Místo práce čtvrteční vynucené volno, bude tu u nás výpadek proudu… ale začít měl už před půl hodinou. Zajímavé. Co tam ti kucí na těch sloupech dělají? Bára by byla také doma, škola bude také mimo, zůstal tedy i Adam, který by do školky mohl, a zůstala doma i ivka, že tedy něco podnikneme s dětmi. Všichni ještě chrní, já vstal cca stejně jako obvykle, abych si mohl dát k snídani kávu a ještě sednou k pc.
Po dennodenně slunečném posledním týdnu května přišel pošmourný červen. I bazén jsme v květnu vytáhli, během jednoho odpoledne levou zadní nachystali, a pak tu vodu tahali ze 14°C i očima – přes den třeba 25°C, ale přes noc 7°C … nakonec jsme se dva dny koupali, voda na 26°C, ale to bylo ještě snad v květnu 😀 Červen zatím nic moc.
Zato jsem ale doopravdy sedl na kolo. Totiž, nějakou náhodou jsem začal číst knihu o jedné blízké lokalitě, kde byla za války podzemní továrna, a kniha byla nabitá informacemi o všem možném, ale především o pozůstatcích oné činnosti v tamní krajině … a mně začalo strašně, strašně lákat to tam někdy v létě projet na kole, dlouhým údolím kolem trasy zaniklé dráhy / vlečky, staré cesty, brody přes říčky, … akorátže abych to mohl absolvovat, tak bych musel došlapat 25 km po kopcích, a byl teprve na začátku dlouhého prodírání divočinou, abych pak po tom všem skončil 20 km od domova a začal se proti proudu řeky (= stoupání) vracet domů. Bratru nějakých 60 kilometrů. Pro někoho projížďka před snídaní, vim vim. No a tak jsem naznal, že pokud to vůbec má dopadnout, tak musím začít jezdit a nabírat formu. Když jsem loni v jednom týdnu třikrát zajel našim zalévat zahradu, zatímco byli na dovolené, tak jsem měl záhy takovou formu, až to bylo znát …
Sedl jsem tedy na kolo a vyjel na místní horu, abych si pak tři dny nemohl na sedátko ani sednout. Au. Pak si prdel zvykla, vyjel jsem tedy na opačnou stranu (opět do kopce) a zvládl 15min limit „na křižovatku“, ale zničilo mě to tak, že jsem pak doma myslel, že mám záchvat slepáku. O dva dny později jsem dal stejný kopec už bez problémů. Vracel jsem se pak žlebem, kde jsem čekal kopřivy, a on to byl naprosto bombastický sjezd dlouhé kilometry lesní cestou, tryskem přes kořeny kameny čtyři brody, a doma pak celkem náhodou zjistím, že mi lehce kvedlá zadní kolo. Pár dní předtím jsem měnil starou popraskanou zadní pneu za novou, tak jsem se lekl, že jsem nedotáhl rychloupínák a při představě, v jakých situacích a rychlostech mi mohlo o půl hodiny dříve upadnout zadní kolo … mě polil pot, fakt. Upínák volnější, ale problém byl ve středu kola, šrouby a konusy na ose jsem mohl povolovat rukou 😀 Na jedné straně konus ohoblovaný a ve vazelíně kovové šupinky, na druhé straně hlaďounký, ale do hladka tam stržený i závit na ose … zajímavé. Zase jsem to složil, ale asi to bude chtít nějaký repas 🙂
Tohle dopisuju v pátek, včera proud vypadl cca po osmé, a bylo vymalováno. Dopo jsme tedy odjeli do bazénu, kde nás bylo cca 15-20, paráda. Pak oběd, nákup, návrat domů, kdy už proud zase šel … a sekat trávu. Chtěl jsem jít na kolo, ale to počká, zato ta posraná tráva ne. Byl jsem z toho tak vycukaný, že jsem pak i do 19°C bazénu vlezl. Snad mi z toho nesleze kůže, i s chlorovou tabletou v úplně zavřeném plováku se mi vodu podařilo přechlorovat asi tak na 20násobek správné hodnoty. Ha, vida, blíží se devátá, čas jít zapnout filtraci/ohřev, ale pozor pozor, debilní wifi zásuvka je projednou online, tak zapnuto na dálku.
Hurá do práce, víkend před námi.
Připojte váš komentář