To jsou panečku letní dny! Září jak víno. Ještě že jsme ten bazén nechali napuštěný, koupali jsme se pak ještě hodněkrát, párkrát měla voda i přes třicet stupňů … jen to sluníčko už pak kolem té páté nehřeje tolik, jak je člověk zvyklý. Ale den za dnem krásně, snad týden v tahu jsem neviděl mráček, teplota vylezla vždy na 28-29 stupňů, deset dní v tahu. V půli září se už ochladilo, i když je dále hezky, takže teď o víkendu padlo rozhodnutí, a v sobotu ráno jsem se vrhl na likvidaci bazénu. Během pár hodin byl vypuštěný, Adam se učil zalévat túje, rozebral jsem filtraci, ohřev, prázdný bazén se vystavil na terase na schůdky, ostříkal jsem jej z vnějšku, pak zevnitř, nechal se oschnout, před obědem se otočil, po obědě složil, … nachodil jsem kilometry a pěkně v tempu, ale brzy odpoledne bylo hotovo, a mohli jsme se jít projít do lesa tak trochu na houby. Očekávání jsme moc neměli, slunečné dny bez mráčku a deště tomu moc nepřejí, ale pár suchohřibů se našlo, a po návratu k autu jsem chtěl odklidit velkou překážející větev, odtáhl ji pod silnici, a tam našel krásného velkého praváka. No lol. Tak jsme se tam ještě porozhlédli, a o pár metrů dále druhý takový. Nakonec tedy famózní úspěch.
A v neděli pak výlet až k Dukovanům, obejít si hadcovou step u Mohelna. Tam to taky byla nádherna, ale v horkém létě si to nedovedu představit, to tam musí být k nepřežití. Sešli jsme do údolí Jihlavy, a u splavu si pak vlezli do vody, pěkně do proudu až po kraťasy, vratké balancování na kluzkých kamenech, voda teplá, mezi kamenu pod vodou nějaký světlý hádek … vyjít pak zase z údolí nahoru „na step“ byl tedy také zážitek, který Adam málem nevydýchal. V Jeseníkách takový turista, a tady takový ufňukaný voser, co už ho nožičky neunesou 😀 A na horizontu neustále Dukovany a chladící věže vyrábějící mraky. Cestou domů jsme to tedy vzali kolem nich, a zajeli si až za elektrárnu k atomové vinici, a koukali na ty monumentální věže a poslouchali šum vody v nich, pro mě zážitek jak sviň.
A už je tu zase týden, v cca 5:15 pohled na hvězdy při otevírání brány, vycházející sluníčko během vypravování dětí, fifinkou ranní krajinou ke škole školce, a pak až do tří hodin sám doma. Po obědě si snad každý den chodím lehnout na terasu na lavičku, pěkně na sluníčku … v létě by mě to tedy nenapadlo, nechat se uškvařit, ale teď v září je to super. Až si někdy i pochrupnu, ale usnout se mi ještě nepodařilo. V to jsem doufal včera, a možná by se podařilo, ale to zrovna slunce pálilo a na nebi ani mráček, až se to po chvíli nedalo vydržet … tak zase nic. Byl jsem unavený z dopoledního sekání trávy, protože byla odstávka proudu… vtipně nám ji připomenula švagrová noc předtím, jestli bych se dopoledne nezajel podívat na starého dědu, když nepůjde ten proud, aby něco nevymýšlel. A já se o půl desáté v noci plácl do čela a „Doprdele! Zítra nejde proud!“ … zasklil jsem to, a neměl vůbec nachystanou žádnou práci. Chystám se na stavbu plotu, měl jsem najednou celý den volný, a žádné konkrétní plány. Tak jsem alespoň posekal trávu, i když by to nějaký den ještě vydrželo … i když ta nám tu také roste kokotsky – před domem je ušlapaná uježděná traktorem a „na slunci“, tam moc neroste, a za domem v jedné části je úplná suchá step, a v druhé části ve stínu pod bezem a šeříkem naopak sytá zelená šťavnatá tráva přirůstající dva centimetry denně. Ó bóže, jak já už to sekání trávy nesnáším.
Venku pěkně fouká, ideální den na pouštění draků. Ale chci zajet s dětmi k našim, tak to asi nevyjde.
Připojte váš komentář