3. den polární výpravy - z Kiruny do Narviku v Norsku

V hostelu jsme vstávali k deváté hodině, venku bylo krásně mrazivě a svítilo sluníčko. Sešli jsme se dole v kuchyni, kde již stůl přetékal vonící kávou, toustovým chlebem (to, co se na severu vydává za chleba, má rozhodně blíž k našemu tousťáku než šumavanu), sejry, paštikami, marmeládou … hodovali jsme jak králové, nakonec před námi byla dlouhá cesta (trasa na Google Maps).

Vypadli jsme z Yellow housu a zamířili ke kirunskému kostelu, který je uvnitř opravdu úchvatný, celý dřevěný a prostorný. Jen se ovšem před oltářem pokládaly věnce a asi chystal pohřeb … chmury nám to nenahnalo, naskákali jsme do našeho transita, do Boženy naťukali „Narvik, Norsko“ a vydali se na 180 km dlouhou cestu švédsko-norským vnitrozemím. To švédské bylo rovinaté a přitom plné kopců. Ona E10 kopíruje slavnou železnici mezi Kirunou a Narvikem, takže žádné průsmyky a spol. Ale neustále jsem na mapě hledal, jaký kopec asi tak míjíme a kolik metrů je vysoký. Ty nadšené výkřiky nad každou další vyšší, strmější, zasněženější skalní stěnou … ve srovnání s Lofotami mi to teď přijde k smíchu :)

Velkou část cesty jsme jeli kolem obrovského zamrzlého jezera Torneträsk s alpskými skalními srázy po levé ruce a zamrzlou sněžnou plání po ruce pravé. Kolem ledové cesty spousta odpočívadel, neustále jsme někde zastavovali, jen ve svetrech vylízali do mrazu a kochali se krajinou, jezerem, kopci (ve srovnání s tím co nás ještě čekalo to byli opravdu jen kopce). Jednou jsme sešli od silnice pár desítek metrů k jezeru a procházeli se po něm, já s Danem jsme ho dokonce přeběhli tam a zpátky. Trošku se u toho člověk zadýchal :)

Mířili jsme do Abiska, což je nějaký chráněný park u tohoto jezera a hodně se od tamaď pozoruje polární záře. A někde u něj by měla být Laponská bráná, známé sedlo mezi kopci, které zdobí hafo pohlednic švédského severu. A tak jsme tam zastavili a rozhodli se trochu projít, ale nakonec jsme jen skončili v místním supermarketu a nakoupili si trochu zásob včetně cédéčka Abby, abychom si měli v autě co pouštět :) Laponská brána nakonec také opodál stála. Na místním vlakáči jsme nabrali jednoho mladého lyžaře, co se potřeboval dostat o dva kilometry dál, k turistickému centru Abiska, což byl nakonec i náš cíl. Tam nám poradili procházku k jezeru a prohlídku kaňonu, kterým do něj vtékal jakýsi potok. A tak jsme šli po pěšině dolů k vodě, všude samé nízké břízy a sníh, až jsme asi tak po kilometru od auta opět stáli na zasněžené ledové ploše. Fičel tam vítr, slunce svítilo, zima pronikala až do kostí mrznoucích prstů snažících se udržet foťák. Po „vodě“ jsme došli až k tomu kaňonu, kterým jsme se chtěli vrátit zpátky k autu (abychom se nemuseli po břehu vracet k pěšině) a ani ptačí rezervace nás nezastavila. Sníh tam byl ovšem hluboký a od utonutí v něm nás zachránily stopy předešlých návštěvníků (se sněžnicemi). Přesto to byla ruleta, jestli tě sněhová krusta udrží nebo se zanoříš půl metru do sněhu. Pěkně namáhavá cesta, ale kaňon byl nádherný, byly v něm ledopády, sem tam se objevila voda… cestou jsme z bříz posbírali trochu jejich kůry, abychom si mohli večer zapálit oheň a upéct buřty, ale na to nakonec nikdy nedošlo :)

Celí promrzlí jsme poobědvali u otevřeného nákladního prostoru transitu, který se stal „prostřeným stolem“ a vyrazili k Norsku se zastávkou v nedalekém lyžařském středisku Björkliden, odkud jsme se na jezero mohli podívat pěkně z výšky. Na silnici již přibylo ledu, po okolních svazích sněhu, ty byly také strmější a silnici sem tam provázely značky typu „Pozor lavina“ a spol. Přejezd hranic do Norska už byl naprostým severským severem, všude jen sníh, zamrzlé hory, led místo silnice. Ten nebyl problémem, náš tranzit měl zimní pneumatiky, což tam za polárním kruhem znamená obohacení o spoustu kovových hrotů :)

Hned za hranicemi nás u jakési chajdy přivítal několikametrový troll, tamní bájné stvoření, ale my spěchali k moři. A brzy jsme u něj byli, bezejmenný fjord s pořádným mostem, méně sněhu, černé břehy. Naším cílem byl Narvik, prohlídka přístavu a pak nalezení místa, kde bychom bezpečně odstavili auto a přespali v něm do dalšího dne. Dojeli jsme tedy do města a podle Boženy se snažili dostat někam k přístavu, což vyústilo v bloudění po uličkách obytné čtvrti. Na druhý pokus jsme se již v překladišti ocitli, ale v liduprázdném areálu, mezi továrními halami, kolejemi a s hrozbou, že se odkudkoli vynoří bagr, který jsme cestou míjeli. Nakonec nás Fred dovezl až na konec cesty, v kolejišti, kde jsme se již nemohli s autem skoro ani otočit a komplikovaně jsme se od tamtud vrátili zpátky do centra :) Na třetí pokus jsme zaparkovali celkem daleko od překladiště, opět v nějakém průmyslovém areálu, neboť nám došlo, že to překladiště moc přístupné asi nebude a autem si tam rozhodně nezajedeme. Inu, dle názorů kluků má každý plot díru a v plotu kolem onoho průmyslového areálu jsme ji našli rychle, takže jsme byli již za chvilku u vody a po břehu se vydali k překladišti. To je asi v Narviku to jediné zajímavé :) Město je asi poloviční oproti Kiruně, ale jeho přístav nezamrzá, což se nedá říct o Botnickém zálivu v Baltském moři, takže ruda z Kiruny se po železnici dopravovala sem a překládala se na obří dopravní lodě. Zima, západ slunce, řev vran a krkavců (!!!), nikde ani noha, odstavené bagry a náklaďáky … no já se tam cítil nesvůj jak sáňky v létě, neměli jsme tam co dělat, sem tam nějaká kamera, průjezd auta v dáli. Ale neohroženě jsme pokračovali po břehu kolem starých hal, dopravních pásů, po poztrácených kuličkách železné rudy, kolem zbytků starých staveb … a co jsme s Danem pořád opakovali? "Ty vole, to je jak nějaká mapa z Half-life dvojky! Naprosto. Naprosto ideální prostředí, zašlé stavby, nikde nikdo, křik ptáků … občas nás nějací pracovníci míjeli v autě a zírali na nás jak na duchy, pže moc civilistů uprostřed svého podniku asi nepotkali, ale nikdo nás nezastavil ani nevyhnal. Fred se vyšplhal do (odemčené) kabiny jednoho obřího bagru a ke svému překvapení zjistil, že jsou v něm i klíče. Inu, jiná země…

Vrátili jsme se k autu a vydali se na jih od Narviku hledat nějaké místo, kde by se dalo utábořit. Ne přímo u silnice, ale ani ne úplně mimo. A nakonec jsme jedno vhodné našli. Bylo to jakési nábřeží pod silnicí přímo u moře, se dvěma pomníky a skácenou zasněženou značkou, na které mimo jiné stálo „forbudt“, z čehož nám došlo, že je tam něco zakázané, ale co, to už jsme nerozluštili. Kempování? :) Vzhledem k těm pomníkům britské a polské brigádě z druhé světové války, pietní místo to asi bylo. Ale bylo už pozdě a na nalezení lepšího místa to už nevypadalo. Oddělali jsme zadní sadu sedadel, nacpali ji na prostřední sedačky, to vše zaskládali kufry a ustlali si v nákladním prostoru. Asi tak hodinu jsme s nastartovaným motorem večeřeli z našich zásob, popíjeli švédská piva a českou slivovici a pak jsme si tam ve spacácích čtyři ustlali, zatímco Fred si lehl na přední sedačky.

Bylo to nepohodlné a byla tam KUREVSKÁ zima. Auto se ochladilo na venkovní teplotu hluboko pod bodem mrazu během pár minut a naše spacáky na to nebyly stavěné. Nejhorší ovšem byla prakticky nulová izolace od podlahy, jedna deka a prostěradlo to nemohly vytrhnout. Dan spal sice spokojeně, ale ivonka moc ne a sestra se ve svém letním spacáku třásla zimou, a to bylo nějakých deset hodin. Braly mě mdloby při představě, že to budeme muset přežít ještě deset dalších. Ale racionálně jsme se přioblékli, natáhli čepice, pod spacáky rozložili zimní bundy, džíny, osušky, prostě cokoli, co nás (tedy hlavně ivonku a sestru) mohlo ochránit před mrazem podlahy a usnuli jsme.

Ale ne nadlouho. Zíral jsem do stropu auta a to bylo zalité jasným světlem. Wtf? Zvuk motoru? Ale vždyť neběží. Zvuk motoru z venku?!?!?!? Posadil jsem se a rozespalý za zamlženými skly rozpoznal reflektory auta sotva dva metry od toho našeho. Policie? Ale auto začalo plným plynem couvat, pak někde opodál zasmykovalo a s plným plynem a klaksonem vyjelo nahoru na silnici a stále s klaksonem a nyní i nějakým výhružným hulákáním z okna zamířilo na jih. Probudila se i ivonka, zbytek auta ovšem o ničem nevěděl až do rána, kdy jsme jim tenhle vrcholně nepříjemný zážitek popsali (a prohlédli si stopy od kol cizího auta). No pak už se usínalo těžce, každý vůz jedoucí po silnici, záblesk reflektorů v tom našem, projede do zatáčky nebo začne sjíždět na ten náš plácek? Těžko říct, kdo to byl. Pokud nějací norští výtržníci, tak je asi iritovalo velké „S“ na zadních dveřích, nebo snad opravdu narušování pietního místa? Alespoň že zůstalo jen u klaksonu a výkřiků… v noci jsme průběžně hulákali na Freda, ať nastartuje auto a zapne topení a vnitřek vozu by se i vyhřál, nic to ale nezměnilo na chladu od podlahy.

Noc byla dlouhá, mrazivá a ráno jasné a … mrazivé. Celí rozlámaní jsme lezli ze spacáků a kdo na to měl náladu, kochal se krásným výhledem na moře a skály kolem něj. Ale to už bychom se bavili o středě.

Slunečná snídaně v hostelu, Fred s Ivonkou

obrazek

Děcka před kirunským kostelem

obrazek

Cesta na severozápad, kopce před námi

obrazek

Relax Dana a Freda … dřív by tam umrzli, než by jelo nějaké auto ;)

obrazek

Polárnící na jezeře Torneträsk

obrazek

Laponská brána z Björklidenu

obrazek

Fred s Danem na sjezdovce

obrazek

Norský troll

obrazek

Narvické překladiště železné rudy v zapadajícím slunci

obrazek

Menší bagřík

obrazek

Jedna z mnoha budov

obrazek

Fred ve svém miláčkovi

obrazek

Haldy … železné rudy? Nevíme

obrazek

Fascinující konstrukce

obrazek

Večeře v autě aneb „Co dům dal“

obrazek

Náš plácek za rozbřesku. Včetně stop cizího auta a dvou pomníků

obrazek

Průběh výletu den po dni:

před devíti roky | Cesty Obrázkově | 4 komentáře

Komentáře

1 | Skrnda | před devíti roky

Nocleh v takovým mrazu je fakt masakr…dobře si to pamatuju…minuty do rána ubíhaj hóóódně pomalu 8-)

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

Njn, jenže u nás si to pak vybralo následky :(

reagovat

3 | Skrnda | před devíti roky

To se nedivim…spát v takovýhle podmínkách je holý šílenství :-D

reagovat

4 | Skrnda | před osmi roky

To je vtipný…toho trola jsem si teď v červenci když jsme jeli kolem vyfotila taky – tedy lépeřečeno stojím mu mezi nohama a nad hlavou mám ještě kousek volnýho místa ;-)

Zimní pohledy na místa, kde jsme byli teď v létě jsou super!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.