Páteční odpoledne, dojezd týdne … káva, muzika. A ne ledajaká! Celé dlouhé roky tu sedím proti dvěma monitorům, připojeným k noťasu, a z jeho repráčků mi hraje hudba. Jsem celkem nenáročný posluchač, takže mi tahle „kvalita“ hudby stačila. Ale také jsem si už sem tam říkal „A proč si vlastně neudělám radost, a nekoupím si nějaké kvalitní repráčky?“ … no, třeba proto, že někde za zády mám v zarovnané modré ikea tašce snad 20 let starou 5.1 audio sestavu se subwoofrem. Co jsme se přestěhovali do svého, tak je tam uklizená. A fakt nevím, za jakého popudu jsem se do toho zrovna dnes pustil, ale vytáhl jsem ji, zaprášenou, zalepenou od chlastu (sem tam sloužila jako audiosystém na oslavách), a jal se ji zapojit. A najednou mi to tu duní ze všech stran, a chvíli tak nějak zapomínám pracovat, a místo toho se kroutím na židli … obzvlášť když jsem z té modré tašky vytáhl ještě cédéčko JUN TOP 20, co mi kdysi daroval hágen při příležitosti slušné oslavy multinarozenin na chatě (sestaveno z mého tehdejšího Last.fm topu či co). Tak jsem se chvíli zabavil tím, že jsem celý playlist nabuchal do Youtube Music. Nj, to byly časy.
To mi lehce připomnělo sekání trávy, které absolvuji jedině s peckami v uších a muzikou, abych nemusel hodinu dvě poslouchat randál motoru sekačky. I proto musel mít můj nový (loňský) telefon audiojack, přes to nejel vlak … protože já su taková konzerva, že nic jiného než sluchátka s káblíkem nepřipadala v úvahu. Sice to byl tedy vopruz, když se mi během akrobacie se sekačkou pořád někde zachytával káblík (i protažený pod tričkem), a nebo jsem k něčemu klekl, káblík se mi zachytl pod koleno, já se narovnal, a vyrval si špunty z uší … nemluvě o tom, že mám každé ucho nějaké jiné, a v jednom mi pecka parádně drží, a v druhém moc ne. No a nebo jsem na jaře zjistil, že mi jedna pecka hraje jen tak napůl narozdíl od druhé … a za audiojacku pak jehlou vydrápal chomáč bordela. No doprdele proč já už si dávno nepořídil nějaká poctivá bezdrátová sluchátka? Krystalické prozření … sedl jsem k Alze, a objednal si nějakou parádu, a změnil se mi svět. To byla najednou taková bomba, že jsem se až na sekání i trochu těšíval, jak si budu luxusně poslouchat muziku, telefon v kapse, nikde žádný káblík. Pohodička.
A teď už se akorát všude sype listí… každoroční nenávist k listí z ořecha byla letos vyřešena docela rychle, ořech začal opadávat nějak brzy, naněkolikrát jsem to pod ním vždy shrabal, naplnil kolečko a fiskars koš, odvezl to 200 m do strže a bylo. Nejde čekat, až to opadá vše do posledního listu, protože to bychom měli na příjezdovce 20 čísel listí. Dříve jsem to hrabal na velkou hromadu, a pak ji po týdnech odvážel najednou, ale to do toho stihlo párkrát zapršet, tráva pod tím dostala zabrat … to jsem raději letos jel asi tak pětkrát. Pak taky přišlo jedno mrazivé víkendové ráno v půli října, a během dopoledne opadala polovina listí, a do druhého dne druhá, a listí z ořecha bylo vyřešené. Zato o tři týdny později na jabloni drží, na třešni, na bříze … a podzim postupuje. Na autě zimní kola, trampolína sklizená, bečky na vodu vypuštěné, vyvapkované, uklizené bokem. A už jen prakticky čekám, až tedy opadá všechno listí (hlavně z břízy), abych ho mohl jednak shrabat, a jednak také vyčistit okapy. Loni na to došlo až začátkem prosince, a do zápisníku prací jsem si zapsal, že to chtělo raději dvakrát za podzim, než čekat až do prosince (aby okap v místě vrstvy listí a bordelu nerezl) … a letost tu informaci stejně ignoruju, protože se mi fakt nechce dvě hodiny šaškovat se žebříkem kolem domu, a za tři týdny znovu. Loni jsem ve stejný den ještě vytáhl vánoční řetězy, a ozdobil větev před domem, a začaly Vánoce … tedy aby pak půlka každého řetězu klekla. Už abych se začal dívat po nových …
Mám v sobě první dávku. Nezodpovědný covid neočkovanec bude naočkován … původně jsem se registroval na jaře, hned jak to šlo. Jenže pak jsem byl nachlazený, a to teda očkování ani smykem, kámo. A pak už jsem se neodhodlal, léto, pohodička, covid poražen, že. Nemluvě o tom, že jsem před rokem covid na 95 % prodělal (na týden dva 100% ztráta čichu). Pak jsem začal opět řešit oko, tu moji centrálně serózní chorioretinopatii způsobenou nikdo neví čím … ale když mám také neznámo čím spuštěnou kompresní kopřivku, technicky vzato autoimunitní onemocnění, a lehoučkou lupénku … tak co když to vše jsou vlastně projevy nějakého imunitního problému? A co když pak očkování proti covidu a následný imunitní rauš najednou tohle všechno ještě víc rozjede? Stojí mi to za to, riskovat ještě větší zhoršení pravého oka? Jako to už by bylo fakt napiču. Jenže od doby, co jsem vyměnil fejs za twitter, tak jsem obklopen bublinou všech možných tvítujících doktorů, praktiků a zdravotníků (fakt nevím, proč jsem si to takhle poskládal), a být neočkovaný začalo být morálně neúnosné. Googlení všech možných spojitostí očkování s mými problémy nenacházelo prakticky nic, očkovány jsou už miliardy lidí … no ivka mě odrazovala, ale přesto jsem ve středu vyrazil do new city, a nechal si jebnout Pfizera. Rameno mě pak trochu bolelo, zvedáním dětí z vany po koupání jsem tomu pak taky moc nepomohl. A včera to teda bolelo jak čert, ale jinak nic jiného. Dnes už o tom nevím.
Zato jsem si hned večer po očko stihl uhnat jiný problém – pěkně jsem si namazal chleba s máslem, a na něj rozprostřel jakési delikátní ančovičky, koukal na trčící kostičky, a dumal, nakolik je to „jedlé“ bez nějakého obírání, dal bokem i jakousi páteř s obratlíčky, hm hm hm, podivil jsem se. No a o hodinu později sedím na gauči s plným bříškem, a nepříjemným píchavým pocitem hluboko v krku. Piča co, z takových prťavých rybiček jsem si zapíchl kost do krku? No to snad ne?! No to snad jo. Nic hrozného, žádné dávení, dušení … jen pocit, že mám něco bolavého v krku. Hluboko na to, abych tam viděl, natož tam dosáhl. Zajíst krajícem chleba nepomohlo, no uvidíme ráno. A ráno tam byla kůstka dál. Všiml jsem si jí ale jen párkrát během dne, ale že by tam musela zůstat? Večer už mi to nedalo a před večeří jsem si div hlavu jazyk nevykroutil, a čelovku do huby nenacpal, jen jestli to místo nějak nezahlédnu … akorát jsem zjistil, že mám fakt dost silnej dávivej reflex. Ty vole, jestli se mi tam kamsi bude doktor na ORL snažit dostat peanem, tak se bez debat zbleju. Kupodivu to dávení s tou kůstkou asi něco dělalo, protože pak jsem ji cítil poctivě … ale ivčin návrh, ať si zkusím vyvolat zvracení, že by to mohlo pomoct … no něco na tom bylo, ale nechtělo se mi do toho. Raději jsem si na drátek namotal vatu, a tohle se snažil nacpat si do krku na tušené místo s kůstkou, a nějak ji tím uvolnit. Pak už jsem to celej strhanej a zpocenej vzdal … snědl jsem misku kvašeného zelí, dva krajíce celozrnného chleba, a uvidíme dnes. A zdá se, že je po všem, od rána v krku nic necítím, takže se to včera asi fakt podařilo. Jaj!
Také držím suchý listopad … nevím, jestli jsem do toho nešel už loni, a ani nevím, co přesně mě k tomu teď dovedlo … možná šok z toho, že jsem pomalu vylezl na 84 kg váhy, všechna trička jsou mi malá, opasek džín na poslední dírce … sušička posraná. A tak vynechám alkohol… a k tomu jsem přestal jíst chleba (mimo celozrnný), večeře střídmé, k snídani müsli. Večer chodím spát víceméně s dětmi, protože mě nebaví za střízliva akorát na gauči zírat do telefonu, a ráno mě budí zvuky projíždějících aut ještě před budíkem … tak uvidíme.
Připojte váš komentář