Čtrnáct dní do Vánoc

Podržte se, uvařil jsem si kávu a sedl k blogu – v pátek odpoledne! Kdybych se hodně snažil, tak si smysluplnou práci najdu, ale už toho mám po celém týdnu plné cecky, čumím do blba, poslouchám Povodí Ohře, a … a nic. Upiju kávy.

Před měsícem jsem končil slovy „měl bych se pustit do podlahy v děcáku“, a snad i toho dne jsem se do ní pustil. Udělal jsem tam prostor/uklidil, nasadil respirátor, a rozfikl první balík kročejové izolace. Nejdřív položit po celé ploše tu, 2 cm AkuFloor, StepRock či kýho čerta. Pravých úhlů tam také moc není, překážek ovšem přehršel, takže neustále měření, řezání … trvalo mi to tuším dva dny. OSB desky rok a půl čekající na akci – se dočkaly. V plánu dvě vrstvy do kříže, obě 15 milimetrů, v zásobě 5kg kyblík duvilaxu, a tisíc 3cm vrutů. Někdo to jen lepí, někdo jen šroubuje, but why not both? Já dokonce lepil duvilaxem už první vrstvu OSB v pero-drážkách. Nevěděl jsem, jestli je to dobrý nápad nebo blbý nápad nebo jaký nápad, ale nevymyslel jsem, proč by to mělo vadit. Což byla druhá věc – toho přemýšlení, co to pořád vyžadovalo! Nevěřil bych. Někdy jsem tam jen půl hodiny popocházel, přemýšlel, pičoval nahlas, a plánoval, co a jak na téhle straně místnosti, aby mě to úplně nerozhodilo na straně druhé … nemluvě o „dvakrát měř jednou řež“, toho jsem se držel opravdu doslova 🙂 Pořád kontrolovat, jestli mám desku horem nahoru, jestli pero tady drážka támhle, jestli to naměřit a řezat z téhle strany nebo z tamté … jednou jsem fakt po dvaceti minutách měření a zakreslování výřezů na desku vzal do ruky ocasku (na řezání OSB boží věc, už se s ní dokážu prořezat i v ploše, ne jen od kraje), prst na spoušti, a říkám si „moment, ještě jednou – takže, mám ro naměřené tady od péra, protože – MOMENT PYČO! VOPAČNĚ!“ A celé přeměřit a překreslit … ale ťuk ťuk ťuk, ještě jsem neřízl špatně. Ovšem vytrestal jsem se na (ne)pravých úhlech. Položil jsem celou desku podél stěny, a druhou za ni dále podél stěny … jenže stěna „trochu letěla“, takže jsem desku přiřazil podél ní (s dilatační mezerou, samozřejmě). Vůbec mi nedošlo, že je to pičovina, až dokud jsem nejel druhou řadu desek, dorazil jsem druhou desku k té předtím druhé (tedy jakože směrem ke zdi), a otevřela se mi krátká spára v kolmé ose, s předcházející deskou. Když jsem dorazil desku tady, otevřela se mi (dlouhá) spára mezi deskou doraženou ke zdi. No samozřejmě, ty kokote! Tys neměl tu desku u zdi orientovat podle zdi, tys ji měl mít pěkně na spáru s předchozí deskou, a podél křivé zdi patřičně oříznout kraj, aby to sedělo. A už mi – nad ve spáře slepenýma deskama – zbyly jen oči pro pláč. Ale jen trochu, byla do spodní vrstva, na kterou někdo ani nepoužívá perodrážkové desky, ale obyčejné (také jsou levnější) naskládané vedle sebe, a fertig. Postupně jsem si desky v dalších řadách přizpůsobováním spár srovnal, a dál už jel pěkně v rovině. Ono to tedy vypadá, jako bych dělal podlahu v hale, dle oněch „řad desek“, ale ona je to cca 4,5×5 m místnost plus nyní jeden 3×2,5 m výklenek.

A asi týden mi trvala ta první vrstva desek, vždy večer po dvou třech hodinkách. Pak jsem to zase nechal týden být, a teď se vrhl na druhou vrstvu. Duvilax rozmíchaný, akučka nabitá, ocaska připravená … položil jsem desku dvě, a říkal si „chlapče chlapče, jdeš do finále, raději zase po dlouhé době čekni návody a postupy, jak to dělat správně, ať neco neposereš – slepený desky budeš těžko rozebírat“.  Tak jsem to pak zkoumal, a znejistěl u vrutů. Mám nakoupené 3 cm dlouhé, když mám v součtu 3 cm tlustou „dvojdesku“ … ale všude píšou vruty alespoň 2,5 násobek tloušťky desky. Přišlo mi to strašně moc, obzvlášť když jsem si blbě spočítal, že to by bylo 4,5 cm (správně 3,7 cm). Jasně, pod OSB jsou ještě dva centimetry vaty, do které se vrut klidně může zapíchnout … ale … no bylo mi divné, proč tak zbytečně dlouhé vruty. Ale rychle jsem pochopil proč – protože ty 3 cm vruty do spodní desky zajížděly tak akorát zúženou špičkou se začátkem závitu, takže sloužily spíš jako vrtající vrták, než jako vrut. Na prvních dvou deskách se jich dobře třetina protáčela, pořád jsem je opatrně převrtával o kousek vedle, dotahoval ručně šroubovákem. A velmi rychle pochopil, že jsou opravdu nutné delší vruty. Druhý den jsem práce nepráce skočil do auta a hurá pro krabici tisícovky 4×40, torx20 zápustná hlava, částečný závit, bratru 600 Kč. A to je teda pane jiný šroubování, tyhle drží jak helvétská víra. Akorát mě sem tam znejistí, že v měkčím místě zajede šroub půl centimetru do desky, což tedy znamená 1.5 centimetru skrz 2cm sílu vaty … no nemusely by se opírat o dřevěné desky pod vatou. 

A tak si nyní hraju s druhou vrstvou podlahy. A jde to mnohem pomaleji – patlat plochu 2,5m x 67 cm duvilaxem, co má konzistenci pribiňáku (možná bych ho mohl trochu zředit), a pak do jedné desky naprat 60–70 vrutů, zahlazovat odštíplé třísečky, růčo dotahovat nezbedné vruty … žádný sprint. Ale už se to rýsuje.

A před domem nám také svítí vánoční větef. Letos nebyly vánoční trhy, ze kterých jsme pak vždy podědili 3–4 metry vysoký vánoční strom, takže jsem jen přistavil tyč s krmítkem, z třešně uřízl poctivouv větev pro ptáčky, a celé to nakombinoval do sebe. No a proč si neozdobit světýlky tenhle „jakože ovocný stromek s krmítkem“, co se nám náhle zjevil z domu. Takže jsem jednu neděli poté, co jsem dvě a půl hodiny div ne v mrazu čistil okapy od březového listí, ještě další dvě hodiny již v mrazu zdrobil tuhle větef dvěma 30m řetězy. Velmi chytře jsem je také nejdříve otestoval, jestli svítí, pro gamer move. Když jsem pak po dvou hodinách za tmy zkřehlými prsty světýlka konečně zapojil do prodlužky, tak zablikala a z jednoho trafíčka vylétl rojíček jisker, a bylo. Ulomil se načatý drátek přímo u trafa. To není možné! Jako ty drátky máme nakousané od koček už dva roky, spojované zalepované, odpuzovačem koček stříkané … ale jak je doprdele připájet přímo u trafa, když není doslova k čemu??? Myslel jsem, že se rozbrečím. Odjeli jsme k tchánovi, před domem temno, žádné světýlko, smutný první advent. Ani jsem nepil, jen v duchu dumal, jak hned po příjezdu domů vezmu trafíčko, ufiknu kus přívodního drátu (co už), a doma si trafíčko nějak obnažím (ještě tam byl takový ten jakože ohebný výstupek z jakože gumy), a připájím. To se mi nakonec povedlo, takže pak jsem ještě na zemi v obýváku vše znovu připájel k přívodnímu drátku protaženému francouzskými dveřmi, a – v devět večer jsem rozsvítil naši vánoční větef. Slza štěstí málem ukápla 🙂 Vánoce! Ale takto osvětlená větev odhalila hned pár vad v nastrojení, takže jsem se druhý den jal sem tam něco poopravit, aby večer vypadala lépe / symetricky … a neuvěříš, ale po zapojení se na jednom řetězu dobře polovina svíček nerozsvítila. Oněměle jsem se díval na zmrzačenou výzdobu, a nemohl to pobrat. To není normální! Na druhém řetězu koukám sem tam také svíčka off … ať jsem s tím šteloval hýbal jakkoli, s trafíčky, s dráty, nic. Nechápu, nevím, ale nesvítí to, respektive svítí to jak to svítí. Další den mi tedy nezbylo část větve s tím polomrtvým řetězem trochu odstrojit a zhustit na potemělých místech, aby jedna půlka větve nezářila 2× tolik jako druhá, a seru na to! Jsou to takové ty zaplastované miniledky, bez šance na nějakou výměnu nebo opravu. Snad to doklepou aspoň do Vánoc.

Třetí se blíží, ivka pojede za chvíli pro Báru do školky, … pátek. Zítra fičí děti dopoledne k babi, a já budu osbdeskovat celý den.