V pátek ráno jsem otevřel oči a po chvíli si pomyslel, že kdyby bylo pondělí, tak nevstávám. Ale byl pátek, a ten už se nějak překlepe. Odpoledne se stavili ivončiny rodiče, poseděli jsme, popili, já měl po týdnu žízeň na pár piv a mnogo slivovic, malá usnula brzy a za popíjení vínka se den blížil k půlnoci, kdy volá JD, že se musím ráno sebrat a jet do Prahy, že dává dokupy tým ajťáků na monstr hackaton vytvoření nového webu pro nějakou akci, že se to v osm ráno někde na Andělu rozjíždí a v neděli ve dvě musí být hotovo, mezitím budou z klávesnic lítat třísky a z kávovaru šroubky … nic není problém, a peníze vskutku královský. Uff … souhlasil jsem, ale okamžitě mi začalo v hlavě šrotovat, co se po mně vlastně vůbec chce. Nepracuji v týmu, jedu si sám „to svoje“ jako on-man-show, což má zásadní podíl na tom, že nepoužívám žádné pracovně-kolaborační nástroje, kdy by více lidí mohlo pracovat na jednom kódu současně. A teď tedy fakt nebude čas se s nimi učit.
No … připitej jsem začal rozebírat svůj kancl, snosil si monitory ke dvěřím, pobral vše, co bych mohl potřebovat, sbalil si cestovku, šel se umýt a oholit, a bylo půl druhé ráno. No doprdele, vždyť musím v pět vstávat! Jen hodinu se budu kodrcat mezi vesničkama na dálnici, někde musím splašit známku … hlavou se mi to všechno honilo, a když jsem začal zabírat, tak ivonce došla nějaká zpráva na mobil, a bylo po spánku. 02:00. V hlavě se mi zase rozjel šroťák myšlenek a já jen zíral do šera. Když se mi už už dařilo zabrat podruhé, tak zafňukala malá, a bylo vymalováno. 03:00. Aha, fajn, takže za dvě hodiny vstávám, a ještě jsem nezamhouřil oči. Ve 4:45 mi bylo jasný, že tohle nepůjde. Nevyrazím na skoro 3h cestu po dlouhém týdnu a noci beze spánku, s poctivou kocovinou, abych dorazil úplně vyřízený někam, kde se ode mě očkává 30 hodin práce v tahu. Napsal jsem to JD, a tuším že někdy mezi šestou a sedmou přece jen chvíli spal. Pak se chvíli řešila alternativa, že bych pracoval přes net z domu, což jsem ostatně nechápal oa začátku, proč to není možné, ale nakonec se to odpískalo. Bylo sobotní poledne, já jen na přeskáčku vzdychal a zíval, a s ivonkou jsme si řekli, že si večer opečeme buřty. Nechtěl jsem už chodit spát (akorát bych pak zase nemohl spát v noci na neděli), a tak jsem šel s nimi na procházku a během ní vypelčil tři krásná opíkátka z lísek kolem cesty. A zapomněl je na zahrádce hospody, kam jsme si za odměnu sedli na dvě píva. Možná tam ještě jsou, ale u domu jsem pak sáhl do divoce rostoucích trnek či čeho a dvě trnitá opíkátka z nich taky udělal. Na buřty jsme pozvali i naše, aby se mohli podívat za malou, ale CELOU DOBU, co jsme seděli u ohýnku, dělali sousedi o pokosené trávě. Celá rozrostlá rodina – jeden s křoviňákem dočišťoval místa, kam nezajel traktor se sekačkou, mezi tím lítal traktor s mašinou na dělání řádků trávy/sena, všude se míhaly nějaké hrábky, po silnici řádily traktory jezeďáků s vlečkami siláže … sobotní večer jak víno 🙂 Dnes nebo zítra předpokládám přijede traktor s mašinou na dělání balíků. Snažil jsem se ještě dívat na Tři veterány, ale v devět už jsem ležel v posteli, a během minuty spal.
Chytře jsem si nařídil budík už na šestou, po nějakých 9h spánku už bych mohl být OK a měl hafo času na práci, ale típl jsem ho a spal až do devíti. To už byla malá vyspaná a krutě nasraná, že si jí takovou dobu nikdo nevšímá, tak jsme se z postele pomalu vyhrabali taky. Začalo krmení divé zvěře, já pouklízel v kuchyni, vynesl koš, cestou zpátky natrhal kytičku lučního kvítí do vázičky na stůl, a neděle mohla začít. Po o přijede mira na návštěvu, tak to asi spojíme s procházkou s kočárkem, to bude Bářin spací čas. A pak si musím vymyslet nějaké „projekty“, co je kolem domu třeba udělat. Musím taky vyzkoušet namontovat slunečník! Slunečník za dvojku, kovový stůl za skoro trojku, čtyři křesílka k němu za čtyřku, potahy za litr a půl … no, kdybych přes víkend seděl v Praze, tak by bylo hej 😀
Připojte váš komentář