Po týdnu nic moc počasí je tu nový týden s letními teplotami, ranní krájitelná mlha je pryč a sluníčko se opírá … ivka v práci, Adam v obýváku hypnotizuje televizi a Bára ještě dospává. Adam včera odmítl poobědové spaní, vydržel tedy až do večera, kdy jsme se naposledy svezli tchánovým autem k nim dolů, a šli pak pěšky kolem řeky večer domů. Byl jsem přesvědčený, že Adam tím pádem zaleze do kočárku a dá si v sedm večer hodinku spánku … což by byla tragédie. Ale kdepak, vydržel to, střídal kolo s kočárkem … a pak, unavený a vyřízený … usnul o půl jedenácté. Nafacku. To už i já usnul na gauči dřív, vyřízený ze sekání vzrostlé trávy. Přesunuli jsme se do postele, a já usnul a spal spánkem spravedlivých … asi tak hodinu, než mě ivka kopanci probudila a „Slyšíš to? Co to je?!“ – otevřeným oknem zvenku randál slejváku jak prase. „Prší, ne?“, snažil jsem se zorientovat, kde to vůbec jsem a proč je všude tma … za oknem rachot jak sviňa, vykoukneme a neprší, ale od dvou kubíkových beček s vodou hned pod oknem randál a šplouchající stříkající voda. Můj mozek v mlze netušil … rychle jsem natáhl kalhoty a s čelovkou spěchal za dům, a jen jsem obešel roh na terasu k bazénu- „Filtrace!“ Ty pičo, někde se něco ulomilo prasklo povolilo a teď nám někde chčije voda z bazénu do tmy! Boží! Ale … to nejde od filtrace, ale od těch beček na rohu (hned za filtrací) … randál, jak kdyby tam nějaké čepadlo … ČERPADLO! No just, secvaklo mi to, že to muselo být i slyšet nahlas. V bečce mám totiž ponořené ponorné čerpadlo s plovákem, ale ten je zacvaknutý v nějakém umaku venku na bečce, kdy se s ním dá otáčet nahoru dolů, a podle toho se čerpadlo spíná a vypíná, když je třeba (a ne podle plováku plujícím na hladině). A zároveň tam není nasazená hadice, kterou by ta voda odtíkala, takže když se čerpadlo seplo, tak z takové koncovky začala voda chrlit přímo zezadu na plastovou desku solárního ohřevu, místo někam do trávy… a proto randál jak prase. No jestli nějaká kočka prošla po bečce, a drcla do plováku, nebo ho pomalu tíha káblu přetočila, nevím. Ale dobrá škola.
S tchánovým autem jsme se po měsíci s velkými díky rozloučili, po třech týdnech se nám vrátilo naše auto od autolakýrníka. No, že to bude drahý špás, to jsem předpokládal, ale že to bude i dlouhý špás, co tedy ne. Po sedmácti tácech za brzdy a stk v červenci tedy nyní dalších devatenáct tisíc za opravu laku. Ale na druhou stranu – auto je jak nový. Až jsem i překvapený, jak dobře se dá něco spravit, i ty promáčklé dveře jsou prostě … jako nové. Hned se ivce dnes jelo do práce určitě veseleji … a co teprve jak se jí pojede v odpoledním horku domů, pěkně s klimatizací.
V sobotu starostovi na svatbě, po celém škaredém týdnu letní den jak víno, teplo a sluníčko. Na obřad trochu víc sluníčka, než by bylo záhodno, ale pak už to šlo. Děti jsme nechali do odpoledne u babičky, a pak si pro ně „na večer“ zajeli. Já byl raději řidič, jinak bych asi dopadl špatně. To by nebyl takový problém, vzhledem ke složení hostů, ale ještě tam mít dvě děti a být zliskanej jak zákon káže … to by byl nerozum. Ostatně, od té doby jsem pak také povětšinou jen hlídal/sledoval Adama, ten ještě na volno být nemůže. Báru jsme vypustili, a zmizela v hloučku kamarádek ze školky, a do noci jsme o ní moc nevěděli, jen vždy někdy proběhla kolem s kamarádkama, a za nima hlouček kluků … ale jinak to bylo takové … nebylo tam lautr co dělat (samozřejmě, z pohledu nepíjícího otce hlídajícího dítě). Když už pak ivka před osmou prohlásila, že „za chvilku asi pojedeme“, tak se pak uklidila na hodinu na bar s kamarády, a když už to kolem deváté vypadalo, že bychom se tedy pomaličku mohli loučit, tak jsem byl poprosen, jestli bych neodvezl kamarádku s usínajícím synkem domů (když teda nepiju). No samozřejmě, ale nadšen jsem nebyl, neb to znamenalo, že budu dobře čtyřicet minut pryč, takže dřív jak v deset domů nepojedeme… nemluvě o tom, že zrovna při chystání auta dorazil řidič s rozvozovým autem, jenže toho jsem si všiml jen já! Takže jsem naložil známé, nocí a tmou je odvezl do městyse, a cestou zpět potkám rozvoz hostů jedoucí týmž směrem. Tak WTF? Ale co naděláš. Po desáté už jsme tedy společnými silami matku donutili dopít víno, rozloučili se s ženichem a nevěstou, a jeli domů. Druhý den pak Bára nemohla vylézt z postele, bolela ji noha v kotníku, že nemohla skoro ani pajdat. Ta za ten večer naběhala kilometrů …
Tenhle víkend byl také po dlouhé době první, kdy jsem „nesnídal na terase“. Jinak jsem vždy vstával, nachystal si snídani kávu, a s novinama pod paží vyšel na sluncem zalitou terasu a svěží ráno. Ranní klid probouzející se vesnice, počteníčko, kafíčko, kočky pod nohama … a několik víkendů po sobě to i znamenalo, že jsem to do sebe rychle naházel, vyhltl kafe, rychle se vysral … chtěl jsem tam dát hvězdičku, ale tady na noťasu ji nemám 😀 … a navlékl se do dresíku a vyrazil na kole, než rodina vůbec začne vstávat. Vždycky cca 25 kilometrů, po kopečkách, na lesní cesty, kde jsem ještě nebyl … často to tedy byla lesácká dálnice vysypaná makadamem (to se nedalo), nebo naopak cesta kůrovcovou holinu s dvěma metry vysokmi netýkavkami (nepřeháním). Dost riskantní, jezdit neznámé, ostatně, i známé trasy … kde zaúřadoval kůrovec, tam je všechno jinak.
Hodně jsme také s dětmi vyráželi na houby, ačkoli to tedy znamená spíš „opatrně se projít po lese“, s ani ne tříletým Adamem to fakt o houbách není. Ale proč se neprojít po lese, místo gepění na terase. Jednou jsme zlezli poctivý svah, což děti nenadchlo, navíc tam na Báru nalezli mravenci jak v nějakém hororu (= hysterák), podruhé jsme podcenili oblečení a v lese na kopci studený vítr a mokro po dešti, takže místo sbírání hub klepání kosy … ostatně, ono taky vlastně nic neroste, takže v košíku pár pidikuřátek a jinak šišky a větvičky dětí. Až teď naposledy jsme šli do fajn lesa, žádné horolezení, docela prostupné … a i pár sucháčů a praváček se našel. No, ten minulý týden bylo fakt počasí „na houby“, teď už asi budeme zase na terase a v bazénu. Včera ráno měl 22 stupňů, a do odpoledne na 27 vylezl, tak jsem tam po sekání trávy vlezl, a děti musely se mnou, jak jinak. A pohodlně by se tam vydrželo. Jinak nemám problém to vyhřívat na 30-32 stupňů … nechutné kafe, vím, ale když jsou tam pak děti dvě hodiny nalezlé, tak z toho aspoň neomarodí.
No, Bára už také vylezla z postele … tak pak půjdeme pomalu ven.
Připojte váš komentář