Mrazy a sníh!

Panečku, to byl studený týden! Tuším minulou sobotu ráno jsem vstal brzy a šel k práci, za okny tma, avizované mrazy tam vidět nebyly. Když jsem pak sešel dolů a ivka právě krmila Báru, tak jsem se zeptal, kolik je venku stupňů. Dostal jsem odpověď, ať se jdu podívat sám, že bych jí stejně neveřil … no budiž. Cože, mínus dvacet??? No ty krávo. Po chvíli ivka bezelstně navrhla, že bych měl rychle zajet koupit chleba, než ho vykoupí a než pekárna v 11 zavře. Podíval jsem se na ni s nevěřícným výrazem, jestli jako myslí vážně, abych kvůli pitomé půlce chleba v mínus dvaceti startoval vymrzlého venku stojícího dýzla, jel s ním dva kilometry, zase ho zhasl, minutu nakupoval, zase ho startoval a jel dva kilometry domů. Ženský. Nemluvě o tom, že jsem se zeptal, jestli náhodou nemáme chleba v mrazáku „pro případ nouze“. „Nojo, vidíš, máme!“ … bych jí liskl.

Mrazivo pokračovalo, a švagrová tuším v pondělí ráno nenatočila auto (i když tam byla jiná závada), a volala, jestli bych ji nezavezl do práce. To bylo kolem mínus sedmi stupňů, bourákovi se nechtělo, ale nastartoval, chlapec hodná. Závada na švagřině autě byla na více dní, a tak mě poprosila, jestli bych ji mohl zavézt i druhý den. Jasně že. Druhý den v ráno –17,5°C … bože můj, nééé. A auto ještě k tomu celé omrzlé. Nastartoval jsem, ale kurevsky se mu nechtělo, startér jsem držel asi 4–5 sekund, zatímco se to v motoru rozkašlávalo a nešlo znát, jestli už chytl nebo se tam hádají válce … moje ubohé autíčko. Oškrabat okýnka mi trvalo deset minut, protože obě škrabky už jsou tak odřené, že škrabou jen centimetrovým proužkem. Vytápení zadního okna námrazu ani nerozpustilo. A aby toho nebylo málo, tak se pár sekund po nastartování auto rozpípalo a na palubce blikal červený symbol teploty chladící kapaliny … červená blikající kontrolka, „okamžitě zastavte motor a odstavte vůz, hrozí porucha“. Ty vole ne … zrovna chlazení. Na podzim se mi totiž povedlo nezašroubovat nádržku chladící kapaliny, a ztratil jsem víčko, a kapalina se při dvou jízdách vždycky vycákala, a já ji dolíval destilkou … takže ji ředil. Namíchaná byla na –34°C, ale postupné dolívání destilky ten bod zamrznutí snižovalo. Fridex jsem tam pak od oka dolil, ale pořád jsem si říkal, jak zajedu za technikem, ať mi to celé vypustí a naleje tam přesně namíchanou směs. Njn, říkal jsem si to … a mínus dvacítky jsou tu.

A tak jsem stál vedle klapajícího auta a říkal si, co to může znamenat. Otevřel jsem kapotu a houpal s autem a snažil se vypozorovat, jestli se kapalina v nádržce vůbec hýbe – a zprvu to vypadalo, že ne, že je fakt zamrzlá. Což by znamenalo, že už mi mráz patrně roztrhal blok motoru! Ale ne, úplně normálně tam šplouchala. Takže co ta kontrolka znamená? Že by jen zaregistrovala nízkou hladinu? Auto stojí trochu do kopečka a v náklonu, při startování sebou motor házel a auto se třepalo … že to je falešný poplach bych zjistil, kdybych auto zhasl a znovu nastartoval, a čekal, jestli se signalizace zase objeví. No pokud si chci odpálit baterku, tak to tak můžu klidně udělat, druhý takovýhle studený start po pár minutách by už přežít nemusela … no nedá se nic dělat, budu muset jet, švagrová na mě spolíhá. Zavezl jsem ji, ale cestou jsem se dokázal soustředit jen na to blikající červené světlo a to, kdy se z motoru konečně ozve hrozné zaskřípění a na palubce se rozsvítí úplně všechno. Jenže než abych auto co nejdříve zase odstavil, tak jsem měl v plánu s ním pak ještě objet okolní obce, aby se po tom startu baterka pokud možno trošičku dobila. Jenže protahuj si trasu, když ti na palubce bliká červené varovné světlo! No ještě pět kilometrů jsem přidal, a před domem pak auto zhasl, a znovu nastartoval. Motor už byl trochu zahřátý, nastartoval na brnknutí, a kontrolka se už nerozsvítila. Uff. Odpoledne jsem pak dolil fridex až po rysku maxima.

A takhle si tu žijeme. Leží tu sněhu jako za celou zimu (i loňskou?) ne, včera připadl další. Takže jsem si ráno hodinu a půl odhazoval v nějakých mínus deseti či kolika (bylo dobře patnáct čísel nového sněhu). Ivonka jela na služebku do Prahy, vyprovodil jsem ji, s chůvičkou v kapse, a vrhl se udělat pořádek se sněhem. Pokud možno co nejrychleji, abych neměl odházenou půlku cesty, a pak musel jít za probouzející se Bárou, a zbytek bych mohl odházet zase až kolem poledne usne … no na to, že ji ivka musela uchovat už když vstávala (Bára se taky nějak probudila), tak pak ještě dobře dvě hodiny bez hlesnutí spala. V devět jsem ji musel regulérně probudit, a fest se jí nechtělo, vypadala jak po flámu. Jindy už o půl osmé klidně poskakuje v postýlce. A tak jsme tu celý den úřadovali spolu, a já už to musím utnout, za okny se rozednívá a taky musím začít dělat něco smysluplného.