A tak když během pošmourného úterního rána odjela ivka po šesté do práce, probudily se děti ještě než mi zabublala bialetka s kávou na sporáku. Trochu jsem s nimi ve spánku na posteli pošoupal, aby Bára neutlačovala Adama a ten pak (zase) nespadl z postele na podlahu … a asi je to probralo, neb jsem pak přes dveře slyšel Bárino fňukání. A tak jsem to ukecal leda tak, že oni zůstanou v posteli, zatímco já si donesu noťas do kuchyně a budu v kuchyni. Teď už asi spí, ale … no, obvykle už touhle dobou i vstávají. Bude osm. Aspoň ten kousíček práce mohl dopadnout … třetí týden za sebou jezdí ivka do práce v úterý a ve čtvrtek, a to už je teda fakt (pracovně) napiču.
Ale víkend byl parádní, víkend byl léto. Ještě na ty třicítkové hice budeme rádi vzpomínat. V pátek teplota houpla z ranních 14 na odpoledních 30 stupňů, takže děti řádily v bazénu … nějak si nemohu vybavit, co jsem dělal já. Do bazénu jsem taky určitě vlezl, ale Bára tam vždycky dělá jak kůň, oba s Adamem piští jak sirény, voda stříká do výšky … to není žádný relax. Jo, vysával jsem z něj bordel, pak čistil filtraci, dopouštěl vodu, aby byl na předpovídaný tropický víkend co nejplnější. A pak jsme se jeli dovolenkujícím rodičům postarat o skleník a zahrádku. A po návratu rozjet gril, a něco kuřecího a pšeničných / tortilových placek k večeři. Vybavuji si, jak jsem se v jednu chvíli u jídla zarazil s tím, že děti sedí, jí, nezlobí, neslízají z židlí, nepíchají slídící kočky vidličkama, nepiští, nerozlévají pití, nepadá jim všechno na dlažbu … prostě v klidu seděly a jedly, dokud neměly talíře prázdné. To byla novinka. Není to tak dávno (červenec), kdy jsem nad ivčiným nápadem s večerním grilováním mrchtal je smyslu „Stojí nám ten stres za to? Zapomnělas, jakej je to pokaždý kvůli děckám voser?“ … no není každý den posvícení.
A večer, poté, co děti po desáté usnuly, zpátky na terasu, a s vínečkem koukat na padající Perseidy. Až do půl druhé, a to už tedy bylo trochu moc, to teda jo. I tak jsem v sobotu vstal před osmou a rychle do sebe natlačil snídani s kávou, abych stihl vyjet na kolo, než se rodina probudí. A kupodivu ivku o půl deváté potkal vzhůru, ale to šla jen na záchod. A když jsem se kolem desáté vrátil, tak teprve vylézali z domu na terasu. Vyjel jsem na Sýr, v tempu, a poli lesy dolů do D, v tempu domů … krásných 22 kilometrů ránem letního dne. To bylo pak v bazénu bájo. Ale hned jsem zase skočil do auta, a valil na benzíku – pro naftu, pro benzín do sekačky, vyměnit plynovou bombu ke grilu, proplatit stírací losy, koupit sportku, kapalinu do ostřikovačů, dofouknout kola … jen vybrat si peníze jsem zapomněl. Hurá domů, pívo, a rozzuřit sekačku. Na večer bylo domluvené grilčo, takže kolem domu to prostě musí být upravené. Do oběda jsem se tedy ještě úplně zničil za sekačkou v poledním žáru, a po obědě jsme s ivkou odpadli do ložnice a nechali děti skoro dvě hodiny osudu … kéž bych mohl napsat, že jsme dospávali noc, ale narozdíl od pochrupující ženy jsem oka zamhouřil, ale neustálý lomoz a třískání hraček z obýváku mi nedovolily plně usnout. A tak ven do odpoledního horka, do bazénu, pomaličku chystat grilování. Tchánovic a stará babička nás navštívili. A při sklízení jasné večerní nebe, a bylo zřejmé, že budou opět krásně vidět (padající) hvězdy … takže opět v noci na terase.
A v neděli zase rychle z postele, na terase se nad novinami nasnídat, a potichu domů převléct se to dresíku – a cvakly dvéře ložnice, a Adam je vyspaný. No co, už je to velký kluk, posadil jsem ho k televizi, otevřel mu jogurt, a nazdar. Za chvíli tedy pak vytáhl ivku z postele, že chce přepnout jimjam na jůtjůb, ale to už jsem byl pryč 🙂 Vyjel jsem na Horní, skoro tři sta výškových metrů na třech kilometrech, bez zastavení a s finálovou strmou loukou na 1:1, a pak zase po druhé straně kopce dolů do údolí, a domů. Krásná hodinka, během které ještě ani rodina nevylezla z domu. Do bazénu, s pívem, pak druhým, k obědu grilovaná panenka … ale v takových dnech grilovat během rozpáleného poledne, to už je trochu moc. Běžně terasu polívám vodou, aby se dlažba ochladila, nyní jsem si ke grilu i přidělal slunečních, abych měl trochu stínu … jenže ten zase pod sebou zachytával veškeré stoupající teplo z grilu, takže jsem si moc nepomohl (teploměr tam naměřil 45 stupňů, a víc už neuměl). Pak ještě do bazénu, a hurá na návštěvu ke staré babičce, také do bazénu, a pařit se na trávníku pod malým slunečníkem. A od babičky zase rovnou k našim na zahrádku, po dvou dnech třicítek ji nenechat úplně zdechnout. To byl ještě pořád hic na padnutí. A domů, do bazénu … zapomněl jsem vypnout ohřev, takže během naší nepřítomnosti se bazén ohřál z ranních 28 na večerních 34 stupňů. Teplota výřivky. Ale to byla v šest večer se sluncem za mraky taková slast a pohoda … každej vždycky mrchtá, jak je to už kafe, jak to neosvěží, a blééé, ale ať si ty svoje 26 stupňový bazény nechají. K večeři jsme si na grilu přihřáli zbylé maso od oběda, a domů šli až někdy po osmé. Celý večer jsem koketoval s myšlenkou jít pak v noci na terasu a vlézt si do vyhřátého bazénu, dost možná to byla letošní poslední možnost … ale byl jsem pak tak unavený, že mě představa vylejzání z postele připadala jako forma trýznivého mučení. Zastrčil jsem mobil pod polštář, a odpadl. Škoda škoda.
Ale to jsou ty víkendy, kdy se v pondělí ráno vyhrabu z postele, a … potřebuji víkend.
Připojte váš komentář