S přihlédnutím ke skutečnosti, že mezi napsáním nadpisu „Já a sport“ a tímto řádkem uplynulo přibližně deset minut, usuzuji, že si sám nejsem jist, jak to tedy vůbec je. Jsem sportove…
(To už bylo kdysi dávno, nestojí to za to číst)
Já a sport
|
Spisovatel |
1 komentář
jakub
a tohle ja si proste okomentuju, i kdyz je to jeden z nejstarsich prispevku. proste juna chapu, kdo to nezna nepochopi…adrenalin je uzasna droga, rozesmiva vas, nese vas nekam nahoru, citite se naprosto dokonale…ja jsem taky cyklista-nadsenec a ritit se rozbitou lesni asfaltkou s brutalnim sklonem a zatackou na konci na kole, pohledem uprenym stridave na vozovku a na tachometr (kdy uz tam bude tam sedmdesatka, abych mohl zaci brzdit), je jedna z nejlepsich veci co znam…je to o hubu, potkat auto v protismeru, tak jsem asi pomlacenej, protoze tam neni moc prostoru na manevrovani, ale za ten pocit trocha toho rizika stoji. nebo spis kvuli tomu riziku mate mozna ten pocit….