Víkend byl fajný. Páteční skoro noční koupání na přehradě přešlo do sobotního rána sahajícího na třicítku, takže už v deset jsem s jdem vyrazil k vodě znovu. Pláž div ne ještě ve stínu, tak jsme přeplavali na protější břeh a slunili se tam. Bájo. Návrat přes obec, kde se u kulturáku chystala největší sportovní událost roku, maraton. Pokecali jsme s janysem a popojeli vedle do hospody na předobědové pívo. Po o přijela ivonka, opět jsme dojeli ke kulturáku a koukli na start maratonu, dali pivko, nechali janysovi s djem náskok, a s holkama jsme za nimi vyrazil autem. Opět k vodě 🙂 Za život jsem se v přehradě koupal asi 4×, z toho 3× tento víkend. LOL. To už se zvedal vítr a od západu šla mračna, takže ve vodě bylo tepleji než nad hladinou … opět přeplavání nahoru, škádlední dje a jeho potupné zaházení pískem, společná fotka ve vodě a vítr ohýbající stromy. Rychle jsme uschli a vydali se domů, i zajížďku do mikrohospůdky jsme zamítli. Holky se neměly do čeho převlíct a v nastávajícím počasí by to nebylo moc ono, sedět na té větrné hůrce v mokrých plavkách. A ještě že jsme se na to vybodli, během hodiny se ochladilo o deset stupňů … sice jsme se podívali na doběh prvních maratonců, ale pak jsme se rychle zapelešili doma u televize. Občanský průkaz …
Večer byla maratonská, vyhlášená to zábava. Ivonka chtěla jít, ostatní to taky plánovali, pak jeden usnul, druhý nemohl dojet, nemluvě o tříhodinovém dešti … ale ivonka furt pudem pudem pudem, a tak jsme o půl jedenácté konečně vyrazili 😀 Akorát přestalo pršet. Nakonec nás tam byla celá stará parta až na sestru, která zůstala s tuberkulózou doma. Janys byl přesvědčený, že se zlijem jak dobytci, takže mi k mému třídecáku vína donesl ruma. No nevím, co čekal … že to vypiju??? 🙂 Celý večer jsem popíjel víno, a teď na to budu lít rumy. Pche. Kecalo se, postávalo venku, chodilo na bar, blblo na parketu, no jako vždy. Jen dj byl nějakej za/uraženej, neb jsem si dovolil zeptat se ho na jméno kolegyně, se kterou byl minulý víkend v zoo. Neřeknu, kdybych se ptal, jaký má kozy … tak jsem ho dál ignoroval, idiota. A někdy ve dvě jsme se s ivonkou sbalili a bez nějakých cavyků vyrazili domů. Nikomu jsme nic neřekli, on by každý chtěl na panáka a pod, včetně vyčítání tak brzkého odchodu. Já byl unavený, hladový, ospalý, po ničem z předchozího netoužil… a tak jsme ještě s djem vyrazili. To už se rozpovídal a dokonce mi řekl – sám od sebe – to jméno oné holky. Takže ho to fakt celý večer žralo. Vola.
Příjemná neděle, dopolední zevling, odpoledne s ivonkou na kolech do oné mikrohospůdky, ale nebylo nijak teplo. Domů jsme se vrátili přes kopečky, a ivonka odjela domů. Já si sedl k práci, ale později opět sedl na kolo a vyrazil na Rasín a sjel si to k přehradě. Krásný chladnoucí večer, divoké lesní cesty a padající šero, opuštěné lesy. Včera jsem si to večer zopakoval, opět dvacet minut šlapání do kopce na Rasín, a zase jinudy sjezd dolů, po lepší lesňačce, kde se to nechalo fakt dobře pustit … budu muset zauvažovat o širších pláštích. A takové měkčí tlumiče, nebo rovnou kolo v celopéru, citlivější brzdy, kdy po pár minutách přibržďování nechytám křeče do prstů … no až budu mít volných 40k, tak vím, čím si udělám radost.
Ale poslední dny mě znervózňovalo nepravidelné lupání a vrzání při šlapání. Chvíli ano, chvíli ne, podle všeho někde od středu. Střed? Páky? Šlapátka? Nebo něco u tlumičů? Nemohl jsem to odhalit. A tak jsem dnes odpoledne otočil kolo vzhůru kozama a jal se to zkoumat. Utáhl jsem páky ve středu, ale při testovací projížďce skřípání nezmizelo. Tak jsem si řekl dost, vzal sadu imbusů a jal se utáhnout každý šroub, co jsem kde viděl. A vida, ve šlapátkách byl problém – malé šroubky držící „obvod“ šlapátek přišroubovaný k ose, dva na každé straně, a všechny znatelně povolené. Skřípalo to i při utahování. Bylo mi jasné, že jsem to vyřešil. Ale nedalo mi to, abych večer – po dvou hodinách betonování s tátou – opět nevyrazil, tentokrát už pozdě po půl sedmé. Lesem a terénem nahoru do louček, po loukách ve stopách našeho čundru a obloukem zpět – krásnou cestou lesem, loukou, pak po div ne srnčí pěšince a mezi skály, a po jiné žůžově technické pěšince přes kořeny k vyhlídce Mírce. A domů. To snad pojedu zítra znovu, pokud tu budu a nepojedu k ivonce.
A tož tak, no. Práce.
Připojte váš komentář