Fofrem

Měsíc jsem si nic nezapsal, ale často jsem na to myslel… jak bych si po těch hodinách u PC večer mohl ještě něco sepsat na blog. Jasně. To jsem si říkal minule, předminule … bylo co psát, a teď už si to nepomatuju, a tím pádem už to v čase zaniklo navždy. I’ve … seen things you people wouldn’t believe.

Všední dny jsou jen o práci, v pět vstávat o půl šesté nachystat snídani, ve třičtvrtě už srkat kávu u pc, v šest patnáct začít úřadovat po pročtění všeho, co se přes noc kde objevilo. Jen víkendy to tak nějak přervávají. Třeba pohřbem dědy. Vypjatá akce, davy lidí, babička v rozkladu, chlad únorové soboty. A pak bylo po všem, sešli jsme se na karu, a teskný den utekl. To bylo před dvěma týdny. 

Tou dobou jsem si začal víc všímat bolestí na močáku … nebo na prostatě. Prostě „tam někde“. Nenadálé bodnutí nožem, až nestihnu zastavit heknutí. Vykašlal jsem se na kolo, i teď sedím u PC pěkně obalený dekou… a co teprve celé dopoledne. Normální deka kolem pasu a nohou, a „ovečka“ přes ramena a vršek těla. A je mi teplo. Prokletý vymrzlý zvlhlý pokoj prolezlý plísní. Na realitní frontě posun v tom, že jsme odhadli hodnotu domu našich, která vyšla nižší než jsme si všichni mysleli. Zoufali jsme si, že tím je nám odhad k ničemu (a 5600 Kč v tahu), protože nám taková zástava pro koupi řadovky nestačí, ale po ujasnění dalších věcí jsme došli k tomu, že to není tak zlý, kdyby se k zástavě přidala i kupovaná řadovka. Dnes jsme to pokopli dál a uděláme odhad i řadovky … abychom věděli, jakou má reálnou hodnotu, a jak ji tedy bude cenit banka, a na kolik jsme schopní ji rekonstrukcí vytáhnout. Aby bylo možné vyvázat dům našich ze zástavy, a oni jej v blízké budoucnosti mohli takto „půjčit“ do zástavy ségře. Na tom to všechno stojí – nezablokovat jej na deset let kvůli chabě propočítaným plánům. A tak počítáme, zjišťujeme … ale další rok v tomhle pokoji není reálný. Je mi třicet, ivonce 29.93, v některých věcech si už přestáváme dávat pozor … chce to do vlastního. Takže nashle, a díky za všechny ryby…