Po bouřce

Takhle jsem chtěl zápisek pojmenovat včera v pátek večer, kdy bylo opravdu po bouřce … zatímco nyní je sobota ráno. Žena večer strašila u míši v květinách, dnes ráno zase straší u míši v květinách, a já mám tedy čas, kdy si mohu dát nohy na stůl a opájet se vlastní výjimečností. 

Ta bouřka mi trochu zhatila plány. Od rána jsem dřel u klávesnice, abych v jednodenním „ty brďo, nikdo po mně nic akutně nechce“ pracovním okénku sfoukl jedno super rozšíření rybářského portálu. Měl jsem na tom jen ten jeden den, a bylo potřeba to opravdu dotáhnout do funkčního stavu. Ale odpoledne půjdu na kolo! A když jsem tedy rozchodil veřejnou část – jedná se o hlasovací soutěže na různá témata – tak začalo chcát. Tak fajn, můžu na tom dělat dál. Žena přijela z práce, a že pojede za míšou pomáhat s chystáním čehosi … tak že bych šel na kolo večer? Déšť už přešel, asfalt je suchý, udělám si nějaké kolečko po silnicích. A kouknu na meteoradar a tam další mohutný slejvák na cestě, odhadem hodinu od nás. Takže udělám menší kolečko, pokud vůbec. Z východu se hrnuly temné mraky, ze západu svítilo vlahé slunce. Krása. Ale že bude hřmět ještě než nasednu na kolo, to jsem nečekal. Tak co teď? Mám tak půl hodiny! Rozhodl jsem se, že si jen objedu městys a pod horkou se kolem řeky vrátím, to bych mohl stihnout. Šlápl jsem do toho a dřel. První čtyři kilometry tryskem po proudu, otáčka, vyšlápnutí asi 30m kopečku (který si ivonka netroufá sjet a schází ho vedle kola), kde jsem se na vrchu málem poblil, ale onen výškový rozdíl znamenal, že i proti proudu jsem jel prakticky pořád mírně z kopce. A tak opět tryskem … když jsem po 15 minutách zastavil zadýchaný u květin, tak na mě míša vytřeštila oči „Ty už jsi přijel od domu?“ (= 2 km!) „Eh, ne, já už jsem to celé objel a teď jedu domů…“ (= 6km) … to pobavilo. Nad lesy se moudilo, temné nebe přebíralo prostor, moc jsem nemeškal a pod heršou dojel domů. Pršet začalo až když jsem osprchovaný seděl u pc. Ale krásné to bylo, večerní projížďka jak víno. Pak víno, a spal jsem jak dudek.

Velikonoce … až v neděli večer jsme se rozhodli, že pojedeme do Mladečských jeskyní u Litovle. A pak možná i k Bouzovu. Jeskyně jsou hezké, ale především jsou zajímavé tím, že jde o místo výskytu nejstarších pozůstatků moderních lidí v Evropě. Jde tedy o archeologickou lokalitu světového významu, jen o tom nikdo moc nevíme 🙂 Tak jsme si tam poblomcali, a pak jeli hladoví k Bouzovu … kde byla jediná restaurace natřískaná až po strop a obec v obležení turistů. Hladoví jsme se vydrápali k hradu, podívali se na něj a šli zase dolů, k dalšímu podniku, kde bychom se mohli najíst. Tam jsme našli předposlední volný stůl, a najedli se. Nebylo to nic moc, jeli tam na nouzový režim pro nápor turistů … ale dal jsem si dva Šeráky a bylo mi fajn.

V úterý jsem se vydal do city na schůzku ohledně nového webu do firmy sídlící kdesi hluboko v areálu technických služeb, všude samé haly a popelářská auta, nutnost zavolat si o zvednutí závory … nakonec jsem tam dobloudil na minutu přesně, a domluvili jsme se na novém webu. Myslel jsem, že po mně budou chtít nějaké úpravičky současného pár stránkového webíku, z čehož jsem nebyl moc nadšený, protože cestování a ta schůzka by zabraly více času než výsledná práce … ale vyšlo z toho, že chtějí celý web nasadit na WordPress, a současný vzhled zachovat. Z mého pohledu ideální zakázka 🙂 A tak jsem vesele dorazil k našim, a pracoval, dokud nepřijela máma a táta z práce, a pak i ivonka, aby mě vyzvedla.

Zajímavý byl pak snad už jen čtvrtek … kdy jsme ráno vstávali později, ivonka se módila do práce a já nacpal kolo do bouráka. Ivonku jsem vyhodil u vlaku v Tichu, koupil si něco na snídani, a přejel k našemu rodinnému automechanikovi, kde jsem měl objednané dva nové letní pláště, následnou geometrii náprav, výměnu všech filtrů, vypnutí vadného upozorňování na nezapnuté zapnuté pásy řidiče, a přilepení skla zrcátka u řidiče, které se začalo poroučet a které jsem musel mít od pondělí přilepené izolepou 🙂 Auto jsem odstavil, a na kole se vydal na 15km cestu k domovu … krásným ránem 🙂 Po hodině jsem dojel zhuntovaný, dal si sprchu a s kávou usedl k práci. Odpoledne jsme si auto vyzvedli a můžeme pneumatiky sjíždět o sto šet … tedy pokud se nám do příští výměny oleje někdy v září říjnu neroztrhne turbo, který už máme taky načatý. Schválně jsem pak prolistoval notýsek, kam píšu všechnu údržbu a její ceny, a za posledních dvanáct měsíců jsme jen do oné údržby a nutných nových dílů investovali 40 000 Kč. K tomu cca 4 000 Kč za naftu každý měsíc. Co naplat. Auto nutně potřebujeme, ivonka by bez něj byla bez práce. A moct si vyrazit kamkoli kdykoli jakkoli … taky je něco jiného muset se nechat půl hodiny vézt na vlak, vlakem tři a půl hodiny do prahy, půl hodiny cestovat po praze, a po pěti hodinách být na místě… nebo sednout do auta a po dvou a půl hodinách být pohodlně na místě.

Inu co. Co jsem dělal včera jsem už napsal, dnes se vydáme do brna do kina a asi na nákupy jarního oblečení … a teď mi žena donesla vysavač a prý mám vysávat. Tak jo.