Přežil jsem hory

Přežil, a to docela doslova. Byla to velká jízda. Ono je něco jiného jet s přítelkyní na hory do penzionku a týden lyžovat a jet na chatu kamaráda, co už tam má pár dní ubytovaný výkvět místních (od ivonky) průserářů a 40 lahví rumu. Jet na hory za kamarádem, co tam přijel v sobotu a v úterý si teprve přišrouboval vázání k prknu. Jet na chatu s docházející uklizečkou, která v pondělí o půl desáté ráno našla chatu plnou cigaret, vlasů a opilce ještě pořád pařící od nedělního večera (!!!). Jet na chatu a vézt s sebou strojek, protože tam jednomu klukovi oholili půlku hlavy a pak se mašinka vybila, takže mu neřekli jinak než Krkovičko. Prostě … zážitková dovolená.

Vyrazili jsme s ivonkou a míšou v úterý odpoledne a čekalo nás 150 kilometrů přes Svitavy, Lanškroun a Štíty až do Ostružné pod Ramzovou. Cesta byla v pohodě až do Lanškrouna, pak již propadával sníh a na silnici to začalo být znát. O zážitek se nám postaral předjíždějící čurák, který šel před námi do smyku na břečce a tak tak to srovnával. Stoupání z Branné do Ostružné už bylo o hyperjemnou nohu na plynu a jistotu, že kdo zastaví, ten se nerozjede 🙂 Ale dojeli jsme, chataři právě odjížděli na noční lyžování a my si odpočali na chatě … kde zůstaly čtyři největší násosky, co za dobu naší přípravy večeře stihly stáhnout čtyři pulčáky rumu 😀 Strašidelný začátek. Dojezd byl v blízké restauraci na bowlingu, kde jsem překvapivě těžce kraloval. Rok jsem nedržel bowlingovou kouli v ruce a kuželky padaly jak švestky. Pak se sbalilo všechno sklo (očividně tradice) a šlo se zpátky na chatu, kde se těžce ujíždělo na becherovce a bůhví kdy se šlo spát.

A ráno na lyže. Řídit jsem nemohl, tak mě ivonka zavezla na Ramzovou, já si útrpně nazul lyžáky a vlezl do lyží a fňukal a fňukal. Nenávidím lyžování. Neumím to, nemám pro to cit, a moje jediná činnost na svahu je „snaha zůstat na lyžích, nezabít se a nezabít nikoho jiného“. Jenže když ivonku to tak baví … a tak jsem to trpěl, a hned při druhém nasednutí na lanovku mi spadla hůlka. No nebyl jsem ještě úplně fit, to se přiznávám 😀 Ale co to bylo proti ivonce, se kterou opice zacvičila tak, že musela zneuctít i jedno sněžné dělo. Fujky.

Jezdili jsme dvě hoďky, ivonka byla vyřízená, a tak se jelo zpátky. Ceny teda nehorázný, to vám povim. Na chatě se pojedlo a ivonka si šla schrupnout, já snad asi chvíli koukal na nonstop běžící „domácí kino“ (kombinace 3 ntb, xboxu a monitoru) a pak šel taky chrnět, až nás probrali noví příchozí a my šli do restaurace na brzkou večeři. Po návratu se to na chatě zase slušně rozjelo a šlo se znovu na noční bowling, kde už opět nebyly žádné servítky a o „tuto skleničku si definitivně odnesu“ se mluvilo i před procházejícím číšníkem. Ale zase, když jim taková banda udělá v takové díře každou noc x-tisícovou útratu … no já bych nic nevzal, ale jiným jsem to nezakazoval.

A večer nekončil … pár Holb, nějaký ten becher, a šlo se z restaurace (krádež ledňáků included) rovnou do Ramzové na „diskotéku“, což byl #megalol … jednak ta kilometrová cesta tam, samozřejmě, a pak ten vlez do maličkého sálíčku, kde bar zabíral čtvrtinu plochy. A tak becher, becher, becher, nějaká šmouhy a pak jsme se s ivonkou a liborem cukli a šli zpátky na chatu. Proč ne, co na tom disku, a na chatě byl bar taky 🙂 Tak jsme s liborem ještě popili, holky se nám svlíknout odmítly, tak jsme si dali pusu na dobrou noc a šli někdy ve tři spát.

Čtvrteční probouzení bylo třeskuté tak jako ve středu, a to mi ivonka hned z první vypálila, jak byla v noci v Jeseníku. Nevěřil jsem jí to, ale byla přesvědčivá, a střípky se začaly dávat dohromady. Zatímco my spokojeně chrupkali na chatě, zbytek bandy se při odchodu z diska zapletl s (vyholenými) vyhazovači, a jeden „z nás“ se tam dostal do nehezkého mlejnu (třískání hlavou o podlahu included). Na chatu se tedy doplazil jeden s vyhozeným kolenem podpírající dalšího s dobitou hlavou, kterým musela ivonka otevřít dveře a pustit je dovnitř. Nevypadalo to nijak vážně, dokud tomu dobitému neotekla celá hlava a nezačalo to zavánět vážnějšími problémy. V pět ráno tedy ivonka sedala do auta a vezla nebožáka do Jeseníku do nemocnice.

Zde malá vsuvka pro doktora a sestru sloužící v ranních hodinách ve čtvrtek 27. ledna pohotovost v nemocnici v Jeseníku: Vy kurvy zkurvený a zavšivený! Jestli máte v popisu práce bezbřehou aroganci, povýšenost a aroganci (ano, opět), a klidně necháte kluka s otřesem mozku sedět půl hodiny v čekárně, než se na něj uráčíte podívat, tak jděte do prdele i se všemi vašimi výpověďmi a stěžováním. Takovým píčusům se plat z mých daní zvedat nebude! Do Německa s váma, čuráku a krávo, tam vás naučí, kdo je to pacient!

Kluka si tam nechali, na pozorování a aby šel na cétéčko, a zbytek posádky dojel o půl sedmé zpátky na chatu. Já spal jak nemluvně 🙂

O ranní program se postaral holící strojek, protože v noci po příchodu z diska opět napůl oholili jednoho spícího kluka, který by si toho ráno ani nevšiml, kdyby mu to jinej neprokecl. Takže šel taky do hola (už byl třetí).

Vzhledem k ranním událostem jsme naše dopolední lyžování zahájili v jednu hodinu, ale tentokrát to bylo z mého pohledu naprosto tragické. Až mi z toho bylo do breku, jaké obtíže mi dělalo vůbec sjet horní polovinu sjezdovky bez pádu / zabití. Až pak mě uklidnila ivonka, když naznala, že je to nejhůře upravený svah, na kterém kdy jela. Já to tak jaksi považoval za normální svah a svoje potíže za ukázku své neschopnosti. Ale byla to samá mulda, samá plotna, samá mulda, samá plotna … když jsme přijeli, bylo vidět až na vrcholek Šeráku, ale po pár jízdách začala padat mlha a ke konci byla v mlze už půlka sjezdovky. Špatné. Po hodině a půl jsme to tedy zabalili, skipasy přenechali škemrajícímu Polákovi a jeli na chatu.

Tam se relaxovalo, koukalo na jeden film za druhým, pak někdo zvonil u dveří, tak jsem se obětoval a šel otevřít těm lyžařům, co si nevzali na svah klíče od chaty. A na placu policejní oktávka a přede dveřmi dva příslušníci! Něco jsem zakoktal a šel hledat „pana Tomáše Š.“ … vzhledem k tomu, že jsem většinu lidí z chaty viděl poprvé v životě a po pár dnech znal sotva jejich (několikery) přezdívky, tak jsem ani nevěděl, jestli někdo takový na chatě je 🙂 Potkal jsem jednoho týpka na schodem a poslal ho najít Tomáše Š., a to byl zrovna on 🙂 LOL. Policie přijela řešit skutečnost, že ta událost na disku už byla žalovatelná jako vážné ublížení na zdraví (hlásili jim to z nemocnice – najednou to bylo pro sestru vážné ublížení na zdraví, ale čekat třicet minut v čekárně nebyl problém … čúza vyjetá!). Vtipné bylo, že všichni, se kterými se chtěli policisté bavit, spadali do oné „skupinky čerstvě holohlavých“ 🙂

No, po tomto špásu jsme se rozhodli jít do restaurace na véču. Já ji odbyl třemi holbami a dojetím zbytků po ivonce 🙂 A šlo se zase zpátky. Večer pokračoval popíjením na chatě, oholením dalšího kluka, který pak opilý připravoval jen v trenýrkách tousty pro zájemce a ohrožoval se dlouhým nožem 🙂 A becherovky, piva, slivovice, paruky na hlavách …

Páteční ráno ve znamení odjezdu bylo pobaveno dalším oholeným klukem a zjištěním, že šli se strojkem i na mě, ale my prej byli zamčení, tak to vzdali. Zamčení jsme nebyli, ale asi si spletli dveře 🙂 Takže jsme si zašli na oběd, zaplatili za chatu a vyrazili k domovu. Opět musela řídit ivonka, a já jen pospával na zadním sedadle obklopen lyžemi a paprsky hřejivého sluníčka 🙂

Vrátili jsme se zdraví, vrátili jsme se s vlasy a co je hodně důležité, tahle banda z ivončinné strany, se kterými jsem mnohdy mluvil poprvé v životě a pro které jsem byl ten „ten mlčenlivej týpek od ivony“ naznala, že jsem úplně super a že musíme někdy zase zapařit 🙂

No co by ne, chata už je zamluvená na příští rok.