:music: Placebo – Running up that hill … And if I only could, make a deal with God…
Dnešní den byl výjimečný. Dnešní den byl jiný. Dnešní den je dnem, o kterém stojí za to psát. Nebylo to jednotvárné sezení u monitoru. Vše je lepší než to.
Vstal jsem brzy (= před osmou), vlezl do teplé sprchy a na mobilu pak našel zmeškaný hovor od mámy. Balík na poště, pokud tam dojedu do devíti, tak mi jej známá pro mámu vydá, pak už ne. Nasedl jsem do ještě orosené rakety a vyrazil ranním sluncem na poštu, kde bylo vše během chvilky vyřízeno a s balíkem jsem si odnášel i nový výtisk Playboye. Rozbalení proběhlo tradičně – kouknutí, co za prcinu je na plakátu, a pak přečtení všech vtipů na následující stránce 😀 Víc jsem nestihl, vařila se mi káva a bylo třeba hnout s diplomkou. Usadil jsem se k ní a pustil se do praktické části, konečně domyslel, jakým způsobem budu zaznamenávat výsledky auditu pro každý zkoumaný web a mohl se pustit do ukázkového (podrobného) auditu náhodně vybraného webu. Šlo mi to od ruky, do oběda dvě stránky přetékající textem a dobrý pocit. No vida, půjde to.
Obědval jsem u The Pacific 720p na nové televizi a užíval si ten neskutečně lepší obraz oproti té předchozí. Odpoledne jsem současnou kapitolu diplomky skoro dokončil, ale to již přišel táta z práce a vyrazili jsme se strejdou do lesa. Oni se měli věnovat kácení a rozřezávání stromů, já štípání největších metrů na lehčí kousky, co půjdou snáze naložit na vůz (a štípačka si s nimi již poradí, i když bude určo řvát jak stará kurva u soudu). Dorazili jsme do strejdova lesa mým invazním vozítkem a jekot motorové pily naplnil údolí horské bystřiny. Podmáčená země vše komplikovala, místy to byla úplná bažina a propadání po kotníky. Ale s tím jsem si vyhrál, tvořil jsem odtokové kanálky pro snazší odvod vody do potoka. Nepřijel jsem si tam ale hrát, a tak jsem vzal kalač do teplejch a začal štípat polena jasanu, jívy a vrby, dokud jsem ho nezlomil. No opravdu. Předposlední poleno, část od kořenu, zaražený už tři klíny a čtvrtý zatloukaný, obyčejná rána a hlava palice se odkutálela někam do prdele. No totok? Neřeknu, kdybych se minul a trefil klín topůrkem, ale ulomit ji takhle při regulérním zásahu? Smůla. Mám to v rukách, už jsem zlomil dva krumpáče.
Nezbylo mi tedy než se připojit k chlapům a odhazovat polena a právě odřezaný bordel z padlých stromů na hromady, to vše v těch největších mokřadech. A čas plynul… pustý les, šumící potok, slunce zapadající za obzor kdesi nad okrajem mělkého údolí, pach benzínu a stopy oleje v rozbahněných cestičkách vody. Nakonec se skácely tři poctivé habry, které mají tak tvrdé dřevo, že do jejich pařezů nešla ani zaseknout sekera, jen se odrazila. A za šera návrat k autu.
Doma jsem si jen chvíli namočil nohy do teplé vody, hodil do sebe nějaké to sousto, ukázal mámě a tátovi, jak ovládat televizi, a vyrazil do city na skvoš s tomem. Po takovém zápřahu v lese to bylo čiré bláznovství, ale když jsem si to já debil sám domlouval, tak si za to taky sám můžu. Měl jsem si to pamatovat, že jdeme do lesa 🙂 Ruce jsem měl tak slabý, že jsem ani myš nemohl posouvat po stole, ale odvolat to nešlo a já to chtěl aspoň čestně zkusit.
Nakonec to byla setsakramentsky poctivá námaha. Minule jsem to projel 0:8 a druhou polovinu utkání byl úplně na sračky vysílením, ovšem nyní úplně bez problémů. Z desítek podání jsem zkazil méně než pět, za tou černou sviní jsem létal poctivě celou hodinu a dokonce jsem nad tomem i dva sety uhrál (skákal jsem jak Rocky nad schodama). Ani jsem na konci nebyl tak unavený, jak bych asi podle všeho měl být. Jen jsem si setřel pot z čela a pral to proti stěně ještě víc než předtím. Extáze.
A doma chillout na gauči, s tátou druhý díl Pacifiku a teď už jen relax u pc. Za chvíli půjdu spát, po skvoši jsem se zapomněl donavečeřat a chcípnul bych tu hlady.
Ale prostě … dnešek byl den, který jsem zahájil studijními úspěchy (čtyři nebo pět stránek diplomky), proložil třemi hodinami chlapské práce uprostřed lesa (především to dělání kanálků pro vodu, to bylo dospělácký jak sviňa) a zakončil to parádním sportovním utkáním.
Takže proto.
Připojte váš komentář