Nevěřil bych, že já, dříve takový grafoman, budu po letech psát jednou za čtvrt roku. A je to tu. Ale čím to je, to netuším … nebo možná ano – prakticky jsem přestal po večerech vysedávat u pc. Přes den sedím u práce, pak přijede ivonka a jsme spolu a určitě se nevytratím blognout o tom, jak jsem celý den seděl u pc. Večer chodím spát víceméně s ní a neponocuji, abych ji zbytečně nerušil ze spaní, vstává-li v pět ráno. A víkendy? To jsou prakticky off-line stavy. Čas sednout si a něco zapsat prostě není. A srdce mi to netrhá.
V červnu jsme se na dva týdny podívali do Norska na ryby, byl to super výlet a parádní zkušenost s polárním dnem. Tresky jsme ztrestali, vrátili se živí zdraví …
Dva týdny nato jsme ve čtyřech odletěli do Řecka, ke mně s ivonkou se přidala sestra a mirda. Z našich plánů moc nezbylo, nakonec jsme brali co bylo, protože sehnat společné bydlení pro čtyři byl docela problém. Průměrné ubytování v odlehlém letovisku vynahradily každovečerní hody řeckých pokrmů, u moře jsme byli prakticky sami … žádný zázrak to nebyl, ale žádná tragédie také ne. Kampak poletíme příště? 🙂
No a práce. Na kole moc nejezdím, jsem z formy a ještě mi divně lupe ve středu šlapátek, což nejsem schopný nijak odhalit … naši jedou na tři dny pryč, budu hlídat dům a kima, a i kdybych mohl řádit na kole, tak se o mě zase nikdo nepostará, až to někde vykotím. Takže budu asi pracovat. Teď je čtvrt na deset a o půlnoci by se měly na jednom eshopu rozjet velké slevy. A já čekám na podklady … mám chuť se tak akorát opít a jít na něco koukat. Manky byznys.
Připojte váš komentář