Dva týdny pryč. Život tak nějak tekl vpřed.
Třeba o minulém víkendu jsem zjistil, že mi byl při sekání zahrádky opět zmrzačen kaštan. Zasadil jsem ho před patnácti lety, jen co trochu vyrostl, vytrhl jej táta jako nepotřebný plevel, zlomil, a zahodil k lesu. Tuším, že tehdy ani nevěděl, že jsem ho tam kdysi kdesi mezi máminy kytky zasadil já. Pahýl jsem našel, zasadil do odlehlého koutu zahrady a ten se tam ujal, začal pomalu růst. Teprve loni přestal vypadat jako zakrslá listnatá bonsai a vytáhl se. Jen dokud nepřijel strejda s emefou a v metrové luční trávě metrový listnáč nepřehlédl. A nikdo mi nic neřekl, od pondělí do pátku tam stál jeden kmínek do dvou třetin naseklý a druhý useklý schnul odhozený bokem. Je mi jasný, že naše představa vzrostlého kaštanu v rohu zahrádky netěší, ale to fakt nemusí řešit. Tímhle tempem nebude mít pět metrů ani za dvacet let. Ale je to můj strom, a ačkoli bylo jeho druhé zmrzačení nešťastná náhoda, tak její následné neoznámení jsem bral jako osobní křivdu. Naseklý kmínek mi ivonka čímsi zatejpovala a vypadá, že to přežije, ten uschlý jsme píchli do země a uvidí se. Můj strom.
Poslední víkend v červnu mě, ivonku a naše přivítala Praha. V pondělí jsem měl být promován na inženýra, a tak jsme přijeli již v neděli a spojili příjemné s užitečným. Příjezd před pátou, sváča v rígráčích, pěšky na václavák a šalinou pod petřín, na lanovku, na rozhlednu, petřínskými sady k hradu a posezení na zahrádce pod strahovským klášterem, procházení opuštěným večerním hradem, malá strana a břeh studené vltavy, čertovka a lenonova zeď, večrní karlův most a staromák, celetná, palác hybernia a hodně pozdní večeře až do půlnočního chladu, pěšky až na hlavák a bezdéčka motající se po zastávce, klimbající devítka na kolej a výhled na noční prahu ze sedmého patra efka. Ranní promoce již nevybočovala z předpokládaného … ačkoli mě zaskočila lokace shromažďovacího bodu. Naštěstí byla jedna spolužačka duchapřítomná a hned věděla, kam jít, takže jsem si ušetřil hafo stresu. Pokyny, vysvětlení průběhu, řešení pořadí, serepetičky… a pronášení diplomů, kde bylo mezi spoustou modrých desek jen několik červených. Cože? Čekal jsem, že to u nás na červený diplom dokáže vytáhnout každý druhý student, když mně samotnému utekl jen o ten největší fous. Že jsem se víc nesnažil… ALE! Ale pak jsem zjistil, že kdybych se zasnažil a získal jej, tak bych celou tu šaškárnu začínal, protože nejdříve šly červené diplomy a dle abecedy bych byl první. No to bych se tam asi někde složil. Převzetí diplomu, úsměv proděkanky, zakřenění se s diplomem vůči posluchárně 😀 a čekání na konec. Pár fotografií před školou a odjezd … kapitola života s nadpisem „Studium“ navždy a kompletně uzavřena.
Týden práce, během něhož jsme stihli i vyřídit a zaplatit dovolenou u moře, zgarančkovat ivončino kolo a začít vážně řešit to moje. Týdenní martýrium. Peněz nebylo nazbyt, sklady rozebrané, na fórech posbírány miliony názorů. I přes odrazování profíků jsem chtěl „Kelly’s bike“, v okolí je hafo prodejen. Dvorní prodejce mi byl ochotný dát na kole Magnus slevu skoro 3000 Kč, ale stále by to bylo 19k. A tolik jsem nechtěl dát, přes veškerou kvalitu osazení. Jenže to bylo jedno ze dvou kol, které se mi ze série 2010 barevně líbilo. Když si po osmi letech kupuji nové kolo, tak ho „chci mít rád“. Musí se mi prostě líbit. Barvy skvělé, ale ten bouraný rám … ten jsem nemohl přenést přes srdce a peněženku. Ale Quartz DSC 2010, to už je jiná! Barevnost stejná, rám tradiční trojúhelník, oficiální cena o 7k nižší … prodejce by mi ho z 15k na nějakých 13k také zlevnil, jenže skladem jej neměl a dodavatel jej již neměl taky. Tedy konec. Jediná možnost – nalézt jej „skladem“ v jiné prodejně. To se mi dnes při výjezdu do newcity i bigcity povedlo, v druhé prodejně jsem jej odhalil a už jsem s ním frčel domů. Není to žádná výhra, RST Gila vidlice je úplně nahovno, ráfky jsou obyč, osazení průměrné … ale za danou cenu a v daných možnostech dobré kolo. Uvidíme, jak dlouho mi vydrží. Hned jsem na něm vyrazil k ivonce a zpátky a radost mi kazila fakt jen ta tvrdá vidlice, nejlevnější Suntour na ivončině 2× levnějším kole „žehlí“ jak o život a tu moji jsem do půlky zdvihu dostal jen násilím. Škoda. Časem půjde.
Tropický víkend jsme strávili u vody. Jednou sami, podruhé s klukama. Do toho slavnosti a spousta piva s večerními zábavami. Proběhlo to tak nějak poklidně.
Další pozoruhodný víkend před námi, také se konečně vrátí sestra z Kanady. Za 4h nasedá do letadla.
Připojte váš komentář