Zítra je Štědrý den! Juchů! Leč na fest blátě, jak jinak. Celé dny mrholí a mlha se valí přes lesy, dnes už leze teplota k osmi stupňům. Je středa, ivka jela naposledy do práce, staral jsem se tedy o děti. Před devátou jsem se šel budit, ale ty by spaly až do oběda. Jogurty, vánočku, zapnout jimjam, snídat! Pak jsem si uvědomil, že chceme už večer nachystat stromeček – do stojanu, a nazdobit pouze světýlka, a zítra ráno již jen hezky „pohodlně“ nazdobit baňky. Loni jsem totiž se stromkem bojoval celé štědrovečerní dopoledne – kupovala jej ivka, a nechala obrousit patku, když jí to nabízeli. Našel jsem stojánek, a ani v něm nemohl stromek utáhnout, jak měl obroušený kmínek. Vykládal jsem ho destičkama kolem dokola, klečel na studené podlaze v chodbě, doškrabanej dopíchanej … až to bylo hotovo, a stromek se s velkou slávou skácel jak podťatej. Záhy poté mi ivka připoměla, že jsem vzal starý plastový stojánek pro ministromeček, ale že máme přece nějaké roky koupený velký festovní plechový. No proto, … jenže ten měl pro kmen otvor jak na dvacetiletý smrk, takže mi nezbylo než ofikat nejspodnější patro větví, a pilkou uříznou onu zbroušenou patku až na silný kmen, a teprve takto jsem jej do velkého stojánku uchytil. Dvě hodiny sraní, a mohl jsem se jít akorát osprchovat a na oběd. A stromek teprve stál ve stojánku, natož aby byl ozdobený. Táááákže jsem si pak nastavil emailovou upomínku, aby mi 21. prosince 2020 dorazil email s „dobrými radami“, a ještě jsem do něj během vánoc sem tam něco připsal. Ohledně stromku tedy to, abychom jej nachystali do obýváku pěkně 23. prosince večer, do stojánku, a nastrojit maximálně světýlka. A ráno na štědrý den si již jen nechat děti vyhrát s baňkami … ale teď při psaní si říkám, že to možná dopadne už dnes večer, když budeme štimovat světýlka a vše kolem. Co by ne. No, a tím se brutál oklikou dostávám k tomu, že děti čvachtaly vánočku a jogurty, a já šel ven pro stromek, aby se na chodbě do večera trochu aklimatizoval. Ve výsledku jsem ho ale také sám musel uchytit do stojánku, což je tedy v jedné osobě docela sranda. Ale podařilo se.
Pak všude povysávat, jak mám každotýdenní rituál během hlídání dětí, a po obědě další úkol z „dobrých loňských rad“ – friťák nachystat den předem, a nezačít ho čistit a pucovat na štědrý den ve tři odpoledne, to fakt nechceš. Loni jsme jej předtím ještě půjčili na vánoční trhy do stánku se smaženými a dalšími dobrotami, takže jej pak o týden později čistit stálo za to. Ale už čeká na nový olej, chlapec nablýskaná. Pak už jsem si jen sestrojil vánoční plechový cinkající stromeček, moji srdeční záležitost, a přijela ivka z práce. Ta se pomalu pustí do přípravy bramborového salátu, což byla také jedna z dobrých rad – proč si ho nepřipravit den předem, a nemrcasit se s ním na štědrý den. Tedy, možná tady pro někoho objevuju ameriku, takové samozřejmosti … na druhou stranu, roky zpět jsme snad vždy 23. objížděli babičky atd, takže nějaké pohodlné chystání něčeho den předem nepřipadalo v úvahu. No a poslední dobrá rada, co mi přistála v emailu – když už nebudu mít zítra celý den nic na práci, tak „nachystej si vole na večer nějaký obložený talíř, uzený, okurky, sejra“. Pravda pravdoucí, brzká večeře někdy v pět šest, pak stromeček, dárky, pohádka … a je devět hodin, člověk už by si něco mastného či kyselého zakousl, ale kdo by se zvedal z gauče a šel něco složitě chystat. Ale když už to nachystané bude, jen odložené někde v chládku … hohó, už teď začínám mít hlad.
No velký job taky zítra bude to, jak dostat pod stromeček nepozorovaně těch sedm tisíc dárků, kterými jsem tu v kanclu obskládán. Zkusíme to jako loni? Povečeříme, a pak půjdeme dát vánoční večeři i kočíčkám ven, a vezmeme si prskavky a pověsíme je na stromy po zahradě, aby k nám ježíšek trefil … a tátovi se zrovna začne chtít strašně čůrat, tak půjdou děti s maminkou napřed, a on přiběhne za chvíli celý úřícený, jak musel třikrát vyběhnout schody do kanclu tam a zpátky a v poklusu sypat dárky z ikeatašek pod stromeček … uff. No asi tak nějak. Gól bude, pokud bude pršet.
Porouchala se pračka. V půlce programu se přestala točit, a hotovo, po pěti letech zápřahu do chudinka levná vzdala. Cvakalo v ní, napouštěla vodu, vrčelo čerpadlo, ale kdykoli se měl roztočit buden, tak v ní jen cvaklo a nepohlo se ani fň. Naplňěná, prázdná, s modlením i bez něj, na deset pokusů. Kriste pane, teď, před vánoci? Shánět opraváře by znamenalo 14 dní neprat (když dobře), a kupovat hned novou pračku? Co kdyby to byla nějaká blbost za pár stovek opravy? Manuál tuhle závadu nezmiňoval, a googlení napovídalo i možnost ucpaných sítek nebo odtoku atd … no minimálně tohle ověřit můžu. Odtáhli jsme pračku z jejího výklenku, a jal jsem se zkontrolovat vodu i odpad – v pořádku. Hm, super. Šel jsem dál googlit, a našel dlouhé vlákno zmiňující všechno možné, od spadlého řemenu mezi motorem a bubnem, po možné závady na motoru, sjeté uhlíky apod. No, minimálně se tedy mohu podívat na ten řemen … odšrouboval jsem zadní dekl, a naskytl se mi pohled na krásně pevný řemen na svém místě. Kurva! Pak už jsem do útrob pračky koukal jen tak ze zvědavosti, protože elektrikář fakt nejsem. Ale poznal jsem, že uhlíky motoru jsou na jeho opačné straně (než jakou vidím), a na ty by se dalo kouknout jedině zespoda, tedy pračku úplně naklonit. Povolal jsem ivku, ta ji na sebe naklonila, a já se jal zkoumat pračku zespodu. Uhlíky jsem „poznal“, vypadaly normálně, čisté, hezké, vše jak nové, poklepal jsem je a to bylo tak vše, co jsem mohl dělat. Pračku jsme postavili zpět, napojil jsem vodu odpad, ivka ji zkušebně naprázdno zapla, a pračka se roztočila jak zamlada, bez zaváhání. To jsme opraváři! Buď ji opravila ivka tím nakloněním, nebo já tím poklepáním uhlíků. Fajné!
Mám covid! Asi. Čtrnáct dní zpět jsem začal smrkat kašlat, rýma jak trám, následoval jsem s tím ivku, kterou to chytlo o dva tři dny dříve. No ještě že rýma není příznakem covidu, uklidňoval jsem se po lehkém pogooglení vedle hromady posmrkaných kapesníků. Naši měli objednané hlídaní dětí, já byl na hromadě a měl teplotu, tak jsme to o den odložili. Druhý den ráno to horší nebylo, a tak domluva platila a děti jsem jim zavezl. Ivka pak jela na vánoční nákupy (blázen), já šel do děcáku pokračovat s podlahou, ale jen tak polehoučku, úplně hej mi nebylo. Odpoledne pak máma informovala, že má Adam horečku – po odpoledním spaní se probudil úplně gumový a oplacený, 38+, ale během chvilky to rozchodil a řádil jak zdravej. Podivné. No noc byla pak divoká, srážení horečky, čípek do prdýlky, krizovka ve tři ráno s poblitou podlahou, neklidná noc až do rána … ale v pondělí už mu bylo dobře, mně víceméně také, v úterý už jsem snad ani nesmrkal, a cítil se celkem normálně. Teda … cítil… necítíl jsem. Nic. Ivka nějak zmínila, že se jí po tom „rýmovém ucpání“ už aspoň vrátil čich, já si vzal plechovku mletého kafe a čichl k ní, pak ještě jednou z hluboka, a otočil se šokovaně na ivku „Já nic necítítím!“ Vzal jsem lahev octa, nalil si na prsty, přičichl a nic, jen čistý vzduch. Ivka vytáhla z poličky krabičku koření do svařáku, natáhl jsem z ní čistý vzduch, zato ona se málem zajíkla, když si sama čuchla. Já nic, čich nula. Šel jsem si nastříkat parfém na ruku, nic. Nos volný jak zdravý člověk, rýma vyléčená, ale bez čichu. Notypičo. Táta se pak nechával o čtyři dny později testovat, aby mohl na návštěvu za babičkou do domova, a je negativní, takže snad to zůstalo u nás. Respektive, testem to potvrzené nemáme, i když jsem o tom párkrát uvažoval. Ale sedím doma tak jako tak, tak co. Na druhou stranu, vyjel jsem si volné termíny testů a dobře deset dní bych na test čekal (jako samoplátce), tak to piču, Andreji. Ale co především – pokud bych pak musel hygieně nahlásit ivku a hlavně Adama a Báru jako „rizikové kontakty“, kteří by tím pádem po deseti dnech museli jít na testy … tak ani smykem nenechám Báru a Adama štourat něčím v nose. Na jaře se tuším děti ještě celkem neřešily, ale teď už je to myslím jinak, a musí na testy také. Ale to to raději „vyležíme“ sami doma. Ať se tím šťourátkem rejpe ta piča slovenská třeba v prdeli.
No to to vánoční psaní končím v negativním duchu, že? Připomenutím si té kurvy slovenské babišovské. Fuj.
Inu, ofiko covid potvrzený nemám, ale poprvé v životě se mi stane, že totálně přijdu o čich zrovna když je tu celosvětová pandemie, která se u velké části mladých asymptomatických nakažených projevuje pouze ztrátou čichu a/či chuti.
Tak šťatné a veselé!
endlife
Leje jak z konve, tak držím palce s těmi dárky 🙂 Hezké Vánoce a brzké odcovidění!