Ta chuť vítězství! Fanfáry se rozezněly nad trávníkem, když jsem to mrštné zvíře vykopl z vlahých hlubin všeobjímající matky Země, a šoupl ho do studeného a prázdného kýblu vyhnanství.
Chlapec pištěl a kvičel, ale pak se uklidnil a schoulil u kraje kýblu, až jsem si říkal, jestli není nějak zraněnej. Snad ne. Odnesl jsem ho za silnici do šáší, k ostružinám, kde už opodál krtečák byl, tak tam bude mít kámoše (nebo soka). A na trávníku bude klid.
Připojte váš komentář