Sloupky. Podpěry. Pletivo. Dráty. Písek. Cement. … Když si to teď nechám obratem zaměřit, tak co, zatluču tam nějaké kolíky? Nevytahá je pes? Nezarostou zase akorát vysokou trávou, než se dostanu k reálné výstavbě plotu? (aby se pak „neposekly“ emefou). Jaké koupit pletivo? Pes na plotě věčně visí zubama, kousek nového poplastovaného je rozkousaný do všelijakých paskřivců, staré rezavé pletivo drží jak helvétská víra. Asi silnější. Takže takové musím i pořídit, protože na novém plotě – než vyrostou túje – bude ta svině zubama viset taky, a to by mě fakt těšilo, vidět po pár měsících nový drahý plot rozčančený. Ach jo. Samé ocásky.
A samozřejmě místo vymýšlení pičovinek kolem plotu bych měl rekonstruovat uvnitř, ale v děcáku potřebuji „dodělat“ stojné hrubé trámy, nějak je „obalit“ laťkami, palubkami, prostě je dofinišovat, pak vylíčit, pak položit novou podlahu, … a stejně nemá smysl ten pokoj „zabydlovat“, když je potřeba zrekonstruovat celý zbytek patra. Nemluvě o tom, jak v celém patře udělat „novou elektriku“, když bude zbytek domu stále rozvedený ze starých „hodin“ … není to tak dávno, co jsem s nadsázkou říkal, že si to dovedu představit jen tak, že našetříme mega, a pak nám to prostě nějaká firma musí přes létou sfouknout, zatímco budeme bydlet venku v maringotce. Mega jsem fakt ještě nenašetřil, ivka se „vrací“ do práce, kdy by den co den jezdila v šest na brno a v pět se vracela (za tabulkový plat, a přitom by v dnešních cenách měsíčně projela 7 000 jen v naftě, o ošoupání auta ani nemluvě), veškerý servis kolem dětí by byl tedy na mě, a tedy brutální seříznutí mé pracovní doby … s nutností nového auta. A s tím zase otázka, zda velmi drahého nového „rodinného auta“, se kterým by ona jezdila na brno, a já bych šestnáct let starou oktávkou objížděl školku a školu, a nebo by ještě nějakou dobu lítala oktávkou 30 tisíc km ročně do práce, a pořídila by se nějaká laciná rachotina na to prndání s dětmi. Zase samé ocásky …
A samozřejmě na rekonstrukci a nakupování stavebních materiálů, a nebo na koupi nového (lehce ojetého) auta je teď v post-covidovém a báječně válečném roce 2022 ta absolutně „nejlepší“ doba.
Připojte váš komentář