9 dní, stále v klidu

Sice se už objevují otázky, které u matury ani za boha nesmím dostat, ale nešílím z toho. Měl bych se ovšem začít učit i něco jiného… hlavně tu češtinu. A anglinu… atd atd.

Je to depresivní, celý den sedět nad sešity, jen vždy na pár okamžiků odejít, třeba mezi otázkami, kouknout na monitor, něco smlsnout, napít se… no děs běs.

Dnes jsem se víceméně ulil s tvorbou dizajnu, tak nějak jsem o něm nad matikou přemýšlel. Ne že by se mi na něm chtělo moc dělat, změnil jsem pouze hlavičku a něco CSS. S kompletní přestavbou bych mohl vyhodit všechny předchozí dizajny, a to se mi nechce… proto můžu měnit pouze pár věcí. Ale tahle verze se mi líbí… ony se mi líbily všechny, to jasný :)

Je něco po jedné, já tu ťukám do kláves a v levém horním rohu obrazovky běží Prolomit vlny… už to bude končit. Nojo, holt jsem nevydržel koukat na to soustředěně, tak moc mě to nevzalo. Také jsem to už kdysi musel vidět, něco mi to připomíná….

Holky o tomhle filmu pěly chvalozpěvy, ale mě tedy nezaujal. Je působivý, ale je na tom asi tak jako Dogville. No, Jan už je mrtvý, tak uvidíme, jaká bude ta opěvovaná závěrečná scéna… hm, jak tak koukám, tak asi hustá.

Proč točí Lars jen tříhodinové filmy? Koho to má bavit? Asi toho, co se dívá, že… oči se mi zavírají. Aha, tak Jan není mrtvej… bože, ta ženská je přece jen švihlá!

Drbu se na bradě, tohle už ani není strnisko, to je kožíšek :) Vůbec se mi nechce holit, když to není nutné. Do školy teď týden nevlezu, takže poho ;) Ale ke dveřím by teď měl chodit někdo jiný, nebo to s návštěvníkem sekne, až mu otevřu. Vzpomínám si, jak jsem se jednou neholil, co jsem byl nemocný… a pak přišel míra, já mu otevřel a všiml si, jak zavrávoral :) A hele, Bess umírá. No, umřela. Že bych si to alespoň teď hodil na fullscreen? Vůbec se mi nechce.

Co to je za soud? No… no, no je moje oblíbená slovní vata. Závěr je tedy zajímavý. Konečně se něco děje. Příliš dlouhé filmy si prostě vychutnat nedokážu, pokud nejsou nabité dějem. Obzvlášť ospalý a unavený, se skuhrajícími zády…

Snad se mi bude usínat lépe než včera… to byl horor. Doslova. Přemýšlení nad přízraky a podobnými úchylárnami. Což by bylo v pohodě, ale v okamžiku propadávání se do spánku může mít tohle snění fatální následky. Vidím ufouny, přemýšlím o nich, co by, jak by, kdo by kde by… kolem samozřejmě tma, pokoj díky roztaženým žaluziím a veřejnému osvětlení plný stínů a tvarů… a ON tam stojí. Ani ne metrová postavička, nehybně uprostřed pokoje, šedivá jako vše ostatní, stojí tam metr ode mě… umřel jsem, umřel jsem v ten okamžik, kdy jsem ji spatřil, strachy. Já měl totiž otevřené oči. Zíral jsem do pokoje a viděl tam stát ufounka.

Prdel, žejo… ale zkus si ten okamžik představit. Na takovém pokraji spánku, že mi chvilku trvalo probrat se ze snění do reality… a na tu chvilku, co se restartovala CNS, mi ze snů zůstala jen postavička malého ufona. Uprostřed pokoje. Na natažení ruky… v té otupělosti jsem věřil, že tam je. Dnes by se to opakovat nemuselo.

Závěr byl zajímavý. A naplno mě utvrdil v tom, že jsem tenhle film už musel vidět. To jsem ale vážně musel být ještě malý pivo, protože si na to vůbec nevzpomínám…

před 15 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.