Za okny vítr rozfukuje déšť, nad střední Evropu od jihu dorazila vláha z teplého Jadranu, od severu zase chladný vzduch, a několik dní se to tu bude vypršovat. Celá republika je připravená na povodně, a čeká, čeká … včera tu napršelo 20 mm, dnes už do jedné hodiny 34 mm a prší dál. Ve sklepě už mám vše připravené, čerpadlo, hadice, voda mi tam nastoupá s naprostou jistotou. A také že jsem se konečně „dočkal“, kontroluji to co pár hodin dva dny, a před chvílí už se na obvyklém místě objevil nesmělý čůreček.
Škaredě bylo už v pondělí, po třech týdnech sucha napršelo 22 milimetrů. A ve Fifince jsem si vzadu všiml loužiček vody na gumových koberečcích. Kde se tam kurňa ta voda bere? Po chvíli googlení to bylo jasné, známá bolístka fábií, zatékání přes zadní dveře. Kolem okének vždy trochu vody zateče do dveří, s čímž se počítá, otvory úplně dole zase vyteče ven pod auto. Jenže stéká po stěnách dveří, kde je z vnitřní strany auta krycí plechový dekl objetý těsněním … a to po letech doslouží, voda protékající po vnitřní stěně dveří prosákne ven, a do tapecu, a z něj už dovnitř do auta. Ani se toho nemusí moc všimnout, ale až se budou teploty honit kolem nuly, tak se zamlží okna zevnitř, a nebo také zevnitř namrznou, to je největší chuťovka. Takže původce těchto zimních problémů asi odhalen … nakoukal jsem videa, objednal příchytky tapecu, která se při jeho sundávání zákonitě ulámou (říkali ve videu), a výhledově se na to chystal, dokud nebyl v televize náhle výhled na čtyři dny trvající déšť a stovky milimetrů vody. Oukej, není nač čekat 😀 Odpáčil jsem tapecy, olámal příchytky, a problematickou spáru objel silikonem. Tak snad. Druhý den déšť, jeden tapec suchý, druhý mokrý, kurva! Tááákže vytáhnout slunečník/deštník, a v dešti a zimě se pustit do festovnější opravy, holt málo silikonu. A vyřešeno, dnes tapec na obou stranách suchý, jupijou.
A to už máme sklizený bazén, po dvou dnech dřiny. Když jsme v půli léta likvidovali starý a napouštěli nový, tak jsem si v duchu říkal, jak moc se ještě budeme koupat. No, moc. A k tomu nejteplejší začátek září za dlouhé roky. Teplota vody se motala neustále kolem třicítky, naposledy jsme se koupali teď v neděli 8. září (večer!), a v úterý už jsem bazén fofrem vypouštěl, abych ho měl „pod střechou“ do čtvrtečního začátku dešťů. V úterý vypustit, nechat stát a schnout, a rozmontovat a sklidit vše ostatní, ve středu pak rozmontovat rám, složit bazén, zkompletovat různé krabice a bedny, a rozebrat polystyrénové „pódium“ … a to jsem ten den ještě musel stihnout ještě to těsnění na Fifince. Hektiš.
A o víkendu měl Adámek narozeniny, šest let. Klučík můj bloňdatý dostal tlapkovou Centrálu, Čejse na motorce na ovládání, Minecraft oblečení a plyšáky, a vlastní telefon. Doteď hrál majnkraft na velkém tabletu, a musel jsem před ním smeknout, když jsem mu chtěl ve hře něco zařídit a snažil se ji ovládat na velkém displeji. Oslava ale proběhla dole u tchánovců, aby se mohli – kvůli starému dědovi – zúčastnit všichni. Tááákže organizační chaosíček, ať už po stránce pokrmů, tak po potřebě svézt dolů od nás na vozíku stůl navíc, slunečník, pár židlí navíc, dětský stolek … nachystalo se to, terasu měl Adámek nazdobenou víc než u nás, grilovalo se maso, sedělo a povídalo až do večera. A k osmé jsme se – už do tmy – vypravili pěško na kopeček, s vypůjčenými čelovkami a reflexními páskami. Takový cirkus tedy zmátl hodně motoristů, byl provoz jak prase. A druhý den pěšky zase „na oběd“ dogrilovat vše, co zbylo, pěkně po sklizeném kukuřičném poli, zapojit vozít, vše naložit, a odstaveným autem zase vyrazit nahoru domů. A to byly poslední letní třicítkové dny (ač foukalo), od pondělí už to šlo dolů, a závěr týdne je tedy epesní.
A na závěr prázdnin jsme se vydali na onen rodinný výlet na kolech, kolem Svratky. A bylo to super, vše dobře dopadlo, ale přece jen to byla dost úmornost. Z těch 22 kilometrů se prostě mnoho kilometrů jelo po dlouhých rovných polních cestách „pořád dopředu“, a ono to kolo samo také nejede. Mně to neva, ale vysvětluj dětem, jak je takové šlapání „super zážitek“. Občerstvení v jedné (jediné) hospůdce po cestě jsem odpískal, neb o kilometr dále měl být u cesty lesní bar. A byl, ale prázdný, zrušený, „protože čórky“. Blbé. Další po x kilometrech zásobený byl, tak jsme mu dali vydělat a koupili dětem pití, ale to už nás zase trošičku tlačil čásek, abychom stihli oběd před odjezdem vlaku. A to pak finálně dojedeme k cíli, k branám klášterního areálu s oblíbenou pivovarskou restaurací, a všude vlaječky, fáborky, stánky, a lidí jak nasraných, prostě nějaká církevní akce pro širokou veřejnost. Už zase, doprčic! Kamkoli poslední dobou dorazíme, tak mraky lidí, protože nějaká akce! Tlačili jsme kola areálem s černou myšlenkou, že oběd v narvané hospůdce asi nedopadne. Ha, pár stolů na zahradě volných bylo, sice na přímém slunci, ale lepší než nic. Nabídka jídel zrušená, jen jednoduché menu typu zelňačka, pečené brambory, hot dog … no rychle jsem objednal div ne všechno z nabídky, abychom se v tom chaosu alespoň trochu najedli, a dobře jsme udělali, protože chvíli poté, co nám donesli jídlo, se to vše zhroutilo a na zahrádce (20 stolů) se prostě přestalo obsluhovat 😀 To už nás netrápilo, sedli jsme na kola a jeli na vlak, který nás dovezl zpět. Najeli jsme toho dne 28 kilometrů, děti borci. Když jsem ovšem přemítal, že bychom měli jezdit častěji, aby měli větší fyzičku, tak Bára neznala, že by to už nebylo „ježdění na kole“, ale „otrava“! Takže opatrně, nepřehánět.
Od začátku psaní připadly další tři milimetry. A zítra? Zítra svatba! Sestřenice se vdává, a svatba pro širokou rodinu a kamarády, 110 hostů! Naprostý blázen, říkali jsme si, ale také má pravdu v tom, že bychom se celá velká rodina mohli také sejít jinak než na pohřbu, a tak to holt vzala ona na svá bedra. Velká venkovní svatba u vyhlášené malé restaurace, a venkovní proto, že do oné restaurace ve starém stavení se moc lidí nevejde. A pak se přiblíží tento katastrofický víkend – na sobotu hlásili 7°C, 60mm a 10m/s vítr. Začínalo to „ach jo, chtěla jsem si koupit boty na podpadku, ale ono to bude venku, na té louce bych se bořila“, mimo jiné také „koupila jsem báře úplně úžasný zelený šatičky!“ … a končí to „no tak budou mít děti zimní bundy, no a co, nebudu kvůli svatbě 14 dní na očru!“ … až to došlo k tomu, že penzion venkovní svatbu zrušil, žádné stany by nedokázaly „plnit funkci“ v tom počasí, které bylo na pořadu dne, navíc na louce v záplavové zóně blízkého nevinného potůčku. Nakonec to bude „rodinná svatba“ ve vnitřních prostorách, kam se horko těžko nějak vejde 40 lidí, děti budou na klínech, a kamarádi si budou muset počkat na následnou podzimní/jarní afterpárty. Tak uvidíme. Podle předpovědi tam má zítra spadnout 90 % deště ještě před začátkem odpolední slávy, tak to možná nebude tak zlé. Aby spíš pak nebyl také problém v okolních podmínkách – rozvodněné potoky, podmáčené stromy … pilu si asi v kufru povezu 😀
Připojte váš komentář