Jsou to náhle dlouhé dny. Na domě se pracuje další týden, a rýsuje se to stále stejně. Jsme tam každý den, pořád se něco dělá … tento týden jsem maloval obývák. V pondělí jsme v něm začali malovat jednu stěnu na šedo (jak si žena přeje, za televizi), zbytek bíle. I po druhém malování (válečkem) ale byla šedá stěna šmouhatá. Hm, takže pojedeme znovu. No, v pondělí dojel táta s instalatérem, aby se podíval, jak do kuchyně zavést nově teplou vodu, která tam skoro netekla (překvapení). Což jsme s tchánem chvíli před tím odhalili jako zacpanou baterku a hadičky k ní … druhý den táta přijel s novou baterkou a s mámou, a po výměně baterky se jali natírat radiátory. Já maloval obývák bíle, tchán potřetí šedou, ale opět symetrickými tahy válečkem i přes můj návrh zkusit to „cik cak“. No uvidíme. Končili jsme k osmé. A navíc s autem v servisu, na výměně oleji a termostatu (motor se chladil neustále, ani se neohřál na devadesát), a nakonec i výměně manžet na poloosách u předních kol. Všiml jsem si, že tam nějak protíká olej, a obě byly skoro na sračky. Jako kdyby nebylo málo starostí. Ve středu jsem ráno švagrovou zavezl do práce jejím autem, a jel s ním na dům, vyvětral smrad z natřených radiátorů, a jel k práci. Poté s ivonkou pro auto za mechanikem, švagrové jsem vrátil auto do práce, a jeli jsme na dům. Šedá stěna byla opět šmouhatá, vzal jsem váleček a vzal to cik cak … a už po chvilce zasychání bylo jasné, že to tentokrát bude ono, jednolitá šedá stěna. No konečně, po čtyřech nových nátěrech na původní nátěr. Smontovali jsme ještě jednu komodu, a jeli domů. A dnes opět švagrovou hodit do práce naším autem (její si vzal táta do práce), k práci, po obědě na dům. Různé šomtání, a pak dvakrát vymalování chodby bílou barvou … byli jsme tam pět hodin, a přitom zdánlivě nic moc výsledek. Opravení tohohle, uklizení tamtoho, přeskládání tady toho … pořád něco. V sedm domů. A teď, „po deváté“, sedím s vínkem u komplu a jsem skoro mrtvý. Ale …
A teď mi došlo … zapomněl jsem na Bilantaine. Mno.
Připojte váš komentář