Blíží se slunovrat, a slunce mi začalo svítit do okna už někdy před šestou … a na kopce lesy kolem svítilo už po páté, když jsem šel rozespalý otevřít bránu. Azruo, jasno, krásné „letní“ ráno. Konečně. Poslední týdny jara nebyly nic moc, co chvíli pršelo, a v zemi je vláhy až až, ale tak nějak … není to ono, bez toho sluníčka. I bazén se chystal o dva týdny později než před rokem. A tím také tento víkend začal – v pátek ráno se Adámek od auta do školky šoural nějak podezřele neochotně, a přitom bezdůvodně, k ničemu nedošlo. Ani v šatně se mě pak nechtěl pustit, nikam jsem nespěchal, tak jsem se ho snažil rozmluvit, co se děje … až jsem mu nabídl, že pokud chce a udělá mu to radost, tak pro něj přijedu „po obědě“. To zabralo, a šel do třídy, a mě si vzala (celou anabázi sledující) učitelka stranou s tím, že si všímají, že Adámek bývá poslední dobou bez nálady, smutnější, nechce se zapojovat do různých činností, a že ho samozřejmě nenutí, ale myslí si, že v tom hraje roli to, že jeho „milá“ a nerozlučnou dvojici doplňující Kristýnka je hodně oblíbená, a chce si s ní hrát více kluků, a už není jen Adámkova. A jéje, trápení. Nenaděláme nic.
Po obědě jsem pro něj tedy zajel, a ukončil pracovní týden – v plánu bylo chystání bazénu u nás, a v sobotu dopoledne u tchána, … jenže kdy poseču trávník? V sobotu odpoledne? To se mi vrcholně nebude chtít, má být krásně. Nedá se nic dělat, čeká mě tvrdé páteční odpoledne a naprosté zničení. V jednu jsem se tedy vrhl na sekání trávníku, po třetí jsem měl hotovo, dojela ivka s Bárou, a s ivčinou decentní pomocí jsem se pustil do chystání bazénu. Velká pomoc ale bylo to, že jsem si vše zazimované připravil už předchozí večer, a nemusel se nonstop štrachat na půdu dílny, nebo do sklepa … geotextika, polystyren, koberec, položit bazén … s tím pomohla ivka, v jednom člověku by to byl fest voser, no a už to byla zase jen „práce pro jednoho“. Ivka s dětmi a švagrovou tedy odjely na procházku a na picérku, a tam? Kristýnka s rodiči! Adam v sedmém nebi, hihňali se tam na sebe jak dva puberťáci, láska převeliká veliká. Já zatím lehce napouštěl bazén, vyrovnával (vyhlazoval) dno, dával dohromady filtraci a ohřev a všechno jsem měl na 100 % na první dobrou, kurva! Nikde nic neronilo, neprotíkalo, vše v cajku a redy na letní provoz. Rodina se vrátila, když jsem vše poklízel, pod zataženým zamračeným nebem. Příjemné, že nebyl pařák, ale letně ten den tedy nepůsobil. To předpovídali na víkend, proto jsem to nutně potřeboval v pátek zvládnout. Večer jsem s dětmi ještě vyrazil na slibovanou „výpravu“ v Minecraftu, a spát jsme šli až po půlnoci … teda já s ivkou. Tvrdej pátek to byl, tvrdej.
Jenže se sobotním chystáním tchánovic bazénu mě on zaskočil tím, že se do toho pustíme zrána, „no jak budeš moct, já něco poklidím, zajedu nakoupit, tak klidně až v osm nebo k půl deváté,… “ … no lol. Takže pak byla docela „výhoda“, že mě něco probralo o půl šesté, hluk zvenčí asi, vylezl jsem zavřít okno, a už pořádně nezabral. Po sedmé vylezl Adam a šel si do obýváku „na tablet“, tak jsem pak už vylezl taky. Měl jsem v plánu sjet ke tchánovcům na kole, je to kilometr z kopečka, a ivka by pak později dojela s dětmi. Ale Adam trval na tom, že pojede „s tátou“, hned ráno, a záhy se tedy ujišťoval, jestli s ním počítám. No jasně, Adámku. A nechceš se jt se mnou nasnídat na terasu? Svíraje tablet nechtěl. Tajně jsem si na proužky nakrájel nějaký perník od mikuláše, a s kávou a novinami v podpaží odešel posnídat na terasu do paprsků ranního slunce. Konečně. Moje letní guilty pleasure. A za chvíli ťapání a přišel Adam, oblečený a s jogurtem. A chvilku po něm i Bára! Že i ona pojede s námi hned ráno. A tak jsme pak vyrazili, a navzdory očekávání to bylo auto za autem, a pitomý kilometr z kopce mi přidal hodně šedivých vlasů. Děti vystrašené z provozu se neustále „snažily“ sjet do příkopu, než aby trošičku uhnuly do silnice … uff. Napínavých pár minut. Tchán už chystal plac pro bazén, snosili jsme krabice, sestavili rám atd, a zatímco on začal řešit napouštění vody hasičskými hadicemi ze sousedního podniku, tak já dával dohromady filtraci a ohřev. Bez zašantročeného návodu docela hádanka, co si budeme povídat … ale zvládlo se to, návod se po tom všem také našel, a zkušební puštění vody z hadice přímo do „systému“ filtrace a ohřevu potvrdilo správnost zapojení. Tak už jen dopustit, a hotovo. Dali jsme si oběd, a na kolech vyrazili kolem řeky domů. Dopustil jsem náš bazén, v těch 17°C se osvěžil, a natáhl se do polostínu na deku utahaný jak pes. Na chvíli jsem i zabral, aby mě probrala zpráva od švagrové, že jim filtrace nejede, že čerpadlo jede na prázdno a ať dělá co dělá, tak s tím nic nejde. Ivka že mě dolů hodí, ale já zase nasedl na kolo, za dvě minutky byl dole, prozkoumal závadu, povolil jeden nácuc na filtraci, zasyčel vzduch, zabublala voda, utáhl jsem, pustil, a tramtadadá! A na kole opět kolem řeky vyrazil domů. Válecí odpoledne už pak trochu zevšednělo, tak jsme se rozhodli, že bychom mohli do lesa „tak trochu na houby“, ale děti všema deseti zvolily opět raději azyl u švagrové a její Emičky, i když tam strávily celé dopoledne, než aby musely na houby … a tak jsme si pohodlě a bez dětí prochodili les, našli hovno, a více času proseděli na louce s výhledem na jižní Moravu a postupující bouřková mračna nad ní … i páru z Dukovan jsme na obzoru nakonec vydedukovali. První kapky deště nás pak vyhnaly do auta, pro děti a domů. Jenže … ivka měla rozmražené maso na gril, a hlavně ho polovinu zamýšlela na nedělní piknikový oběd. Bouřka se nám vyhnula, ale pršelo a dál pršet mělo … no tak já to nějak udělám na pánvi … byl jsem ko, přece jen něco šlapání do kopce na kole, a pak škrábání po svahu na houbách, ale ne, bejby nebude stát v koutě! Na terase jsem roztáhl slunečník, vyklepal z něj vosy, dotáhl pod něj gril, otevřel si pívo … a ve vytrvalém dešti ugriloval várku masa a odnesl ji domů. Výborná večeře, i děti si libovaly. A večer opět na výpravu v Minecraftu, ale pak už jsem toho měl fakt plný brejle…
… že jsem se v neděli ráno nemohl vyhrabat z postele. Ale slunce se opíralo do okna, a nešlo jinak, namazat chleba, kávu, a na terasu dočíst noviny. Když ivka nevstávala, tak jsem si říkal, že asi lehce zamýšlený výlet na jižní Moravu odpískala, ale naopak, už vše v tempu chystala, když jsem došel domů. A tak jsme před desátou vyrazili na Brno a dále na jih do Staroviček na levandulovou farmu, tentokrát to byl „její“ výlet. Já si tedy dopředu nic nezkoumal, takže jsem před obcí ani nečekal desítky aut na přecpaném parkovišti a davy a davy lidí jdoucí jedním směrem. Aha, no nenaděláme nic. Záhy u foodtrucku svlažit žízeň plzní do skla, a dětem po kopečku zmrzliny … a když mi slečna podávala kornout s takovým tím co nejvíc „opracovaným“ kopečkem, aby nedejbože nedala o gram zmrzliny navíc, za 55 Kč (!), tak jsem se málem překvapením rozesmál. Njn, turistická past, nenaděláš nic. Levandulový lán krásný, co si budeme povídat: nebe modré, mráčky, osvěžující vánek (díky bohu), výhled na novomlýnské nádrže a pálavské kopce … toho dne se musel instagram pěkně prohnout. V klidnějším koutě jsme si roztáhli deku a rozložili piknik, abychom konečně utišili Adamovo hladové mrchtání, a poobědvali. Adam se sice posilnil, ale jak se zavelelo k návratu k autu, tak ho najednou nožičky unést nemohly … než aby se za námi táhl jak (fňukající) smrad, tak jsem ho posadil na koňa a šli jsme. K autu to bylo mírně z kopce a po rovině, tak to snad půjde. No, po půl kilometru už to nešlo, přece jen už chlapec něco váží, a já se zatnutými zuby čekal každou chvíli křeč do ramen / zátylku. Adam šel s fňukáním dolů, ale hlavně se tím vyřešilo mrchtání obou dětí, že při návratu zpět z výletu chtěly „do Brna do kuliček“ (do dětské megaherny). Jóóó, když nemůžeš únavou ani chodit, tak dneska opravdu do kuliček nepojedeme … slzavé údolí, ale výlet nekončil, přejeli jsme pár kilometrů k autokempu Mars a zastavili „smočit nohy“ u písečné pidi pláže. Jůůů, voda, písek, všechen smutek pryč, vytáhnout postavičky z Tlapkové patroly, a eloelky a hurá si a hrát. Plavky jsme s sebou neměli, ivka měla druhý černý puntík (první byl udělen za to, že si na levandulovou farmu nevzala vlastní zahradnické nůžky, ale já na jejich půjčení musel vystát 10min frontu…), ale děti do vody vlezly ve spodním prádle, a my si smáčeli nohy … kupodivu se už více zatáhlo a sluníčko nepálilo tak jako předtím na farmě. Děti se vyblbly, opláchly, zbavily písku, nalodili jsme se do auta a jeli jsme domů. Místo aby ti dva uťapánci zabrali, tak Adam celou cestu nezavřel pusu, pořád se o něčem dohadovali, a poslední část cesty na zadních sedadlech probíhal div ne boxerský souboj. Vyšťaveně jsem to dořídil domů, poklidili jsme auto, půl páté, na terase jsem si naštimoval křeslo, na druhé položil nohy, otevřel si pívo … a přišla ivka, že švagrová ji prosí, jestli by jí nepřijela pomoct chystat nějaké serepetičky na svatební výzdobu, co má do pondělí dodat. Tááákže zase sjet dolů, pivo jsem si tentokrát dovezl s sebou 😀 Vrátili jsme se navečer, bylo hezky, roztáhl jsem gril, ugriloval panenku, a než ji máma nachystá dětem, tak jsem se nechal přemluvit na trampolínu, kde jim věčně dělám „multiplikátor“ pro jejich vyšší výskoky, ale tedy značně opatrně, ve třech to není žádná sranda. A může být člověk sebeopatrnější, a pak Bára najednou leží a vřeští „Kotník! Kotník!“ … špatný dopad, zvrtnutí, bolest. Celé jaro takhle skáčeme … ach jo. Chladili jsme, mazali jsme, nenatíkalo to, opatrně pajdat šlo. Hořká tečka za krásným víkendem.
Jen to byl zase takový ten víkend, po kterém se v pondělí ráno nemohu dostat z postele a jsem úplně vyřízený … a potřeboval bych víkend.
Připojte váš komentář