Bilantaine 2010

Měl bych pracovat, ale nebudu. Dnešek je celkově dost rozháraný den, tak se nebudu snažit ho v závěru napravovat. To zase byla včera pijatika … nevinné začátky a fatální konce, klopýtání k domovu o půl třetí v mínus patnácti stupních. Taky jsem s tím mohl počkat na silvestra Big grin.

Leden
Poctivého sněhu bylo, co si budeme povídat. A tak zatímco obec pomalu zapadala, já seděl od rána do večera u pc a buď pracoval, nebo psal diplomku. Něco málo jsem už měl, ale ta hlavní práce teprve začínala. Sněžilo a sněžilo, já řádil na silnici, protože na sněhu mě to fakt baví, jednou jsme se v bandě sešli i za domem a sáňkovali, večer pak u toma hráli „město jméno zvíře věc“ nebo jak se tomu říká. Složil jsem poslední zkoušku z posledního předmětu (jedna návštěva Prahy) a studentský život se pomalu chýlil ke konci. Dokonce jsem se odhlásil z kolejí – v lednu jsem tam byl snad jen ten jeden den.

Únor
Práce jak na kostele, pořád. Ale celou zimu jsme se odreagovávali na skvoši, na který jsme jezdili někdy i třikrát týdně. Jinak bych fakt jen seděl u pc. Rybářská banda pořádala regulérní zabíjačku, které jsme se také účastnili, ale jinak se toho v únoru moc nestalo. Z koleje jsem se odstěhoval, byl na přeplněné ochutnávce vín, šli jsme na ples …

Březen
Březen začal – světe div se – prodlouženým víkendem na horách Big grin. Po dlouhých letech od lyžařáku jsem stál na lyžích, ale nebylo to tak zlé. S ivonkou jsem se samozřejmě nemohl srovnávat, ta v mládí jezdila málem profesionálně. Fajnové dny v Branné v Jeseníkách, s našima a rodinou tety. Půlka diplomky pomalu napsaná, vedoucí spokojený, ale konec dubna se rychle blížil. Určité vzrůšo znamenala návštěva vinného sklípku v Mutěnicích, ale to pro mě bylo těžké zklamání. Pomalu se přestávalo jezdit na skvoš, pohyb obstaralo dělání dřeva v lese. Na konci měsíce jsem absolvoval den v Brně na dvou pracovních schůzkách ohledně směřování eshopů a celé si to prožil s lehkou horečkou, zajímavý zážitek Big grin. Tři čtvrtiny diplomky dopsány, právě včas, začínalo jaro.

Duben
Po tuhé zimě konečně krásné jaro. Psala se diplomka, práci jsem kvůli tomu moc nedával … ale nebyl to rozdíl, pořád jsem seděl u pc. Ivonka oslavila narozeniny s bandou u nás u krbu, v nějakých pěti stupních. Jednoho dne jsme se také domluvili a vyrazili na kolech ale v pěti lidech kolem přehrady na pivko, to byl taky fajn výlet. A pln krásných vzpomínek z mládí jsem vzal ivonku do údolí říčky Doubravy, ale to mě tedy moc nenadchlo. Asi jsem si ty vzpomínky přikrášlil SmÄ›jící se Opět jsem se jednou otočil do Prahy, do státnic mi toho dne zbývaly přesně dva měsíce. Chodili jsme docela často rybařit na rybník, dělat dřevo do lesa, … začali jsme také jezdit na kole, protože jsem ivonce k narozeninám koupil nové a při pohledu na ten krásný stroj začal uvažovat o koupi nového kola i sobě. Jako odměnu za inženýra.

Květen
Květen už byl divoký … diplomka vytištěna a odevzdána, do státnic zbýval měsíc. A tak jsem se začal učit, ale nejdříve bylo nutné oslavit Hágenovy narozky ve Rtyni v podkrkonoší. S ivonkou o to byl pěkný fajt, absolutně o tom nechtěla slyšet, takže to bylo pár tichých domácností … ještě kdyby si to Hágen nenaplánoval na víkend, kdy se u ivonky malovalo a pokládaly plovoučky. Jak na sviňu! Takže místo učení dva dny hektické práce, aby se to stihlo v týdnu a já mohl v pátek vyrazit vlakem vstříc neznámému. A byla to pařba jak zamlada! Snad do šesti do rána za dejvidova tucání, skákání do ledového bazénu, klouzání po trávníku … pak hodina spánku a ačkoli to byla víkendová akce, já spořádaně vyrazil na vlak domů, jak jsem ivonce slíbil. Taky pěkná odyssea na celý den, jel jsem snad pěti různými vlaky SmÄ›jící se A místo, abych se začal učit, tak jsme další víkend strávili s rybářema na Vranovské přehradě.

Červen
A už to bylo tady, státnice. Aby toho nebylo málo, tak hned po Vranově se mi v pravém oku objevila malá zraková vada, obvykle provázející onemocnění, které je běžné po šedesátém roku života. No super … a tak jsem se učil a učil, venku dva týdny pršelo a byla zima. Víkend před státnicemi se pořádaly rybářské závody pro děti, což byl den prosluněný jak víno, pak grilování pstruhů a voilá, v noci 39 stupňů horečka. Takový stav, že jsem už nemohl ani mluvit, ani zvednout ruce. A čtyři dny do státnic … ale druhý den ráno jsem byl v pořádku. Zajímavé. Ale celý týden mi pak bylo mizerně, nechutnalo mi, pořád ve stresu a noc před státnicemi byla úplně příšerná… ale pak už jsem byl inženýr a bylo to fajn SmÄ›jící se. Lehce jsme to zapili během víkendového hlídání domu, kdy se zase spustilo nejsilnější krupobití, co jsem kdy zažil. Trávník zasypaný 2cm kroupami. Celé dny jsem pracoval a prokládal to ježděním na kole. Ta radost z pohybu mě přesvědčila, že si nové kolo opravdu koupím. A začal jsem ho hledat. Na konci června se odbyla promoce (kdybych měl červený diplom, tak bych ji celou zahajoval … uff) a také jsem zjistil, že mi při sekání zahrádky usekli kaštan. Ach jo. Z toho jsem byl fakt špatnej … jeden kmínek dočista, druhý do dvou třetin. Ošetřil jsem ho a roste dál.

Červenec
Léto a nové kolo, které jsem po složitém vybírání konečně koupil a začal pořádně jezdit. Jeden víkend jsme u ivonky hlídali strejdovi dům s psíkem, rodinný život jak má být. A pak odjeli k moři, do Brely v Chorvatsku. Cesta tam byla akční – nejdříve u Vídně nějaký defekt na autobusu a nakonec objíždění celého pobřeží, až nás konečně po 19 hodinách vysadili u apartmánu. Ten se mi moc nelíbil (výhled do protějšího domu), ale člověka to pak přejde, když se vypleskne k vodě … a žili jsme si tam jak lordi! Obědy, večeře, po hospodách den co den, lehátka na noční pláži s obsluhou z blízkého baru … luxus největší. Užili jsme si to náramně. A tradiční návrat do deště a 15 stupňů SmÄ›jící se

Srpen
… byl zvláštní. Ivonce pro krátké nemoci zemřela teta (sestra mámy), takže … co k tomu napsat. U nich to byl jen smutek a žal, půl rodiny na práškách, propršené dny a sychravo během jejího pohřbu. Já jezdil na novém kolo, na garančku si také dojel, což byl jeden z fajn výletů s kluky. Pak naši odjeli na dovču a týden jsme opět hlídali dům doma. Večerní posezení u krbu, kdy přišli snad všichni, s kým se vůbec stýkáme, nějakých třináct lidí. A pak se odjelo do Norska na ryby. Dva dny cesty tam, sedm dní na malé loďce ve fjordu, dva dny cesty zpátky. Bylo to tam naprosto super. Vstávání v sedm, v osm na vodě, déšť nedéšť, zima nezima, ve dvě zpátky, oběd a krátký relax, filetování tresek, a ve čtyři na vodu a kolem osmé zpátky. Každý den. Úžasné.

Září
Celý první týden jsme ještě pluli kdesi v Norských vodách. Podařilo se mi chytit životní úlovek – tresku 92 cm – a vyhrát tak rybářskou soutěž SmÄ›jící se. Vzhledem k tomuhle výletu jsme letos s ivonkou už nikam jinam nevyráželi. Ochladilo se, podzim přicházel v plné síle, za domem řvala cirkulárka a já se litoval, jak už na kolo letos nesednu. A pak najednou přišlo druhé babí léto a já s kolem lítal kolem vesnice, po lesích a loukách, lesních cestách. Také jsem zase jednou dorazil do prahy, na koncert Davida Guetty – první koncert v životě. Byl to nářez!

Říjen
To teprve přišlo to úžasné podzimní léto, kdy začínal každý den modrým nebem, dokud slunce nezapadlo. Hnal jsem kolo po zlatém listí lesními cestami a fotil a natáčel okolí obce, které jsem také věnoval novou verzi webu a to mi opět vlilo krev do žil jej naplnit novým obsahem. Každý den nebylo hezky, ale tenhle říjen jsem si opravdu užil … vycházky do lesů s ivonkou nebo s klukama, vyjížďky na kole až k umrznutí, pořád něco. A už mi bylo 26.

Listopad
Výjezd do Kolína za klientem, zpátky rovnou do Brna kvůli jinému projektu, a pak už jen práce a práce, venku nebylo moc co dělat. Proběhla další rybářská zabíjačka a večer se šlo na zábavu, která byla doslova EPIC! Sestra se tam sťala jak dobytek, vojtu museli odnést na zádech, dj doma ani nedošel do postele a usnul na botníku … několik dní jsme dávali dohromady všechny střípky a smáli se a smáli Big grin. Týden nato měl dojet Hágen se svojí jeskyňářskou bandou, aby u nás přespali po prolejzání nepřístupných jeskyní, ale nakonec mu odpadli oba kluci a tak jsem sebral odvahu a vydal se do podzemí místo nich. Neuvěřitelný zážitek! Plazení se puklinami, sestupování po lanových žebřících škírkami kamsi do hlubin, tma a bahno, jen světýlka čelovek … nejúžasnější zážitek tohoto roku! A klaustrofobii očividně nemám. Hned ten večer se šlo opět na zábavu, mysliveckou „poslední leč“, která se ovšem s o týden mladší zábavou nedala srovnávat. Škoda.

Prosinec
Prosinec jsme zahájili malováním jednoho patra domu, což byl víkendový záhul jak sviňa. Já jen pracoval, buď doma, nebo u ivonky – to už jsem si k ní taky koupil 24“ monitor, konečně. A pak nakupování vánočních dárků, práce práce práce, štědrý den, práce … vydal jsem novou verzi RS2, tak jak jsem slíbil.

A to je asi tak vše. 2010.