... a bojí se, co bude z rána

Dvacet tři nula devět. A to teprve začínám psát… aniž bych odepsal na spoustu komentářů k předchozímu textu… a do toho mi přijde smska. Ivka je na chatu…

„This is the place where are the devils plead…“

Víkendy pro mě nejsou odpočinkem. Je to ještě hektičtější čas než na koleji. Jsou to desítky kilometrů černou tichou tmou, je to… neustálé. Bude ještě vůbec existovat něco jako můj den?

K ivce jsem vyrazil po osmé večer (včera)… v báglíku kartáček, šroubovák, šroubky (minule jim pár chybělo na bedně od whisky), shrek1 a 2. Tmou a tichem na jich (ehm, na jih) podél toku řeky… a na vytipovaných místech zelenkavé tečky ve tmě. Srnky. Srnci. Srnčata. Hovada. Jel jsem padesát a noha nad spojkou mi cukla při každé myši běžící po asfaltu. Ivku půl kiláku před domem prozvoním, ona mi akorát dojde otevřít bránu a já zajedu s autem za plot. „Tů- volaný účastník není dostupný…“ A sakra. Odstavit auto, dojít tmou k brance, najít zvonek (díky bohu tam byl), zazvonit. A psí terminátor Rex by mě sežral, kdyby dokázal přeskočit branku. Nějak jí blbnul mobil…

Doma jen se sestrou (14), rodiče na flámu… a v pokoji hudba na jejím 5.1 (obrázek) jen přes nějaký realtec-shit-přehrávač. Tahle 5.1 byla totiž zapojená do standardních 3 výstupů z integro zvukovky na desce. Jeden výstup (repra), jeden vstup a jeden pro mikrofon. Stačilo zapojit všechny tři jako odpovídající výstupy a použít ten dodaný přehrávač, aby všechny repra hrály. V 1000× lepším winampu5 hrály jen zadní dva satelity a nic jiného. Ani basák. Hned mi došlo, že jde o software, takže jsem se ponořil do winampu (options > preferences > output), vybral postupně všechny pluginy a našel jedno nastavení, kde šlo prohodit nějaké windows mapping za realtec kdovíco… apply, náhodný song. A ten už hrál ze všech repráků. Přes winamp.

Jsem šikulka.

Shrek jednička, domácí kino s její sestrou, snad až někdy k půlnoci. To už se vrátili i rodiče, jen jsem se s nimi pozdravil a šli jsme spát. Na jednu ze dvou manželských postelí, které mají :)

Ivku bolela noha. Celé odpoledne seděla u pc podobným stylem, jakým sedávám já, totiž seděla si na jedné noze (turecký sed jednou polovinou těla :) ). Jenže na tento posez nebyla zvyklá a asi si natáhla vazy či šlachy kolem kyčle. Pokulhávala, stěžovala si, ale s humorem. Po hodinovém pokusu o spánek si zašla pro prášek proti bolesti, že už to bude dobré. Věděla, že jsem mluvil o totálním vyčerpání a ospalosti…

Usínání, držím ji za ruku. V naprosté tmě pouze tuším, že od sebe ležíme pár centimetrů…

Probral jsem se. Proti světlejšímu oknu vidím její siluetu sedící na posteli. Dokud se neposadím také a nepřisunu se k ní, nepohne se… „Spi, prosím,“ říká mi. A já se ptám, co se děje… „Nic, opravdu. Prosím, běž spát.“ Nechce, abych byl kvůli ní vzhůru, když jsem tak unavený a ospalý. „Ivi, co se stalo?“ „Nic, opravdu…“ nevidím z ní nic, jen siluetu, stín kterého se dotýkám na nahých nohou. Přesto poznám, že odvrací tvář, slyším jiný rytmus dechu… „Proč brečíš?“ „Nebrečím. Prosím, běž spát. Nechci, abys byl kvůli mně vzhůru.“ Co se stalo? Sedí, protože v seze ji noha bolí méně. „Běž spát, prosím…“ Hluboce dýchá, nezřetelný pohyb ruky není nic jiného než setření slz z tváří…

Přesunu se k ní a posadím za ni, snažím se jí nijak nedotýkat, aby byla v přesně té poloze, která jí vyhovuje… abych jí nepůsobil bolest. Odmítá mě, mám jít spát. „Ivi, copak můžu? Copak bych si teď mohl lehnout a usnout? Nebo myslíš, že je pro mě pár nepodstatných hodin spánku životně důležitých? Probděl jsem spoustu nocí, tahle na tom nic nezmění… jen mám strach.“ Proč, ptá se… „Protože nevím, proč brečíš.“ Co všechno se mi promítalo v mysli jako slova, která bych mohl uslyšet. „Já nebrečím!“ Přisunul jsem se k ní blíže a zezadu ji objal, přitiskla svoje ruce na moje, abych ji objal ještě pevněji. S dotekem tvářemi chladná vlhkost slz…

Neřekla mi proč, ale asi brečela kvůli bolesti. Dovedu si to živě představit (empatie 9/10)… noc, tma, utíkající minuty, spánku bránící neutichající tupá bolest, osamělost, ten druhý spící, bezradnost, prášek nezabírá, ticho, tma, ubíhající čas, bolest, nelze to změnit, utišit, bolí to… bolí.

Objímal jsem ji, šeptal do vlasů to, co sem psát nebudu… a nevím, kolik vody uběhlo… pět minut nebo hodina? Tvrdila, že je to lepší a lepší… a pak už ležela vedle mě tak blizoučko, jak to jen realita dovolovala, horkost dechu a šimrání vlasů na tváři, pevně sevřená ruka. Tma a ticho, pohoda a klid.

„Strašně moc děkuju, že jsi tu se mnou.“

Snad nikdy jsem necítil silnější pocit toho, že jsem někde opravdu měl být. Že jsem svou přítomností pomohl…

Neděle utekla jako voda. Aby ne, snídaně = oběd = 14:00. A od tří hodin opět válení na ustlané manželské posteli, nekonečné povídání, na pozadí hudba (moje mp3ojky) z vedlejšího pokoje s jejím pc (a 5.1). Spousta smíchu, doteků, povídání, vzpomínek, příběhů… od tří do šesti.

Jen jsem našim tvrdil, že přijedu někdy (patrně) po obědě. Dlouhé loučení, krátké povídání s její babičkou („Prosím vás, tykejte mi. To jen ivka mi musí vykat ;)), dlouhá cesta večerem domů… pět kilometrů nemožno předjet ten pitomý autobus, a pak trojku k podlaze, hned do čtyřky, blinkr zpátky do pruhu a devadesát ve vesnici. Zmíněná vypitovaná místa… vytipovaná místa, noha nad spojkou, těkání zraku kolem silnice. Natuty bych zahlídl i neviditelnou srnku. Ale co svíčku na 2.5 MegaKilometru?

Doma splnění povinností, zaběhnout vyšéfovat net k sousedům, vyluxovat po domě, sbalit se do prahy, podívat se na pojišťovnu štěstí. První díl jsem neviděl, pouze druhý (asi jsem skejsl u televize), třetí dokonce i s ivkou. S lehkostí přehlížím určitou naivitu a bavím se situacemi, „zápletkami“, osudy. Opravdu se mi tenhle seriál líbí. Mohl jsem si vybrat mezi ním nebo pročítáním blogů. Vzhledem k panující blbé náladě jsem si vybral televizi.

Zítra/dnes (za 4,75h) vstávám sám. Do tmy, ticha, mrazu… další týden. To zase bude…

Btw, drsná mapa metra v roce 2100. Ale teď už končím…

před 14 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.