To tak člověk v únoru 2018 zjistí, že mu v červnu 2017 last.fm přestalo scroblovat poslech hudby. Zasraná nefunkční extenze do Chromu. Byl to slabej rok. Vlastně nejslabší, od roku 2006, kdy jsem naposlouchal přes 11 000 songů, tak to letos… teda loni … padlo na 6 300. Maxnuto 2011 na 22 800 songů. Změnil jsem extenzi, a táhnu to nahoru. Osm hodin denně u pc, po čtyřech minutách song … to by se nasbírat dalo.
Což je fajn oslí můstek k tomu, že závěr roku byl pracovně neuvěřitelný, a začátek roku osmánctého je naprosto … unbelievable. Leden pracovně našlupky, únor up to eleven. Ale zase jsem přestal vstávat v pět. Protože v prosinci se Bára nachrmlala, a začala spát s námi / mezi námi v posteli, a nepřestala. A tím pádem jde spát, až my jdeme spát, až my oba jdeme spát, a i kdybych si já šel spát v půl desáté, tak mi tam bude šomtat a zjišťovat, co tam dělám, když máma ještě kouká na televizi … takže vstávám v šest. Přitom mi nepřijde, že by byl takový problém vstávat v pět … ale nějak mi to nyní v novém roce nejde. V pondělí od půl sedmé u pc do sedmi, namazat dva chleby k večeři, a vrátit se k nimi na dvě hodiny k pc. V úterý od čtvrt na sedm do sedmi, pak už ko. A dnes vstávačka v pět dvacet … protože poslední dva dny je madam v noci nějaká neklidná a točí se mezi námi jak když blbě přiložíš do míchačky a chytne se ti tam lopata, a míchačka se s ňou vohání kolem dokola … tak tak Bára spala. A v 5:20 mi dala podesáté kopačku do hlavy, a já naznal, že je čas jít k práci. Ale o půl čtvrté holky přišly, že jedou k babi, a já naznal, že si ten voraz zasloužím, a jel za dědou na pívo a nejakou tu slivovici. Nasrat.
Takže tu teď sedím značně ovlivněný, poslouchám :music: The Killers a popíjím vínko. A co se za ty týdny od půlky ledna stalo? Nic. Pracuju, od rána do noci. Jeden klient neustále kolem dokola předělává svůj web, jeden den přijde s jedním nápadem, já ho druhý den čtyři hodiny realizuji a deset minut po dokončení to celý zahodí a přijde s něčím novým, já spáchám sebevraždu, vstanu z popela, zvednu mu hodinovou taxu na 1000 Kč/hod a další den to zase předělávám, zatímco na mě ostatní klienti vrší svoje požadavky… no a pak si řeknu že mrdat, a jedu si raději dát s tchánem pivko a slivovici.
Ale už jsem byl 2× na kole! Od prvního srpna 2017. Zimní výjezdy, navlečený jak sněhulák, na zasněžené kopce … boží. On jednak nebyl moc čas, ale jednak nebyl ani mráz … a já v zimě nejezdím trasy po asfaltu, kdy bych mohl šlapat a kolem mě fičel ledový vítr 30 km/h. Kdo by o to stál? Já chci vyšlapat někam na kopec, lesní polní cestou … a na to potřebuju zamrzlo, tvrdou hlinu, ne blato. Takže letos žádná sláva. Je půlka února, vlastně dokonce valentýn, a dny se už sakra prodlužují. Dneska jsem si ráno zatáhl rolety, abych nesvítil ven do ranní tmy projíždějícím autům, pak si je s rozedněním zase roztáhl… a pak zase zatáhl, protože mi poprvé v tomto roce začalo svítit slunce do pokoje a já přestal vidět na monitory! Letos poprvé! Jaj!
Blíží se to. Blíží se jaro. Blíží se práce. Den za dnem sedím u práce od tmy do tmy, a pak přemýšlím, jak to bude na jaře, v létě … přece to takto nemůže jít dál, trávník a jiná práce kolem domu se neptá. Loni nevím o jediném letním dni, kdy bych jen relaxoval. To prostě nebylo, každý den jsem odpoledne vyšel z domu v roztrhaných tříčtvrťákách a šel něco dělat, co nemělo zbytí … a nyní? Ráno scházím z kanclu dolů jak holky vstávají, a vyjdu ven do (lehkého) mrazu otevřít bránu. Od nové cesty je jen tak na ozdobu a uzavřená drátem, aby se neotevírala větrem, tak ať se s tím případně nemusí pošťačky casnovat. No a pak vždycky vyjdu po obědě, kdy už pošťačky jely kolem a možná nechaly něco ve schránce … a tak se jdu podívat. A obejdu si dům po pozemku kolem dokola. A. Nikde. Není. Nic. Na. Práci. Je zima, je zamrzlo (někdy), venku není nic potřeba dělat. Jsem z toho úplně nervózní.
Připojte váš komentář