Budík na 5:30, to nějak nejde, vylézám před šestou … s protivnou bolestí zad a hrudníku. Jakýsi „záchvat“, co mě probudil ještě před budíkem – píchá mě mezi lopatkami, nijak strašně, ale společně s tím začnu cítit tlak pod hrudní kostí, taková tupá bolest a svírání, jako kdyby mi neviditelná ruka mačkala hltan hrtan … a moc s tím nejde dělat. Můžu se kroutit jak chci, ale zdánlivě nic na to nezabírá. No, mám málo pohybu, říkám si, že je to něco skřípnutého v zádech, co se takto projevuje… na druhou stranu, v sobotu jsem měl pohybu v lese až až. Stejně tak matrace v posteli máme ty nejtvrdší, co existují …
V sobotu les a těžba, stahování pokácených stromů z různých končin k cestě, kde už je pak bude snadné pořezat, a nebo kde se už mohou snadno uvázat „nakrátko“ na řetěz a odtáhnout na lepší místo … bez toho, aby se tahalo 30m ocelové lano, kladka, další vercajk … moje role byla jasná, operoval jsem s lanem, kladkou, řetězem, vázal kmeny a běhal mezi nimi a traktorem, tam a zpátky. Přivázat kmen, s druhým koncem lana / řetězu k traktoru, připojit, vrátit se ke kmenu a jít vedle něj a kontrolovat, jestli není třeba ho pajcrem trochu usměrnit, aby se nezachytil za nějaký kořen nebo stojící strom … po dotažení na místo odháknout, běžet k traktoru, odháknout druhý konec, s lanem běžet zpátky (aby na něj traktor nenajel), třeba do kopce, zapřáhnout další kmen, s druhým koncem běžet k traktoru … a že tam těch padlých stromů bylo. Na oběd buřta nad ohněm, bylo krásně, teplo, jaro. Blížila se třetí hodina, a já už byl úplně KO. Takže „na rozloučenou“ naložit dvě vlečky největších metrů na štípání, motalo se nás kolem traktorů pět, šlápl jsem do hromady kulánků, noha mi ujela, svět se zatočil a já se válel v hromadě dřeva, a jeden kulánek mě fest klepl přes prsty. Píííčo zkurvená, posledních pět polen nakládáme a po celém dnu odjíždíme, a já si dám takovou jebu! Kuuuurva to bolí, se pochčiju! Ostatní se smáli, takhle si tam prsty přicvakl kdekdo. Ale kurva bolelo to furt dál, tak mě napadlo vrazit ruku do ledové vody vedle tekoucího potoka … jdu k němu, sundám rukavici a zírám na ukazováček s naběhlým otokem na nejdelším článku (u dlaně), že jsem měl prst dvakrát tak vysoký. No kurva. Vypadalo to, jako bych měl pod kůží zašitý bonbón. S prstem jsem mohl trochu hýbat, ale když jsem to ukázal budoucímu manželovi sestřenice, povoláním hasičovi, tak mi řekl, že to mám zlomený. No to kurva ani smykem! Padnu do dřeva, a zlámu si prst?! Přes bolest jsem si začal s článkem páčit, a žádný pohyb nebo ostrou bolest necítil, takže to se mi nechtělo věřit a v duchu jsem se uklidňoval, že zlomené to asi nebude. Tři lidi naráz telefonovali a zjišťovali, jestli je o pár kilometrů doma strejda ortoped, a Tomáš s Vojtou mě k němu autem zavezli, zatímco chlapi doložili vlečky a vyrazili s konvojem dřeva domů. Strejda něco montoval na zahradě, odložil cígo a pár opatrnými hmaty naznal, že zlomený to nemám, akorát brutální otok od porušených žilek/cévek. Dezinfikovat, chladit, vyrobit si dlažku z dřívka z ledňáku, a klid. Když to do tří dnů nesplaskne, tak na rentgen. Tak dík, a jeli jsme domů. Tam už mě vyděšená máma čekala ve dveřích, pomohla mi se svléct z propoceného oblečení, nějak jsem se osprchoval, a pak se jal prst chladit svíráním lahváče. Už tehdy otok mírně splaskl, včera (v neděli) už to bylo výrazně lepší, a teď ťukám do klávesnice normostrany bez jakéhokoli omezení. Ale na fyzickou práci to asi moc není, sevřít prst na silu nemůžu. Kolečko neuvezu, lopatu neudržím … kurnik, co budu dnes dělat? Edit: Kolečko jsem uvezl, lopatu udržel, vozil jsem hlinu …
Připojte váš komentář