Jsem nachlazený s rýmou a kašlem, které již sice ustupují, ale o svobodném dýchání nosem stále nemůže být ani řeč. Přesto jsem šel venčit kima jen v mikině, nechtělo se mi oblékat bundu, přece je tam patnáct stupňů nad nulou a slunce svítí.
A tak mi ani nevadilo, že kimča ryl čumákem v trávníku v někonečné snaze vyčmuchat tu hárající fenu, co se tam někdy vochomýtla, jen jsem stál proti slunci a vyhříval se. Raketa se odstavená na sluníčku vyhřívala taky, nakoukl jsem okýnkem na teploměr na palubovce a tam krásná hodnota 54°C … úplně ze všeho nejraději bych si sedl za volant a jen se tam pět minut vyhříval/pekl. To by bylo bájo.
Doma mě to nepustilo, vzpomněl jsem si na sluncem zalité jarní vzpomínky z posledních let na gymplu, kdy jsem v týdnu sem tam domů dorazil kolem půl druhé a ustlal si na dece na balkóně. Dospával jsem pozdní usínání a brzká vstávání (nezřídka jsem učení doháněl mezi pátou a šestou hodinou ranní), všude sluneční paprsky a teplo… vzpomínky sladší než to kafe vedle klávesnice. Nakonec jsem našel pruh slunečního svitu u sebe v pokoji, lehl jsem si na zem a relaxoval 🙂
Jaro je tu. Už abych se z toho nachlazení dostal, musím oprášit kolo a svou cyklistickou závislost.
Sedmdesát osm stran diplomky. Dobrých čtyřicet jich ještě čeká …
Už jsem chtěl text publikovat, když jsem si vzpomněl na neméně důležitou věc! V sobotu jsme poprvé opékali buřty! Vojta zase jednou dorazil z brna, nadhodil něco o opíkání buřtů a já to pak všechno musel obvolat a pozařizovat. Ale stálo to za to. Na chvilku za domem po západu slunce, buřty a půl lahve slivovice, koštování, vzpomínání, plánování.
Ale teď už do té diplomky!
A úplně nejdřív ze všeho ji zálohuju do Gmailu! Kdyby se mi teď vysral noťas a já přišel o těch 30 stránek od poslední zálohy… brrrr, ledová kapka mi stekla po zádech až mezi půlky!
Připojte váš komentář